V Británii roste trh s "etickým konzumerismem"
"Představte si, že je sobota a vy podnikáte svou nákupní expedici. Nejdříve jdete na trh koupit biozeleninu, pak do místního pekařství a potravin kvůli podpoře lokální ekonomiky a na rybí trh pro bioryby. Ještě předěláváte kuchyň, takže jdete do dalšího obchodu pro latě s logem FSC (Forestry Stewardship Council - garance těžby mimo chráněná území). Doma se po telefonu přihlásíte k odběru zelené energie a večer ještě musíte přes internet zkontrolovat své portfolio etického investování. Řeknu vám, že docela dá práci být etickým konzumentem," s nadsázkou komentuje snahy britských spotřebitelů Deborah Doane z Nadace pro novou ekonomiku (New Economics Foundation - NEF).
Každý z těchto konzumentů má však určitou kupní sílu a jejich součet není ve Spojeném království vůbec zanedbatelný. Existuje už tzv. "Index etického nakupování", statistiky, zachycující objemy tržeb v různých oblastech. Celkový objem prodeje zboží a služeb podle indexu etického nakupování byl v Británii v roce 2002 ve výši 6,9 miliard liber, což představuje podle čísel manchesterské Co-operative Bank nárůst o 13 procent.
Index zahrnuje nakupování biopotravin, přes nákup oblečení v second-handu, kosmetiky netestované na zvířatech, šetrných čistících prostředků, zelenou domácnost od domu až po nábytek, etické investování a bankovnictví, používání veřejné dopravy, zodpovědný turismus, ale i bojkot některých výrobků či služeb z etických důvodů.
Rozšířená a známá je nechuť mnohých z těchto spotřebitelů k řetězcům s rychlým občerstvením, ať už z důvodů, že plýtvají potravinami, nenakupují u místních pěstitelů či producentů anebo nepřímo podporují špatné zacházení s hospodářskými zvířaty. Etičtí spotřebitelé se však vyhýbají i výrobkům od firem poškozujících životní prostředí, například chemických továren, výrobkům ze zemí potlačujících lidská práva či firem zaměstnávajícím malé děti či politické vězně. "Na indexu" jsou také obchodní společnosti, jejichž způsob zaměstnávání hraničí s otrokářstvím.
K bojkotu neeticky jednajících firem se přihlásilo podle výše uvedeného průzkumu 52 procent britských spotřebitelů. Dvě třetiny z nich se prý ke značce, kterou se rozhodli bojkotovat, už nevrátí. Objem bojkotovaných produktů představoval v roce 2002 ve Velké Británii 6,2 miliard liber.
Zelené hypotéky, tedy takové, které jsou použity na ekologicky šetrné bydlení, představovaly výši 17,8 milionů liber a mezi lety 2001 a 2002 se jejich objem zdvojnásobil (v roce 1999 představovaly dokonce pouhých 4,3 mil. L). V lokálních obchůdcích, které nejsou součástí žádného obchodního řetězce, utratili spotřebitelé předloni 1,6 milionu liber. Objem peněz, které vydali někteří Britové v roce 2002 za veřejnou dopravu primárně proto, aby udělali něco málo pro životní prostředí, tvoří 162 milionů liber.
Motto konference (Zelený týden) "Mění vaše chování" se u části britských spotřebitelů stalo dávno realitou i přesto, že být etickým spotřebitelem znamená obětovat více času, zhusta i peněz a být velice informovaný. "Podle průzkumů zná značku FSC pouze pět procent zákazníků," osvětluje současné znalosti spotřebitelů Deborah Doane. Budování báze spotřebitelů a jejich informovanost je podle ní poněkud zanedbávaným bodem v marketingu ekologických firem. Určitým řešením by bylo sloučit ekologická značení do jednoho místo několika různých, což mate spotřebitele. A pomohla by garance vlády u tohoto značení.
Ač etičtí konzumenti stále představují jen zlomek britského trhu (v průměru 11 %), v Evropě podíl etického prodeje vzrostl mezi léty 2001 a 2002 o 55 procent. Předpokladem ekonomů je významný potenciál růstu v této oblasti.
Cestu zpravodajky EkoListu po drátě do Bruselu hradila Evropská unie
reklama
