Respekt: Skládky odpadu skrývají nové zdroje energie
Odpadky se hromadily okolo měst až do sedmdesátých let minulého století, kdy ropná krize poukázala na potřebu energeticky šetrnějších technologií a co nejvyšší recyklaci materiálů. Na skládky odpadu se najednou začalo pohlížet jako na zdroj energie zcela ležící ladem. Dánská města Holstebro a Struter postavila svojí strategii na tom, že na jejich skládkách se hromadilo velké množství slámy a pilin. Ve spolupráci s firmou Vestkraft postavila zařízení, která ročně přemění 200 000 tun tohoto odpadu na elektrickou energii. Navíc popílek ze splaování spotřebují místní farmáři jako hnojivo a o škváru zase projevily zájem stavební firmy. Německý Ingolstadt zase dokázal proměnit nebezpečný metan, který vzniká na skládkách, na palivo pro speciální elektrárnu, která do místní sítě dodává 2376 MW. Další možností je využití organických odpadů na výrobu bioplynů, metoda vyvinutá švýcarskou firmou je známá pod jménem Kompogas.
Bojovat proti hromadění komunálního odpadu se rozhodly i metropole v rozvojových zemích. Řada z nich využívá pro větší efektivitu recyklace soukromé firmy nebo i jednotlivé sběrače. Překvapivě to není v žádném případě nesmyslný sociální plán, jak by se na první pohled zdálo. Například brazilské město Santos spočítalo, že zatímco městské podniky nedokázaly za měsíc vytřídit více než 200 tun odpadu, samostatní sběrači stihli za stejnou dobu shromáždit šestinásobný objem. Sociální rozměr však může recyklace odpadů plnit. Tuto cestu zvolila egyptská Káhira, která v rámci pomoci nejchudším obyvatelům zavedla program na sběr a třídění starých textilií a organizovaném kompostování bioodpadu a zpětný prodej zemědělcům jako kvalitní hnojivo. Nevládní organizace Worldwatch Institut varuje: "Nákladní vozy, letadla a vlaky, dopravují stále větší množství potravin z venkova do měst. Značná část nutriční hodnoty, kterou obsahují, se tak nedostává zpět do zemědělské půdy, ale končí na skládkách."
Velký úkol budoucích architektů a urbanistů zřejmě bude propojit všechny požadavky "městské krajiny" do jednoho funkčního celku a vytvořit tak trvale udržitelný systém. Podobnou cestou se vydal dánský Kalundborg, kde odpadní plyn z naftové rafinérie spaluje zvláštní městská elektrárna a její odpadní teplo vyhřívá rybníky s komerčním chovem ryb. Odpadové produkty spalování zase využívají soukromé firmy k výrobě betonu a obkladaček.
Podle článku "Velká odpadová revoluce" Václava Zemana, publikovaného v týdeníku Respekt 14/2004.
reklama
