Vyroste v Opatovicích nová spalovna komunálního odpadu?
Složitý příběh se zatím nejasným koncem začíná už u názvu zařízení. Autoři projekt nazývají energetické využívání odpadu (EVO), jeho odpůrci spalovna. Předpokládaná kapacita EVO činí 96 tisíc tun odpadu za rok. Odhady nákladů na celé zařízení se pohybují mezi 1,9 - 2,5 miliardami korun, podle Elektráren Opatovice (EOP) by to mělo být přibližně 2,1 miliardy. Výstavbu má zajišťovat a hotové zařízení i vlastnit a provozovat společnost, ve které by měly zastoupení Pardubický kraj, Královéhradecký kraj, město Hradec Králové, město Pardubice a EOP. Podíl EOP jako soukromého subjektu má být 10 %, a společnost má mít tedy výrazně komunální charakter.
"Spalování odpadu je dobrý filtr mezi člověkem a životním prostředím, protože do životního prostředí nepouští látky, které do něho nepatří," říká Jaroslav Hyžík z firmy EIC Praha, která projekt EVO zpracovala, a přidává, že podobných zařízení je třeba ve Švýcarsku víc než třicet. Umístění EVO v Opatovicích má logiku. "To, co spalovna vyrobí, umí elektrárna využít," říká její mluvčí Pavel Hypius. Elektrárna navíc nabízí pozemky i s infrastrukturou, což by při výstavbě mohlo přinést úspory až 150 milionů korun. Zbytky po spalování už prý v EOP umějí zpracovat. "Děláme z nich hodnotné produkty pro stavebnictví, například pro výstavbu komunikací," říká Pavel Hypius.
Podle zastánců EVO, tedy především Pardubického kraje, EOP, části zastupitelstva Královéhradeckého kraje a firmy EIC Praha, je EVO ideální možností pro řešení problémů s odpady v celé oblasti. Podle Plánu odpadového hospodářství (POH) ČR je v nadcházejících letech nutné radikálně snížit množství tzv. biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO), který ukládáme na skládky. Jeho spalování by zatížení skládek snížilo. Zastánci poukazují také na to, že se spalovnou počítají koncepce pro hospodaření s odpady obou krajů. Z nich by měly vycházet závazné plány odpadového hospodářství krajů, které jsou nyní projednávány. Koncepce i plány pro oba kraje zpracovala nebo zpracovává firma ISES.
Podle odpůrců spalovny, tedy především podle některých obcí v okolí současné elektrárny, ekologických organizací, Strany zelených, Strany pro otevřenou společnost a města Hradce Králové, je plánovaná výstavba spalovny ekonomickým hazardem. Odpadů není pro spalovnu dost, protože BRKO lze využít jinak než ve spalovně. Petici proti zařízení, kterou chtějí odpůrci na začátku dubna předat představitelům samosprávy, podepsalo přes tři tisíce lidí.
 |
|
| Spalovna by měla stát v blízkosti tepelné elektrárny Opatovice. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
Nejdřív plán, pak projekt
Výtky se ozývají i vůči celému administrativnímu postupu prosazování spalovny a schvalování plánu. Podle Adama Záruby z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) by příprava podobných projektů, jako je spalovna, měla přijít až po definitivním schválení krajského plánu hospodaření s odpady, a ne v době, kdy se ještě neví, jak bude plán vypadat. "Jen to snižuje důvěryhodnost plánu, protože ten pak působí, jako by byl šitý na míru konkrétnímu projektu," říká Záruba.
Nedostatečné zpracování jiných variant nakládání s odpady, než je spalovna, se nelíbí většině jejích odpůrců. Proto například výbor Královéhradeckého kraje pro životní prostředí nedoporučil zastupitelstvu odpadovou koncepci schválit, ale jen vzít na vědomí. To se také na konci října 2002 stalo. Hned na dalším jednání zastupitelstva, bez účasti předsedkyně a místopředsedkyně výboru pro životní prostředí, se ale mimo původně dohodnutý program začalo o koncepci jednat znovu a předchozí rozhodnutí zastupitelstva bylo revokováno. Koncepce se spalovnou tak byla odsouhlasena.
Kolik je odpadu
Zásadní otázka sporu o spalovnu zní: Kolik bude v dané oblasti odpadů? ISES uvádí, že v oblasti, odkud by se mohl odpad do spalovny svážet, skončilo v roce 2001 na skládkách přes 260 tisíc tun směsného komunálního odpadu. Oněch přibližně 90 tisíc tun pro spalovnu se tedy podle obhájců spalovny najde. Odpadu má prý v dalších letech navíc přibývat.
"My se budeme snažit co nejvíc třídit a recyklovat," říká radní Pardubického kraje Petr Šilar, který má na starosti životní prostředí. "I tak nám ale zbyde ročně 40 tisíc tun odpadu. V Hradci to bude podobné. A je jasné, že než to uložit na skládku, je lepší odpad spálit a získat energii," zdůvodňuje potřebu EVO.
