Virtuální opylování? Další faktor nestability světového zemědělství
Opylení je naprosto nezbytným servisem, ekosystémovou službou, bez níž se neobejde 75 % všech zemědělských plodin na světě. Opylování dnes přímo ovlivňuje 35 % veškeré zemědělské produkce. Určitým způsobem tak můžeme opylovače chápat jako určitý nezbytný zdroj, podobně jako půdu nebo vodu, protože bez nich zemědělství nikomu moc nefunguje. Spolu s drastickým globálním úbytkem se pak stává služba, kterou opylovači poskytují, stále vzácnější komoditou. Která je přitom silně omezená svou nerovnoměrnou distribucí.
Mají je ti, co toho obvykle moc nemají
Není přitom bez zajímavosti, že populace nezbytných opylovačů v zemích rozvinutých zažívají kolaps, zatímco v zemích rozvojových zemích relativně dostupní stále jsou. Zatím. Rozvojové země se totiž vzdávají části vlastního opylovacího servisu tím, že své zemědělské produkty exportují to zemí rozvinutých. Za hranice své země tedy nevyváží jen ono zboží – kávu, banány, hrušky – ale vlastně i aktivitu opylovačů. Podstatou virtuálního opylování je tedy srovnání, jaké množství opylovacího servisu je tedy vydáno na export v jednotlivých zemích.
„Může to znít jako kritika mezinárodního obchodu a exportu zboží obecně, ale není tomu tak,“ říká Da Silva. „Státy vývozem svých zemědělských produktů pochopitelně posilují vlastní ekonomiku. Otázkou k řešení je tu spíše pojem širší rovnováhy ekosystému a socio-ekonomických dopadů.“ Jak to? Když se podíváte na hezky vyvedenou interaktivní mapu virtuálního opylování, zjistíte, že některé země, především ty rozvojové, vyváží 60 a víc % vlastního opylovacího servisu do zahraničí. Vzdávají se větší části limitované služby, kterou mají výhradně k dispozici.
Vaše avokádo je jejich problém, ne?
Čímž mohou ohrozit vlastní biodiverzitu nebo svou potravní bezpečnost. Tím, že omezený potenciál opylování investují třeba do produkce avokáda, kakaových bobů nebo sóji, určené k vývozu, mohou podkopat vlastní soběstačnost. „Metrika virtuálního opylování funguje na trochu podobném principu, jako třeba vodní stopa produktů,“ vysvětluje Da Silva. „Ukazuje ale na nový rozměr problému.“ Voda je často surovinou v rozvojových zemích nedostatkovou, zatímco rozvinuté země s jejím nedostatkem takové trable nemají. U opylovačů je to naopak, a proto teoreticky mohou být trumfovou kartou změny.
Podstatné je i to, že velkoobjemová poptávka ze zemí rozvinutých žádající si ovoce a zeleninu vede k vychýlení rovnováhy v zemědělství exportních zemí. A zpravidla k nástupu intenzivnějšího hospodaření, které má kvůli chemizaci a nadužívání hnojiv a pesticidů tu nepříjemnou vlastnost, že vede k vyhubení opylovačů (jako se už stalo v zemích rozvinutých).
Čím více si pak země rozvinuté žádají zdravé a exotické plody ze zemí rozvinutých, tím více dochází k virtuálnímu importu opylování a snižování jeho dostupného potenciálu.
Rozvinuté země žádající si exotických plodů tak mohou za pár dekád „vytěžit a vyvézt“ ze zemí rozvojových jejich opylování a dostat je na nulu. Navždy tím zruinovat jejich vlastní ekonomiku i zemědělství. „Pokud se tedy nezačneme více zajímat o to, jakým způsobem a s jakou udržitelností je zemědělská produkce vedena,“ dodává Da Silva. Rozvinuté země dnes podle metriky virtuálního opylování importují přes 40 % opylovacího servisu odjinud. Pokud trend setrvá a nebude dále řešen, brzy nebude odkud dovážet. A bez opylovačů to se zemědělstvím bude vypadat bledě všude.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (6)
Pavel Hanzl
7.4.2021 10:34Pokud vím, úbytek hmyzu se nepodařilo zatím vysvětlit, chemizací zemědělství to není. Teda v lánech biopaliv ANO, ale jinde až tak ne.
Lesy louky a většina plochy u nás nejsou tím zasaženy, ale hmyz ubývá i na Tichomořských ostrovech, kde nikdo nežije.
Země třetího světa přispívají k devastaci Zeměkoule velmi výrazně, jednak nakládáním s odpady (mezi 10. nejšpinavějších řek světa není ani jedna z Evropy nebo USA), obrovskou zátěží přírody odpadními plasty a hlavně přemnožováním obyvatel.
Pokud by byly ochotny tohle skutečně razantně řešit, bylo by potřeba jim finančně výrazně pomáhat i za cenu vlastního uskromnění.
Jiří Daneš
7.4.2021 13:50 Reaguje na Pavel HanzlJiří Daneš
7.4.2021 16:57 Reaguje na Pavel HanzlKatka Pazderů
7.4.2021 20:10O virtuální vodě v zemědělské produkci, exportované typicky z EU, USA a Brazílie do Číny, o virtuálním dusíkatém hnojení a o virtuálních pesticidech ušetřených na vlastním území při dovozu zemědělských produktů je už mnohé známo, virtuální opylovače dosud ovšem nikdo nezmínil.
Ano, svět je na sobě velmi závislý, nejvíce ovšem člověk závisí na bioféře planety Země, ale bohužel si to stále odmítá připustit.
Kdyby nebylo fotosyntézy, tak bychom tu nebyli ani my.
Katka Pazderů
7.4.2021 20:16Sója je samosprašná, kleistogamická, opylovače nepotřebuje. Pšenice je samosprašná, opylovače nepotřebuje. Cukrová třina je větrosnubná, kukuřice je větrosnubná, opylovače nepotřebují.
Co tedy Brazílie tak významného dalšího ze zemědělské produkce exportuje do světa? Fakt nevím.
Výše uvedené představuje přes 80 % brazilského zemědělského exportu.