Svatomartinský kanál je hřbitovem kol: Proč tolik bicyklů končí nejen v Paříži pod vodou?

Házení kola do vody je specializovaný sport, který přináší zvláštní uspokojení. Na sociálních sítích se objevují videa, na kterých vtipálci kutálejí kola po březích do jezer, převracejí je přes zábradlí na nábřežích a házejí je do rozbouřené vody.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Guillaume Flament / Flickr

Pravidelné vypouštění je tedy zároveň odhalováním. Voda ustoupí a odkryjí se věci, které do kanálu nešťastnou náhodou spadly, někdo je tam skopl, anebo úmyslně vhodil pod rouškou noci.

Při vypouštění kanálu v roce 2016 se na lávkách a podél nábřeží shromáždily davy lidí, aby sledovaly úklidové čety, jak se brodí bahnem a loví odpadky. Bylo jich hodně. Matrace, kufry, dopravní značky i kužely. Pračka se sušičkou, krejčovská figurína, stoly a židle, vany, záchody, stará rádia, osobní počítače.

Z bahna bylo vytaženo několik vozidel, z nichž žádné nebylo určeno k jízdě po vodě. Byly tam dětské kočárky, nákupní vozíky, nejméně jeden invalidní vozík a několik mopedů.

Ulice kolem kanálu v 10. pařížském obvodu v současnosti patří k nejmódnějším v metropoli, lemují je elegantní kavárny a restaurace. Pozdě v noci si však tato oblast zachovává ponurou atmosféru let minulých, kdy byla omšelou lidovou čtvrtí a často sloužila jako kulisa pro filmy noir a detektivní romány, v nichž se z temnoty Svatomartinského kanálu vynořují neméně temná tajemství. Záhada vraždy v románu Georgese Simenona Maigret a tělo bez hlavy se dá do pohybu, když policie vyloví rozčtvrcené tělo poblíž nábřeží Quai de Valmy.

Při čištění v roce 2016 nebyly objeveny žádné lidské pozůstatky, ale v jednom z nejsevernějších zdymadel našli dělníci pistoli. Později úředníci oznámili, že byla nalezena také puška.

Kromě lahví od vína a mobilních telefonů bylo ovšem v kanálu nejvíce jízdních kol. O devět let dříve, v roce 2007, byl v Paříži spuštěn systém sdílení jízdních kol Vélib', v jehož rámci bylo po celém městě rozmístěno 14 500 kol, která si mohli lidé vypůjčit.

Po odčerpání vody byly v bahně na dně kanálu vidět kostry desítek kol Vélib'. Byly tam i desítky dalších kol různých značek a ročníků, z nichž některá byla zjevně poškozena, než je lidé poslali do vodního hrobu. Bicykly s ohnutými a zkroucenými koly nebo bez bez nich. Bicykly s nepoškozenými koly a rámy, kterým ale chyběly vidlice a řídítka, stejně jako hlava mrtvole ze Simenonova románu.

Některá kola se do kanálu dostala možná nešťastnou náhodou. Existuje řada scénářů, které mohou vést k neúmyslnému odložení bicyklu do vodní nádrže. Cyklisté ztracení ve tmě nebo dezorientovaní mlhou sjíždějící z náplavky do kanálů. Opilí cyklisté padající z mostů. Zloději prchající před policií na kole, kteří sjedou do řeky.

S rozvojem systémů sdílených kol, jako je Vélib', se v ulicích světových měst objevuje stále více bicyklů, které mohou vandalům připadat jako příhodná hračka, protože zdánlivě "nikomu nepatří".

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Polaroliv' / Flickr

Šťastnějším obětem se podaří dostat sebe - a někdy i své kolo - zpět na souš, ale tyto nehody mohou mít katastrofální následky. Při procházení novinových archivů z celého světa se objevují děsivé příběhy s barvitými titulky: "Chlapec se utopil v kanále: našli ho i s bicyklem." "Utopila se cyklistka: přepadla přes zábradlí mostu." "Vjel do kanálu při výpadku proudu: gloucesterský cyklista se utopil cestou do práce."

Některé zoufalé duše šláply do pedálů směr voda úmyslně. Na podzim roku 2016 zanechala osmatřicetiletá žena ve svém bytě ve městě DeWitt ve státě New York nedaleko Syrakus dopis na rozloučenou. Pak se vydala do nedaleké chráněné oblasti, kde se připoutala k horskému kolu a sjela do jezera. Její tělo i s kolem se našlo o týden později.

Co se týče kol ve Svatomartinském kanále, lze s velkou mírou jistoty předpokládat, že většina z nich neskončila ve vodě ani nešťastnou náhodou, ani za tragických okolností. Pro lidi, kteří mají sklony k náhodným chuligánským činům - a možná si tím vybíjejí nutkání páchat násilí na cítících bytostech tím, že ničí neživé věci, na které narazí - představuje bicykl lákavý cíl.

S rozvojem systémů sdílených kol, jako je Vélib', se v ulicích světových měst objevuje stále více bicyklů, které mohou vandalům připadat jako příhodná hračka, protože zdánlivě "nikomu nepatří". A tím se jim otevírá pole pro celou škálou sebevyjádření, jako je rozbíjení kol, poškozování rámů a přeřezávání brzdových lanek.

Někteří lidé k tomuto vandalskému koníčku přistupují o něco rozmarněji: zavěšují kola na kované ploty, usazují je na semafory a autobusové zastávky, anebo je zvedají vysoko do větví stromů, kde hnízdí jako pterodaktylové.

Házení kola do vody je specializovaný sport, který přináší zvláštní uspokojení. Na sociálních sítích se objevují videa, na kterých vtipálci kutálejí kola po březích do jezer, převracejí je přes zábradlí na nábřežích a házejí je do rozbouřené vody.

V jednom klipu stojí před kamerou dospívající chlapec s modrým BMX, které už zjevně leccos zažilo. "Miku, tohle je tvoje kolo," říká. "Leží mi v garáži a já ho vlastně nechci. Tak ho hodím ze skokanského můstku do rybníka. Doufám, že ti to nebude vadit."

Pak mládenec s rozběhem pošle kolo bez jezdce saltem z dřevěného prkna do vody. V pozadí je slyšet výskot a smích, zatímco roztřesená kamera zaznamenává rychlý zánik kola, jehož zadní kolo se krátce pohupuje nad hladinou, než zmizí, pohlcené nenasytným rybníkem. Nač lhát - vypadá to zábavně. A pro mnohé to zjevně zábava je.