Tradiční záhumenky udržují ptáky v zemědělské krajině, ukázala studie

Tradiční záhumenky, tedy malá políčka, významně zvyšují počet i druhovou rozmanitost ptáků v zemědělské krajině. Biodiverzitě prospívají také staré stodoly, otevřené půdy, pestré zahrady a sady, které ptákům poskytují úkryt i vhodná místa ke hnízdění. V jednolité zemědělské krajině naopak ptáků ubývá, ukazuje studie Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, kterou publikoval časopis Agriculture, Ecosystems and Environment. Evropská krajina se proměnila po druhé světové válce kvůli intenzivnějšímu zemědělství. V Česku také kvůli kolektivizaci, během níž se scelovaly pozemky, odstraňovaly remízky, aleje a mokřady. Negativně se to odrazilo také na populacích polních ptáků – jejich početnost se v ČR za posledních čtyřicet let snížila přibližně o 40 % a některé druhy dnes balancují na pokraji vyhynutí. V místech, kde zůstala zachovaná pestřejší krajina, tedy mozaika menších polí, mezí, travnatých pásů či sadů, je situace lepší.

„Právě pestrost krajiny, tedy kombinace drobných polí, mezí, travnatých pásů, ovocných sadů, vinohradů a dalších struktur, vytváří vhodné podmínky pro široké spektrum druhů,“ vysvětluje hlavní autor studie Martin Šálek.

Publikovaná studie je založená na datech z 97 monitorovacích tras, na kterých vědci zaznamenali více než 11 000 jedinců 78 druhů ptáků. Nejvyšší početnosti i druhové bohatosti dosahovala ptačí společenstva ve vesnicích následovaná oblastmi s drobným hospodařením. Naopak intenzivně obhospodařovaná velkoplošná krajina vykazovala hodnoty nejnižší.

"Naše výsledky jasně ukazují, že maloplošné hospodaření v okolí lidských sídel může hrát klíčovou roli v ochraně ptačích populací zemědělské krajiny. Pozitivní vliv maloplošného hospodaření se navíc neomezuje pouze na samotné záhumenky, ale kladně ovlivňuje početnost a druhovou diverzitu ptáků také v navazující velkoplošně obdělávané krajině a v samotných lidských sídlech," uvedl Martin Šálek.

Důležitá jsou také tradiční lidská sídla, která se stávají útočištěm pro řadu ptačích druhů, pro něž je okolní intenzivně obhospodařovaná krajina nehostinným prostředím. "Pro některé druhy, jako je sýček obecný, sova pálená či chocholouš, jsou tradiční vesnická sídla a farmy přímo klíčovým biotopem pro přežití," doplnil vědec.

S rostoucím podílem nových a rekonstruovaných budov ovšem klesá početnost i druhová rozmanitost ptáků. "Moderní budovy jsou sice technicky dokonalejší, často však postrádají drobné stavební prvky a mikrostanoviště, která ptáci využívají k hnízdění nebo lovu potravy. K tomu se přidává i homogenizace okolního prostředí, například nahrazování rozmanitých zahrad udržovanými trávníky nebo okrasnou výsadbou s nižší ekologickou hodnotou," vysvětlil Šálek.

Výsledky studie podle vědců ukazují, že ochrana biodiverzity v zemědělské krajině se neobejde bez podpory tradičního maloplošného hospodaření. Nejde o návrat do minulosti, ale o strategickou investici do odolnější krajiny, potravinové bezpečnosti, adaptace na klimatickou změnu i zachování evropské biodiverzity.

„Pokud chceme zastavit dramatický úbytek ptáků zemědělské krajiny a dalších druhů, je nutné podporovat nejen tradiční formy hospodaření, ale zároveň citlivě přistupovat i k proměnám venkovských sídel,“ dodává Martin Šálek. Stejně důležité je podle jeho slov přehodnotit systém zemědělských dotací tak, aby podporoval pestrou krajinu, šetrné hospodaření a zachování tradičních zemědělských postupů.

„Vedle produkce potravin musí zemědělská politika zohledňovat také význam krajiny pro zachování biodiverzity a poskytování ekosystémových služeb, které jsou nezbytné pro fungování společnosti i přírodních ekosystémů,“ uzavírá Martin Šálek.

---

reklama

---