Surová naturová realita
Pokud se jedná o větší stavby, probíhá u projektu standardní proces posuzování z hlediska jeho dopadů na životní prostředí (EIA). Pokud se však projekt týká území spadajícího do soustavy Natura 2000, tedy v současné době ptačího území nebo významné evropské lokality, musí být ke studii EIA dodáno i naturové posouzení. Dokonce v případě, kdy orgán ochrany přírody usoudí, že u projektu nelze vyloučit významný vliv na naturové území, musí se rozběhnout celý proces EIA i u záměru, který by podle zákona o EIA celým posuzováním dopadu na životní prostředí projít nemusel. Jeho součástí je pak naturové posouzení. To vypracovává osoba autorizovaná ministerstvem životního prostředí (MŽP), která musí projít zvláštními zkouškami. „Naturové posouzení se týká výhradně zásahu do přírody, proto autorizovaná osoba musí být vzdělaná v oblasti biologie. Naproti tomu osoba sledující dopady pro standardní studii EIA posuzuje i technické parametry projektu či jeho zasazení do krajiny, proto jsou na ni kladeny jiné nároky,“ vysvětluje tajemník ministra Daniel Vondrouš. Autorizovaní posuzovatelé přitom tuto činnost nemusejí mít jako hlavní pracovní poměr, často jsou zaměstnáni na univerzitách nebo ve státních institucích.
 |
|
| Ťuhýk obecný, jeden z ptáků chráněných Naturou 2000. | |
| Foto: Ivan Mikšík |
Dokud neřeknou ano
Autorizaci pro naturové posouzení získal například Ivo Machar, bývalý ředitel správy Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Za své relativně krátké působení v pozici posuzovatele vidí, jak funguje tvrdá realita.
Případní investoři se podívají na seznam autorizovaných osob, který je vystavený na webových stránkách MŽP, a kontaktují tyto odborníky ještě před tím, než by se pouštěly se svým záměrem do oficiálního a o to rizikovějšího procesu EIA. „A není jich málo. Když si vezmete, že například ve Zlínském kraji je 23 % území pokryto oblastmi Natury 2000, tak každý pátý projekt se jich dotýká,“ říká Machar.
„Zástupci investorů se hned ptají, jestli mé posouzení vyzní kladně pro jejich projekt. Nemůžu jim to samozřejmě slíbit, ale zároveň nechci úplně přijít o zakázku,“ vysvětluje Ivo Machar. „Proto si dávám do smlouvy určitou formu zálohy na pokrytí režijních nákladů a po prostudování prvních podkladů jim oznámím, jestli bych jejich projekt doporučil. Pokud se vyjádřím negativně, což se děje asi ve třech čtvrtinách případů, zakázka končí a firma se obrátí na někoho jiného.“ Takto se společnosti obrací na další autorizované osoby, dokud nenarazí na někoho, kdo by jejich projekt doporučil. Z logiky věci vyplývá, že nejvíc zakázek mají posuzovatelé, kteří jdou firmám na ruku. „Dostaly se ke mně informace, že jsou takoví posuzovatelé, kteří investorovi vyhoví, ale nemohu říci nic konkrétnějšího,“ říká Machar. Podle něj je k tomu může tlačit finanční situace, zejména pokud je posuzování projektů jejich jedinou obživou. Záleží tedy jen na svědomí každého posuzovatele, jak se k projektu postaví.
Můžete si stěžovat, ale …
Může se stát, že nějaká autorizovaná osoba doporučí k realizaci stavbu, která by naturové území poškodila. Jak se v takovém případě bránit? „Museli byste přinést soubor odborných argumentů, proč toto stanovisko bylo chybné a stěžovat si na ministerstvu, respektive požádat o to, aby byla dotyčné osobě odebrána autorizace,“ říká Machar.
Takový případ se odehrál v případě nikoli Natury 2000, ale procesu EIA před stavbou obchodního centra v Boršově nad Vltavou. Občanská sdružení tehdy po pozitivním stanovisku okresního úřadu ke stavbě požádala ministerstvo o „odejmutí osvědčení o odborné způsobilosti pro posuzování vlivu staveb na životní prostředí zpracovateli posudku na dokumentaci EIA Josefu Talavaškovi“. Aktivisté se domnívali, že dokumentace byla neúplná a tvrzení v ní nebyla dostatečně argumentačně podložena. Ačkoli ministerstvo dalo sdružením za pravdu v tom, že okresní úřad ve svém postupu pochybil, když nevrátil dokumentaci k přepracování, nemohlo zrušit jeho rozhodnutí. Na žádost o odejmutí autorizace vůbec nereagovalo.
Autorizované osoby posuzují z hlediska dopadu na chráněná území v soustavě Natura 2000 nejen jednotlivé stavby, ale ze zákona i celé koncepce či územní plány (tzv. proces SEA). „A přestože by se ptát neměli, i úředníci po mně chtějí předem vědět, zda jejich koncepci doporučím. Jim naštěstí můžu aspoň navrhnout variantní řešení, která na dotyčných územích vliv na významnou přírodní lokalitu zmírňují,“ dodává Ivo Machar.
Článek je převzat z tištěného EkoListu červen 2005.
reklama
