https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/salgadovy-svetove-proslule-snimky-jsou-k-videni-na-ceskych-nadrazich
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Salgadovy světově proslulé snímky jsou k vidění na českých nádražích

19.5.2005 14:50 | HRADEC KRÁLOVÉ (EkoList)
Průvodčí foukne do píšťalky a za vaším ramenem se s trhnutím rozjíždí rychlík do Chebu. Vy přitom koukáte na uhrančivé oči mladých dělníků, kteří se právě vynořili z indického dolu na černé uhlí. Jak je to možné? Výstava slavného brazilského fotografa Sebastiaa Salgada Workers/Dělníci v těchto dnech putuje republikou ve starých železničních vagónech a prohlédnout si ji můžete právě na nádražích. Salgadova výstava, kterou pořádá pražská galerie Leica, je přitom silnou výpovědí nejen o světě ruční práce, ale i o těžce zkoušeném životním prostředí.
 

Dělníci vystupující z dolu na černé uhlí.
Foto: Sebastiao Salgado/Amazonas Images
Jeden z nejvýznamnějších současných dokumentaristů, jedenašedesátiletý Sebastiao Salgado, na souboru Workers pracoval v 80. letech minulého století. Šlo mu především o zachycení světa mizející manuální práce, což na někdy skoro až patetických fotografiích ústí v oslavu tvrdě pracujících lidí, kteří ovšem téměř nemají naději, že by tíživým podmínkám svých životů mohli uniknout. Jak říká v úvodu výstavy její kurátorka Lélia Wanick Salgado, „čtyři pětiny obyvatelstva, které by teoreticky mohly mít užitek z nadprodukce, nemají pražádnou šanci zařadit se mezi spotřebitele. Tito lidé odevzdali tolik ze svých zdrojů a bohatství blahobytné části světa, že pozbyli možnost, jak se mu sami vyrovnat.“

Možná nechtěně, ale výstava má vedle silného sociálního poselství i jasný rozměr environmentální. Ostatně Salgado je velkým zastáncem ochrany přírody a životního prostředí po celém světě, sám se například v Brazílii snaží znovu zalesňovat dnes už téměř zcela vykácené oblasti, kde původně rostl pobřežní tropický prales.

Fotografie jsou doprovázeny texty, které detailněji vysvětlují situace zachycené na snímcích. Dozvídáme se tak podrobnosti o lovu tuňáků na Sicílii nebo těžbě síry z indonéské sopky Kawal Idjen. Nosiči síry vstávají v jednu hodinu po půlnoci a pak sedm hodin stoupají k okraji kráteru. Následně sestupují po příkrém několikasetmetrovém svahu hluboko do kráteru plného jedovatých výparů, aby odsud vynášely jakési „krápníky“ se zachycenou sírou. „Muži, kteří váží necelých 60 kilo a stoupají se svým nákladem vážícím kolem 65 kil zpět do výšky 600 metrů, jsou jedinečným příkladem toho, co je skutečné utrpení,“ stojí v popisku.

Podobně, až přízračně působí fotografie ze zlatého dolu Serra Pelada v brazilském státě Pará. Desítky tisíc zabahněných kopáčů a nosičů se tu v tísnivé mačkanici spouštějí do obrovské vydlabané díry, odkud vynášejí zeminu s nadějí, že právě v jejich pytli se bude třpytit pořádný nuget. Snímky rybářů zase upozorňují na nízké stavy ryb v mořích. Za rybami, které se dřív u pobřeží Galicie hojně vyskytovaly, se teď kvůli přehnanému znečištění pobřežních vod a příliš intenzivnímu rybolovu musí daleko na moře.

Na výstavě vidíme i fotky z výstavby kontroverzní přehrady Sandar Sarova v indickém státě Gudžarát nebo dělníky stojící před ventilátorem, aby se nadýchali čerstvého vzduchu, v továrně na automobily v indické Kalkatě. Na dalším snímku je les ropných vrtných věží u ázerbájdžánského Baku, jinde parta dělníků snažící se zastavit tryskající ropu z kuvajtského vrtu. Často jde o práci v neuvěřitelně těžkých podmínkách, které mají ničivé dopady na zdraví dělníků.

Dělníci snažící se odstranit šrouby ze starých ropných vrtů.
Foto: Sebastiao Salgado/Amazonas Images
Soubor Workers/Dělníci vznikal před mnoha lety, takže na popiscích občas čteme zastaralé informace (například že tunel pod kanálem La Manche teprve bude otevřen). Celá výstava je ale dokumentem jisté doby a tohle jí na působivosti neubírá. Horší je, že se na panelech často objevují nepřesnosti a pravopisné chyby, což je ale výtka, která může směřovat k víc výstavám. Péče by neměla skončit u co nelepšího výtvarného uspořádání výstavy. Celkový dojem můžou snižovat i zdánlivě tak nepodstatné věci, jako je chybné používání spojek. U výstavy, pro níž je doprovodný text hodně důležitý (což ta Salgadova je), to platí dvojnásob. Dodejme ale, že na přímém zážitku z fotografií ovšem ani tohle nic nezmění.

Kultura na kolejích
Celá výstava je umístěna v několika železničních vagónech, v kterých putuje republikou. „Přednostové stanic hned pochopili, že je to pro ně obrovská reklama,“ říká vedoucí galerie Leica Jana Bömerová. Naopak některá města vstřícností neoplývají. „Třeba z města Ústí nad Labem nám na dopis nikdo nebyl schopen odpovědět. Naopak do Hradce Králové bych se vrátila hned.“ Nápad s výstavou na kolejích se líbil i samotnému Salgadovi.

Projekt nebyl původně zamýšlen jako podpora železnice. Galerie Leica prostě jen po výpovědi z prostor na Pražském hradě neměla kde vystavovat. Výstava ve vlaku se ale ukazuje jako záměr docela šťastný – postrádá odtažitost a výlučnost klasických výstavních prostor a umožňuje fotky přivézt i do míst, kam by se nejspíš nikdy nedostaly.

„Vážím si toho, že s námi České dráhy spolupracují a že záštitu nad výstavou převzal ministr dopravy Milan Šimonovský. Je to i cesta, jak lidem ukázat možnosti, které doprava po železnici skýtá,“ říká Jana Bömerová z Leicy. „Koupila jsem si dokonce kilometrickou banku a místa, kde budeme vystavovat, si vlakem objela. Už deset let jezdím jen autem, ale musím říct, že cestování vlakem vůbec není tak hrozné, jak se o tom všude povídá,“ dodává s úsměvem.

Zatím si lidé snímky prohlíželi v Praze a v Hradci Králové, teď vagóny stojí do neděle v Olomouci. Následuje Ostrava, Brno, Jihlava, České Budějovice, Český Krumlov, Karlovy Vary, Plzeň, Ústí nad Labem a Uherské Hradiště (termíny zde). Srovnání návštěvnosti v Hradci Králové s Prahou dopadlo zajímavě: zatímco v Praze chodilo ve všední dny na výstavu míň lidí než v Hradci, ve dnech volna byla návštěvnost v Praze vyšší. Na každém nádraží jsou ale vagóny s výstavou jen několik dní. „Je to hrozně málo. Lidem se výstava líbí, ale nestačí si to říct,“ lituje Jana Bömerová.

Zlatý důl Serra Pelada.
Foto: Sebastiao Salgado/Amazonas Images

Snímky doprovází i katalog. Nakladatelství Kant připravilo vůbec první Salgadovu publikaci v českém jazyce (přesněji řečeno, knížka je česko-anglická) – stejně jako výstava se jmenuje Workers/Dělníci.

Jan Stejskal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist