Stromy "popálené sluncem" a oslabené horkem. Zámecký park Sanssouci v Postupimi hledá způsob, jak se vypořádat se změnami klimatu
Horko a nedostatek srážek nejsou jediným problémem, říká Kerschek. "Změna klimatu je komplexnější," podotýká. Stromy, které rostou na březích vodních toků a jezer, také vykazují známky stresu. Roli při tom hraje neustálý ostrý sluneční svit, nedostatek vlhkosti ve vzduchu, přibývající případy napadení houbami nebo rozšíření druhů hmyzu, které v minulosti nebyly v této oblasti zastoupeny.
Mezi roky 2002 a 2015 v parku každoročně ubylo mezi 18 a 87 stromy. Od té doby tento počet neklesl pod stovku. V roce 2020 šlo o 315 stromů, v následujících letech se tento počet o něco snížil.
Nadace, která má na starosti správu pruských paláců a zahrad v Berlíně a Braniborsku, se následkům změn klimatu věnuje na výstavě pod širým nebem nazvané Re:Generation. Na různých místech v parku Sanssouci se mohou návštěvníci seznámit s konkrétními problémy a s jejich možným řešením.
"Snad výstava pomůže doložit, že tady takové problémy máme. Extrémní příklady změn klimatu nejsou viditelné už jen třeba v údolí řeky, kde lidé zažili záplavy, ale i v idylickém parku Sanssouci," říká kurátorka zahrad Katrin Schröderová.
Výstava ukazuje návštěvníkům stromy "popálené sluncem" s usychající a loupající se kůrou, kvůli čemuž jsou náchylnější vůči napadení různými škůdci. Mohou se také podívat na to, jak v uplynulých letech někdy drasticky klesla hladina podzemní vody, což způsobilo problémy hlavně starším stromům. K vidění jsou ale i povzbudivé příklady, "mistři přežití", kteří vzdorují potížím.
Tyto stromy jsou pro zahradníky důvodem k optimismu. Kerschek, který se na přípravě výstavy podílel, říká, že chtějí zkusit pokračovat v práci s genetickým materiálem, který v parku mají. Nejstarší stromy v parku Sanssouci tam rostou asi 300 let. Idea je taková, že mohutné starší stromy, které pamatují různé proměny klimatu, mají lepší schopnosti se adaptovat. A i když samy nevypadají úplně nejzdravěji, mohou tuto schopnost předat dál prostřednictvím svých semen. Zahradníci by tak mohli sbírat tato semena a pěstovat mladé stromky ve zvláštní školce, říká Kerschek.
Přečtěte si také |
Jak správně zalévat rostliny za horkých letních dní?Zámek Sanssouci býval letním sídlem pruského krále Friedricha II. Byl dokončen v roce 1747 a jeho název ve francouzštině znamená "bezstarostný". Park, který ho obklopuje, se rozkládá na skoro 300 hektarech a od východu na západ měří přes dva kilometry. Od roku 1990 je na seznamu světového dědictví UNESCO. V současnosti o zeleň v něm pečuje 60 zahradníků.
I když se většina původních druhů stromů potýká s dopady změn klimatu, řešením není vysadit exotické druhy. Schröderová připomíná, že podnebí v Postupimi je stále středoevropské, což může znamenat delší období s mrazy nebo mrazivé počasí i později během jara.
"Se středomořskou vegetací bychom si tady nepomohli," říká. Jednou z možností by ale podle ní mohly být odrůdy lip, dubů, buků a dalších stromů z míst, jako je jihovýchodní Evropa, kde jsou také velmi horká léta i jarní mrazíky. Podmínkou ovšem je, aby vypadaly podobně jako stromy, které v Sanssouci už tradičně rostou. "Nechceme park změnit tak, že by měl úplně jinou skladbu," říká Schröderová.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (14)
Jiří Svoboda
31.7.2024 13:12Anyr
31.7.2024 13:57V rychlosti (musím pádit do přírody :D) jsem našel pouze toto: https://www.japantimes.co.jp/environment/2023/08/09/climate-change/germany-sanssouci-palace-drought-trees/ - kde se mluví konkrétně jen o starém dubu (což se mi zdá ale docela divné, že by ho takto položil jeden suchý rok...). Logicky vzato - a teď čistě teoretizuji - se do zámeckých parků sázelo ledasco, a nedivil bych se, pokud by se jednalo hlavně o nějaké exotičtější dřeviny... ale jak jsem psal, teorie.
Hezký den, děcka :*
Petr
31.7.2024 17:38 Reaguje na AnyrLukas B.
1.8.2024 13:22 Reaguje na Anyrostatně, s tím se potýkalo velmi mnoho zámků navrácených původním majitelům (a jejich potomkům), první krok v údržbě parku bylo vykácet někdy i polovinu přestárlých neživotaschopných stromů ohrožujících své okolí (za hlasitých protestů místních okrašlovacích spolků s hojným zastoupením potomků arizantů a znárodňovatelů).
Karel Zvářal
1.8.2024 14:08 Reaguje na Lukas B.Včera jsem jel kolem (kdysi košaté) lípy, kterou arborista/i tak dorasoval, že se už z toho asi nevyhrabe. Jestliže má park tolika zaměstnanců, věnují zřejmě zbytečně moc energie "léčbě", která bývá nezřídka horší než nemoc sama. Takových případů znám více, ale tady je vidět krásně stín s omlácenými pahýly. Právě "odborníci" vytvářejí cesty k napadení houbou aj chorobami. Možná to někdo zná též, ale podobné je to s vrtáním zdravých zubů ("Buďto teď (nebolí!), nebo pak za mnou nechoďte"). Prostě odborníkům se neodporuje...
Vladimir Mertan
1.8.2024 17:25 Reaguje na Lukas B.Sám dohlížel na jejich kácení. „To je robota?" křičel. „Klofetě do teho ako vraná do houna!" Vytrhl jednomu vojínovi sekyru a připomněl si své dřevorubecké mládí. Slo mu to znamenitě a mnozí z přihlížejících pak o něm nikoliv bez jistého respektu tvrdili, že by se jako jeden z mála důstojníků uživil i v civilu. Leč Terazky to neměl v úmyslu.
Po skácení cedrů vstoupil na nádvoří, kde ho upoutala krásná barokní kašna.
„Co je to?" zeptal se dychtivě nadporučíka, který ho doprovázel.
„Kašna," dostalo se mu odpovědi.
„Kášňa?" podivil se. „Na čo je vojáku třeba kášňa? Ja som bol dobrý voják a nikedy som kašně nepotřeboval! Vziť krompač a kašně rozbourovat!"
Rozkaz byl splněn.
Major Haluška vstoupil do zámecké kaple.
„Ajajaj, kostel!" zaradoval se. „Som vel'a rád, že zdě je tiež kostel To bude skladisko pre šeucov aj krajčírov! Len tým anjelám je třeba urážat hlavy!"
Více zde: https://nepovinna-cetba.webnode.cz/news/miloslav-svandrlik-cerni-baroni/
Petr
31.7.2024 17:23Takže ne změna klimatu, ale lidská chorobná přepéče oslabuje a zabíjí stromy!
Kdyby tohle viděl onen původní majitel parku, král Fridrich, tak by se zhrozil a dal by správce parku minimálně šoupnout do žaláře.
Za jeho doby byla všude tráva a keře. Ale opravdová tráva. Ne to, čemu říkáme tráva my dnes. Tomu by oni říkali poušť. A v poušti stromy přece nerostou, to vědí i děti.
Petr
31.7.2024 17:26 Reaguje na PetrTo je přesně ono. I deset je moc.
Co tam proboha dělá každý den šedesát lidí? Budu hádat - sekají trávu.
Petr
31.7.2024 17:30 Reaguje na PetrTo je právě z neustálého poškozování kořenů a kořenových náběhů stromů technikou.
V traktoru sedí člověk, kterému je naprosto jedno kudy jezdí a co poškodí. Musí to stihnout posekat každý týden, tak jezdí jako o závod.
Petr
31.7.2024 17:31 Reaguje na PetrPetr
31.7.2024 17:46 Reaguje na PetrPetr
1.8.2024 16:58Rostliny a stromy mezi sebou navzájem komunikují pomocí chemických sloučenin. To je známá věc. Když býložravec, nebo škůdce napadne jeden strom, ten začne vylučovat chemické varování a velmi rychle se to dozvědí i okolní stromy a začnou na ohrožení reagovat - vylučují další chemické stresové látky nebo rovnou i toxiny jako obranu. Podobný jev chemické komunikace můžeme sledovat na podzim. Stromy jsou dlouho zelené, ale jakmile začne žloutnout jeden, ihned se přidají další a další, a během velmi krátké doby jsou žluté všechny. Úplně stejně reagují i živočichové, včetně lidí - jako reakce na ohrožení, strach a stres začneme vylučovat doslova mračno různých hormonů a dalších látek, které kromě své funkce dostat nás rychle z problému, nám i velmi zatěžují tělo a orgány. Dlouhodobé vystavení těmto stresovým látkám pak vyvolává spoustu nemocí a zdravotních problémů. A nejen přímo. Podle toho v jakých podmínkách jsou porážena zvířata na jatkách, tak moc nebo málo je pak maso napěchované stresovými hormony, které pak s masem vesele konzumujeme. O růstových hormonech v mase se mluví, o stresových hormonech v mase ani moc ne.
Když je hodně stromů trvale stresováno nevhodnými podmínkami, poškozováno a napadáno houbami a jinými škůdci, je jejich okolí doslova zaplaveno stresovými "toxiny", a všechny ostatní stromy tak trvale žijí ve stresu a stavu ohrožení, i když jim nic není. A má to na ně podobný vliv, jako na nás.