Swissinfo: Basilej chce topit a svítit energií z hlubin země
Plán počítá s hlubinnými vrty, které by se dostaly do zemského pláště na hranici pěti kilometrů, kde teplota dosahuje 200 stupňů Celsia. Oba vrty by se měly v hloubce propojit soustavou spojovacích kanálů, aby mezi nimi mohla proudit voda. Systém by měl jednoduše fungovat tak, že do jednoho vrtu se nalije voda studená, zatímco z druhého bude proudit horká. Technologie zvaná "Horká suchá skála" (HDR) nebo "Horká vylámaná skála" (HFR) se úspěšně testuje na mnoha místech světa, ale někteří odborníci označují Švýcarsko jako oblast obzvláště vhodnou pro její použití.
Podle Markuse Häringa, výkonného ředitele společnosti Geothermal energy, by mohlo až 30 % energie ve Švýcarsku pocházet z těchto zdrojů v následujících 50 letech. "Geotermální energie je dostupná po celých dvacet čtyři hodin denně," říká Häring, "Narozdíl od větru nebo solární energie je dostupná po celý rok, každý den i noc, kdykoli ji zákazník potřebuje." V Basileji se plánuje geotermální elektrárna, tak jako všude na světě, v bezprostřední blízkosti města a obyvatel, kterým bude sloužit, protože teplo se nedá distribuovat na delší vzdálenosti.
Geotermální energie je ekologicky čistá, volně dostupná a její zásoby jsou prakticky nevyčerpatelné. Technologie výroby elektrické energie z tohoto zdroje je známá přes 70 let. Více než dvacet zemí světa používá k výrobě elektřiny přírodní páru z horkých pramenů díky vrtům do hornin vodonosné vrstvy. Zatímco využívání přírodní energie v oblastech horkých pramenů a gejzírů je poměrně časté, mimo aktivní vulkanické lokality je zanedbatelné. Myšlenka "těžit" energii ze zemských hlubin byla poprvé v praxi použita americkými vědci v roce 1970 a úspěšně odzkoušena v Japonsku, Francii, Německu a Austrálii.
Jestliže se experiment v Basileji ukáže jako úspěšný, půjde o první komerční využití na světě. Häring je v tomto směru optimistický díky zkušebnímu vrtu, který zaznamenal v hloubce 2700 metrů teplotu 124 stupňů Celsia. Podobné průmyslové objekty se plánují v Ženevě a další lokality se vyhledávají především v kantonu Ticino a v centrálním Švýcarsku. Plánovaná cena projektu se pohybuje kolem 80 milionů švýcarských franků (více než jeden a půl miliardy Kč) a měl by být dokončen v roce 2008.
Podle článku Vincenta Landona swissinfo/Swiss Radio International 28. 9. 2003.
reklama