Slévárny pro výrobce aut v Evropě kvůli drahému plynu bojují o přežití

Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Röders doufá, že když ve své 200 let staré slévárně změní výrobu tak, že zaměstnanci budou každý měsíc chodit do práce jen tři týdny a provoz bude nepřetržitý, zatímco čtvrtý týden slévárnu zavře, tak že se mu podaří udržet výrobu a zároveň snížit účet za plyn. Ten se totiž od loňského roku zdvojnásobil na 12,3 milionu eur (přes 300 milionů Kč). Obává se, že bez rázných opatření se účet v příštím roce může ztrojnásobit nebo i zečtyřnásobit.

Röders počítá, že mu plán ušetří náklady na plyn, který každé ráno potřebuje na rozpálení pecí. I když to bude znamenat, že zaměstnancům své rodinné firmy G.A. Röders bude muset dávat příplatky za noční směny.

Pokud má G.A. Röders GmbH a dalších 600 německých sléváren přežít, bude to znamenat hlavně snížení nákladů a tvrdá jednání se zákazníky. Většina těchto sléváren jsou malé a střední podniky s méně než 250 zaměstnanci.

"Předkládáme zákazníkům naše ceny a říkáme jim, že musejí platit víc," řekl agentuře Reuters devětapadesátiletý Röders, zatímco pracovníci připravovali závod na první týden odpočinku. "Nemůžeme dodávat díly, když investujeme a nic nevyděláme zpět," dodal.

Společnost G.A. Röders, jejíž závody v Německu a České republice zaměstnávají přibližně 500 lidí, vyrábí více než 1000 dílů. Dodává automobilkám a výrobcům autodílů, jako je Volkswagen a Continental, ale i výrobcům letecké techniky a firmám, které se zabývají zdravotnickou technikou. Roční tržby se pohybují kolem 60 milionů eur (1,5 miliardy Kč).

Zatímco smlouvy se slévárnami obvykle obsahují doložku, která jim umožňuje účtovat vyšší poplatky, když se zvýší cena kovů, pro energetiku žádná taková doložka neexistuje.

Röders říká, že se vždy snažil šetřit energií, která představuje druhý největší výdaj podniku hned po výdajích na zaměstnance. Tento zvyk má od svého otce, který v noci vypínal kancelářské počítače a v polední přestávce zhasínal světla.

Teď se ale firma potýká s nebývalým zdražováním.

Cena termínového kontraktu na zemním plyn s dodáním příští měsíc se ve virtuálním obchodním uzlu Title Transfer Facility (TTF) v Nizozemsku od začátku letošního roku téměř ztrojnásobila. Příčinou je zpomalení dodávek ruského plynu prostřednictvím plynovodu Nord Stream 1 a napjatá situace na světovém trhu. Ceny v TTF jsou pro Evropu referenční hodnotou.

A přestože má firma v areálu stále nádrž na ropu v objemu 30 000 litrů, která se už léta nepoužívá, její opětovné využití by bylo jako udělat krok zpět, řekl Röders. Energetický regulační úřad v Německu prosí podniky, vládu a spotřebitele, aby snížili odběr plynu, a požádal největší firmy, aby předložily nouzové plány na další snížení spotřeby v zimě.

Šéfové německých automobilek, včetně Mercedes-Benz a Volkswagen, ale v minulých týdnech varovali, že udržení úrovně výroby v rámci nouzových plánů bude fungovat pouze tehdy, pokud jejich dodavatelé budou moci pokračovat v dodávkách dílů.

Producenti hliníku, oceli a skla, které jsou pro výrobu automobilů nezbytné, jsou na zemní plyn odkázáni ještě více než samotné automobilky. To vyvolává obavy, že pokud budou nuceni zastavit výrobu, bude to mít dopad na celou jejich globální klientelu.

Němečtí výrobci automobilových součástek produkci dodávají více než třem tisícům přímých zákazníků ve Spojených státech, Evropě a Japonsku a jejich výrobky se dostávají k více než 100 000 zákazníků na dalších úrovních výroby, odhaduje společnost Interos. Ta se zabývá analýzou dodavatelských řetězců.

Energetická krize je posledním z řady otřesů, od omezování emisí uhlíku přes problémy v dodavatelském řetězci až po přísnější zákony o náležité péči, které podle malých podniků bude bez větší podpory možné jen těžko překonávat.

"Přechod na jednotky poháněné elektřinou vyžaduje velké změny a není myslitelný dříve než ve střednědobém horizontu," uvedl mluvčí německého svazu sléváren. "V současné době není k dispozici žádná jiná technologie než pohon strojů plynem," dodal.

Společně s aliancí dalších výrobců hliníku a univerzitou získala společnost G.A. Röders vládní finanční prostředky na návrh prototypu tavicí pece, která by mohla fungovat na směs 30 až 40 procent vodíku a 60 až 70 procent plynu. Cílem je nakonec provozovat pec výhradně na vodík.

Zájem o tento projekt se od ruské invaze na Ukrajinu znásobil, upozorňuje Röders. K uvedení do provozu ale ještě zbývá mnoho překážek - od rozšíření technologie až po vybudování nabíjecí sítě vodíkových stanic. "Udělat z něčeho takového průmyslové odvětví obvykle trvá nejméně pět let," řekl Röders. "Budeme se muset teple obléknout, protože vodíkovou pec mít ještě nebudeme."