V liberecké záchranné stanici Archa se poprvé starají o kunu lesní

Kuna lesní je běžný druh, ale na stanice se dostávají málokdy.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Dani Kropivnik / Wikimeda Commons

Až třetinu zvířat záchranáři z Archy odchytí, lidé je ale mohou na stanici přivézt i sami. Podle Hancvenclové je stále častější, že je lidé volají ke zbytečným případům. "Zachraňují zvířátka, která by měla zůstat v přírodě," doplnila. Typickým příkladem jsou srnčata, která lidé přivezou, protože u nich nevidí matku a myslí si, že jsou osiřelá. "Z toho jsme nejvíc smutní, protože se sem dostala zbytečně a celý jejich život to ovlivní negativně. Ve většině případů je nelze vrátit do přírody. Když jsou odchována uměle, tak si příliš zvyknou na člověka," vysvětlila Hancvenclová.

Péče o zvířata je případ od případu jiná. Někdy je lze hned vrátit do přírody. "Třeba u labutí se často stává, že mají zaseknutý rybářský háček nebo omotaný vlasec, a když nedojde k nějakému zranění, tak je možné, to odstranit, a vrátit zvíře zpátky," uvedla vedoucí stanice.

Řadu ošetření provádějí sami pracovníci záchranné stanice, ale každý den tam dochází i veterinář, který zvířata pravidelně ošetřuje. Při vážném stavu ale pracovníci stanice vozí zvířata na blízkou veterinární stanici. Trvale zůstávají v Arše handicapovaná zvířata. Příkladem jsou káňata, která mají poškozená křídla nebo jsou slepá a není možno, je vypustit do přírody. "Každý rok nám vyvádějí mláďata, takže teď tam mají tři, která budeme vypouštět," řekla Hancvenclová.

Aby bylo možné zvíře vrátit do volné přírody, musí se naučit lovit a nesmí být ochočené. "U savců, kteří jsou ve stanici od slepého mláďátka, to bývá někdy problém. Co ale funguje vždycky, je, když se dostane do skupinky, kde jich je víc," řekla vedoucí záchranné stanice. Více mívají třeba mláďat kuny. Přesto v Arše žije jeden sameček kuny skalní trvale. V době, kdy ho přijali, neměli podle Hancvenclové žádná další mláďata kun, se kterými by zdivočel, takže se příliš ochočil, a jeho návrat do přírody už není možný.

V areálu je také útulek, který má se záchrannou stanicí společnou ošetřovnu. "Spolupracujeme v tom smyslu, že když někdo přiveze zvíře, když tu zrovna nejsme, tak ho přijmou. Jinak si jedeme každý po své linii," řekla Hancvenclová. Útulek má téměř plné kapacity. "Co se týče psů, tak stav je pořád stejný. Akorát teď máme převážně velké psy, je nedostatek těch malých. U koček je teď stav vyšší, máme jich kolem 50, což nebývá," doplnila ošetřovatelka Sára Maternová. Velký zájem o zvířata, který byl během pandemie nemoci covid-19, už podle ní opadl.