Volně chované slepice z Kalifornie jsou promořené parazity

Slepice, které se mohou volně vydat za hranice kurníku, žijí možná spokojenějším životem, než ty v drůbežárnách. Jenže i svobodné procházky vysokou trávou za plotem mají svou cenu. Kalifornští výzkumníci nyní publikovali studii o tom, jak se liší skladba parazitů venkovské a „průmyslově chované“ drůbeže.

Závěry vědců z Kalifornské univerzity v Riverside uveřejněné v žurnálu Medical Entomology v zásadě nejsou až tak překvapivé. Dle očekávání vede kontakt slepic s „divokou přírodou“ k mnohem pestřejší sestavě parazitů, vně na těle i uvnitř zažívacího traktu toulavých slepic. Alespoň v porovnání se sterilními podmínkami velkochovů drůbeže.

Amy C. Murillová a Bradley A. Mullens se rozhodli pročesat peří a probádat trus stovky slepic, které byly chovány na jihokalifornských dvorcích a farmách. Zkoumané slepice pocházely z dvacítky různých domácích hejn a důkladnému průzkumu se nevyhnuly ani jejich kurníky. A výsledek? Ektoparaziti byli zaznamenáni u 80 % jedinců, přičemž nejčastějšími obyvateli slepičího opeření byli zástupci řádu Phthiraptera, tedy vši.

V peří venku chované drůbeže se podařilo nalézt až šest různých druhů vší a u některých slepic šel počet zaznamenaných vší do stovek. Nepříjemným a nechtěným společníkem sledovaných slepic byly i blechy kuří (Echidnophaga gallinacea). Sice se vyskytovaly jen u pětiny sledovaných kusů, ale stupeň promoření peří blechami byl velmi vážný.

Jak výsledky komentuje Murillová, „majitelé slepic, na kterých jsme prováděli průzkum, byli sami překvapeni, kolik parazitů v peří nacházíme. Téměř nikdo z nich přitom nebyl nějak proškolen ve veterinární prevenci proti parazitům.“

Dále pak z obtížných a obtěžujících roztočů nesměli chybět čmelíci, z nichž nejhojnější byl čmelíkovec ptačí. Výzkumníci objevili i „vzácnější“ druhy, jako například lupovku kuří nebo v Americe dosud méně rozšířeného čmelíka kuřího. Ptáci z komerčních chovů byli náchylní vůči těm samým ekto i endoparazitům, ale hostili jich o poznání méně.

Méně zjevnou výhodou klecových chovů totiž je, že zde slepice nemají takový kontakt s pevnou zemí či substrátem, ve které se mohou uchytit a růst jednotlivá vývojová stadia roztočů a blech. V holých a vyprázdněných klecích nenaleznou úkryt ani klíšťata, která bez problémů dokážou po určitý čas vegetovat i v kurnících bez slepic.

Murillová a Mullens nepřináší svou studií nějaký jednoznačný verdikt v prospěch či neprospěch klecových chovů, ostatně to nebylo předmětem jejich výzkumu. Jen upozorňují na fakt, že onen tolik propagovaný obrázek komfortního života po dvorku volně se pohybujících slepic s sebou nese potřebu chránit ptáky před parazity. Protože větší svobodou přichází více obtížných, kousajících, štípajících a krev sajících parazitů.

---

reklama

---