V Boleticích lidé nesmí na rozhlednu na Knížecím stolci, napadla ji houba
"Vstup na rozhlednu je s okamžitou platností uzavřen. Důvodem je aktuální stav, kdy její dřevěná konstrukce byla podle zjištění revize napadena houbou. O dalším osudu rozhledny se bude jednat," uvedl ředitel divize Vojenských lesů a statků v Horní Plané Martin Honetschläger.
Knížecí stolec je s nadmořskou výškou 1236 metrů nejvyšším vrcholem vojenského újezdu Boletice. Šestimetrová rozhledna sloužila turistům od léta 2012. Vede k ní turistická trasa ze Záhvozdí, která byla dlouhé roky otevřena o všech víkendech a svátcích.
Kvůli vyššímu zájmu o vojenský výcvik však újezd musel od ledna omezit režim pro návštěvníky. Turisté letos mohli využít jen okruh od Záhvozdí na Knížecí stolec a zpět, a to navíc jen o státních svátcích a sobotách a nedělích během letních prázdnin. "Nejbližším termínem pro vstup na turistickou trasu je 17. listopad," uvedl Sotona. V ten den však už zájemci nebudou moci na vyhlídku na vrcholu Knížecího stolce, z níž je možné za dobré viditelnosti spatřit Alpy.
Vojenský újezd v Boleticích vznikl v roce 1947 na rozloze 220 kilometrů čtverečních. V roce 2016 se jeho část změnila v civilní lokalitu. Vznikla obec Polná na Šumavě s místní částí Květušín a osada Boletice, která spadá pod Kájov. Vojenský újezd, který je třetí největší v ČR, sahá od Českého Krumlova téměř až k nádrži Lipno a do podhůří Šumavy.
reklama
Dále čtěte |
Enormní návštěvnost Adršpašských skal je výzvou, říká místostarosta Adršpachu
Nejnavštěvovanějším přírodním cílem v ČR loni opět byly Adršpašské skály
Zavést turisty do méně vytížených lokalit v české přírodě je cílem aplikace EpuOnline diskuse
Všechny komentáře (2)
Břetislav Machaček
8.11.2023 17:29být chráněno před všemi vlivy snižujícími jeho životnost a nebo ho na ty stavby raději nepoužívat. Někde to je hniloba, houba, či strakapoud, ale
společnými jmenovateli je nevhodnost dřeva na tu stavbu a absence údržby.
Naši předci to věděli a dřevěnku stavěli pro jednu generaci od svatby po
smrt, ale dnes lpíme na záchraně staveb, které nebyly na více let určeny. Kdysi jsem se o tom bavil s restaurátory lidových staveb na Oravě a ti
mi řekli, že cyklus staveb byl původně od nové dřevěnice pro novomanžele
po její stržení po jejich smrti a stavbě nové pro jejich vnuky. Nikdo se tehdy nepokoušel měnit jednotlivé poškozené kulatiny a nedělali tak pro ně zbytečnou práci. Dřevo bylo levné, snadno dostupné a po stržení posloužilo
ještě jako palivo. Na to by měli myslet i projektanti rozhleden, že stavějí z materiálu, který má omezenou životnost a jednou je budou muset strhnout.
