Vědci našli žraloka, který by mohl pamatovat dobu Wiliama Shakespeara

S objevem žraločího Metuzaléma se ale pojí celá řada dalších otázek. V jeho žaludku se například našly dosud nerozložené pozůstatky ledního medvěda. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | NOAA Photo Library / Flickr

„Ano, různé druhy mořských obratlovců můžeme obecně považovat za velmi dlouhověké,“ říká Julius Nielsen, mořský biolog. „Žralok malohlavý ale staví i ty nejdivočejší dosavadní odhady možného maximálního stáří doslova na hlavu.“ Už na začátku letošního roku způsobila pořádnou senzaci jeho kolegyně, profesorka Kim Praebelová z Arktické univerzity v Norsku, když odhadla stáří jednoho uhynulého exempláře zmíněného druhu na celá čtyři století. A Nielsen teď světu představil ještě divočejší objev, mršinu žraloka malohlavého, který loni teoreticky oslavil své 511 narozeniny. „Podle všeho se zdá, že se tento exemplář mohl narodit někdy kolem roku 1505, a byl by tedy o něco starší, než například dramatik William Shakespeare.“

Ale jak přesné tyto fantastické odhady jsou? Výběr vhodné metodologie k určování přesného věku žraloků malohlavých je zatím pořád předmětem odborných diskuzí. Jak trefně podotýká například Steven Campana, odborník na žraloky z Islandské univerzity: „Stanovit přesně jejich věk se mořští biologové snaží celá desetiletí, ale bez výraznějšího úspěchu. Což je celkem zvláštní. Máme tu parybu, která je vrcholovým predátorem Atlantiku od Norska po pobřeží Kanady, a my pořád nejsme schopni říct, jestli se dožívá dvaceti nebo tisíce let.“ Nielsen se proto pokusil reputaci svých kolegů napravit a provedl důsledná měření a odběry tkání u 28 odchycených a na břeh vyplavených kusů. A ke slovu přišly i počítače.

S jadernou explozí v oku

Právě díky nim totiž mohl Nielsen modelovat očekávaný roční přírůstek délky. „Žraloci malohlaví rostou skutečně pomalu, přibližně o jeden centimetr za rok. Pohlavní dospělosti dosahují přibližně ve 150 letech věku. A jistým záchytným bodem pro naše měření nám pak je rozbor radioaktivního izotopu uhlíku C-14 z rohovky oka žraloka.“ Právě do ní se totiž „otiskla“ stopa prvních podmořských jaderných explozí z testů nukleárních zbraní v šedesátých letech minulého století. Patrná byla jen u relativně malých kusů, které výrazněji nepřesahovaly dvoumetrovou délku. Ale exemplář, který by si měl údajně pamatovat Shakespeara?

„Ten dosahoval rekordní délky 502 centimetrů, takže se jeho stáří dalo odhadnout na 392 ± 120 let,“ vysvětluje Nielsen. „Rozhodně tedy můžeme říci, že se tato stvoření budou počítat mezi druhy dožívající se na planetě Zemi toho nejvyššího věku.“

Paryba, která neumí umřít

S objevem žraločího Metuzaléma se ale pojí celá řada dalších otázek. V jeho žaludku se například našly dosud nerozložené pozůstatky ledního medvěda. „Nemyslíme si, že by jej ulovil, ale spíš někde narazil na jeho zdechlinu. Medvědi skutečně nepatří k obvyklé potravě žraloků,“ vysvětluje Nielsen. Ale odpověď na to, odkud lední medvěd pocházel, by zajímala nejen mořské biology.

Další záhadu, kterou nyní řeší souběžně biologové z Dánska, Grónska, USA a Číny, souvisí s genetickými dispozicemi žraloků malohlavých k extrémní dlouhověkosti. Vysvětlit ji jen pomalým metabolismem a pohybem v chladném prostředí totiž nelze. „Nejde o to, že žije déle, než kolik činí celkový průměr obratlovců, ale o to, jak výrazně překonává i ostatní druhy žraloků v podobném prostředí,“ říká Nielsen.

A poslední, neméně podstatnou hádankou, je samotná biologie žraloků malohlavých. „Žijí stovky let, migrují na velké vzdálenosti, a přesto se zdají být geneticky velmi blízcí,“ vysvětluje Praebelová. „A to i exempláře, které nacházíme tisíce kilometrů od sebe vzdálené. Pořád tak nevíme, kde a jak se rozmnožují. Víme, že pohlavní zralosti dospívají ve 156±12 letech, a máme jisté indicie, že k páření by mohli preferovat hluboké vody arktických severských fjordů. Jinak o nich ale netušíme nic, což nám v jejich ochraně zatím nepomáhá.“