Reuters: Ve španělském Katalánsku pomáhají v boji proti požárům hladové kozy

Za doprovodu symfonie cinkajících zvonečků kluše asi 300 černých, hnědých a strakatých koz po dlážděné silnici v Katalánsku na severovýchodě Španělska. Co chvíli se stádo zastaví, aby mohly kozy s chutí okusovat suché keře lemující okraj lesa, napsala agentura Reuters. Kozí stádo putuje z města do města v rámci pilotního projektu založeného ve městě Mataro, který je součástí širšího úsilí zmírnit rizika lesních požárů. Tyto programy financuje Evropská unie.

Vlny veder v zemích jižní Evropy každé léto provázejí lesní požáry, které ničí rozsáhlé oblasti a jsou čím dál tím intenzivnější v důsledku klimatických změn. V Katalánsku ale v loňském roce počet požárů klesl, přestože šlo o třetí rok nejhoršího sucha za 100 let. Regionální vláda tento pokles připisuje lepším opatřením, která mají požárům preventivně předcházet - a kozy jsou jedním z nich.

Kozy jsou známé svou nenasytnou chutí k jídlu, živí se dokonce i trnitými rostlinami, jako jsou kaktusy či bodláky. To z nich dělá ideální pomocníky při odstraňování křovin a jiných hořlavých materiálů a při vytváření přirozených protipožárních pásů.

Praxe využívání hospodářských zvířat k odstraňování hořlavého podrostu sahá staletí do minulosti. Jejich úlohu postupem času převzaly stroje, ale nyní se někteří zemědělci opět vracejí ke kozám a jiným zvířatům ve snaze najít udržitelnější zemědělské metody. Ve španělském regionu Galicie tuto práci vykonávají divocí koně.

Francesco Teixido a Pedro Alba, kterým je oběma 38 let, dávají krátkými písknutími pokyny pasteveckým psům, aby hnali kozy podél okraje obytné oblasti v okrese Maresme. Ten je náchylný k lesním požárům a leží na pobřeží středního Katalánska.

Oba tito obchodní partneři se nedávno rozhodli spojit svá stáda a přijmout kočovný život pastevců koz. Teixidův příběh začal před 14 lety malým experimentem s chovem koz na barcelonském předměstí Badalona. Ostatní členové původní skupiny však brzy ztratili chuť do náročného životního stylu a Teixido zůstal sám se svým skromným stádečkem sedmi koz.

"Zpočátku to ani nebyla profese. Dělal jsem to jako koníček, abych se něco naučil," říká Teixido, který dříve pracoval jako instruktor lyžování, plachtění a windsurfingu. "Když jste instruktor, taky se staráte o skupinu dětí nebo dospělých a musíte se snažit, aby se chovali co nejlépe," vtipkuje a dodává, že dává přednost svému současnému pocitu svobody.

Alba také opustil zcela odlišný život: byl muzikant, ale pak přišla pandemie a zabránila mu cestovat na vystoupení. Tváří v tvář nucené změně kariéry se rozhodl hledat práci, při které by mohl trávit čas se svým malým synem. A tak začal tím, že koupil několik koz od Teixida, kterého potkal na večírku.

Chovatele koz platí jednotlivé obce, které využívají jejich služeb, a také sýraři, kteří si zvláště cení mléka od stád z pestrých přírodních pastvin. Tyto zdroje příjmů ale také znamenají, že se pastevci musejí vypořádat s větší byrokracií související s daňovými a zdravotními předpisy.

Zvířata, která se neustále pohybují, se pasou na široké škále rostlin a nevyžadují doplňkové krmivo, jako je vojtěška. Díky tomu je z jejich mléka sladší, tučnější a na bílkoviny bohatší tvaroh s chutí, která se mění podle ročního obdobím, vysvětluje dvojice.

Většinu příjmů z prodeje mléka a od obcí, které platí za program prevence lesních požárů, vynakládají na pořízení lepšího vybavení. Ostatně ani jeden z nich to nedělá čistě pro peníze. "Jestliže počítáte hodiny, není to práce pro vás," říká Alba. "Děláme to, protože věříme v jiný způsob života a jiný způsob práce s půdou."

---

reklama

---