V Hradci Králové to ale vidí jinak. "Nejsme proti spalování z principu, ale tato spalovna není opodstatněná," říká vedoucí odboru životního prostředí na magistrátu Hradce Králové Pavel Kamenický. Podle něho spalovna počítá s odpadem z příliš velké dálky. "Proč by například od Kutné Hory vozili odpad sem, když mají kousek malešickou spalovnu?" diví se.
"Máme tu propracovaný systém nakládání s odpady. Chceme, aby se jejich produkce snižovala a daří se nám to. A najednou je nám v návrhu plánu podsouváno, kdovíjak nebude množství odpadu narůstat. Naše čísla jasně hovoří jinak," argumentuje Kamenický. Množství komunálního odpadu v Hradci Králové už několik let klesá. Loni to mimo vytříděného odpadu bylo méně než 20 tisíc tun, které byly uloženy na skládky. "Z toho lze ještě hodně vytřídit a z toho, co zbyde, velké množství nepůjde spálit," vypočítává Pavel Kamenický. Město Pardubice je na tom s odpadem podobně. "Ostatní obce v naší aglomeraci už dodávají odpadu minimum ve srovnání s těmito velkými městy," říká Pavel Kamenický. "Projekt spalovny si bral údaje z neschváleného POH kraje. Plán původně zařadil spalovnu jako výstupní řešení na základě nesprávných údajů. Nyní po připomínkách bude předkládat i jiné varianty, než je jen spalovna," argumentuje.
Stovky připomínek
"Bez termické oxidace se neobejdeme. Je daleko čistší než jakékoli elektrárny a teplárny," říká projektant Jaroslav Hyžík a zdůrazňuje, že pálení odpadu může aspoň trochu nahradit pálení fosilních paliv. Odpůrcům spalovny vadí znečišťování ovzduší, důrazněji ale poukazují na celkově nedostatečně řešené nakládání s odpady ze spalovny, které budou obsahovat dioxiny.
Podle Jaroslava Hyžíka to žádné velké nebezpečí neznamená. "Ve Švýcarsku limity na dioxiny vůbec nemají. Zelení tvrdí, že spalovny jsou jejich dominantními emitenty - nikdo z nich ale nezměřil, kolik dioxinů vzniká při provozu tepelných elektráren," brání spalovny Hyžík.
"Je to nebezpečný odpad, jehož úprava by si případně vyžádala další náklady," oponuje Pavel Kamenický z hradeckého magistrátu. Zástupce města nepřesvědčila ani exkurze do Švýcarska, kam se s panem Hyžíkem vypravili. "I tam to berou jako nebezpečný odpad, který vozí do Německa na zpracování," uzavírá Kamenický.
Adam Záruba z ČSOP navíc upozorňuje, že tento nebezpečný odpad by měl být určen k dalšímu využití. "Je u nás propagován jako stavební materiál třeba pro silnice, to je ale kvůli obsahu nebezpečných látek velice rizikové," říká Záruba.
A vynořují se další sporné body - doprava, která by vedla přes obě velká města a zvýšila zatížení i malých obcí; spalovna potřebuje stálý přísun odpadu, a tím bude podle odpůrců působit proti jeho využívání jiným způsobem; velké množství vyrobené energie spalovna spotřebuje na svůj vlastní provoz; spalovna má stát v zátopové oblasti atd. Dokumentaci o posouzení vlivu projektu na životní prostředí zpracoval Jaroslav Hyžík. Ministerstvo životního prostředí ji vrátilo k dopracování a nyní probíhá vypořádání připomínek. "Je jich 212," říká Hyžík a dodává, že by chtěl, aby ještě v tomto semestru začalo veřejné slyšení.
Novinka v ČR
Alternativu ke spalovně vidí ekologické organizace v tzv. mechanicko-biologické úpravně (MBÚ). Jak EVO, tak MBÚ za sebou nechají přibližně třetinu odpadu, který už nelze jinak zpracovat a může být uložen na skládky. Podle odpůrců spalování je ale odpad z MBÚ míň nebezpečný než ze spaloven.
Zastánci spalovny poukazují na to, že o výstupy z linky MBÚ v ČR není zájem. Část odpadu z linky by navíc stejně skončila spálením. "To je pravda," říká Adam Záruba z ČSOP. Odmítá ale, že by se kvůli tomu musela stavět další spalovna. "Část se pálit nemusí, ale může se kompostovat a využít k výrobě bioplynu. Použít se může také jako alternativní palivo pro elektrárny s fluidním spalováním nebo jako palivo do výtopen a tepláren. Ty se stejně budou muset brzy zrekonstruovat. Některé z nich by se mohly tedy upravit i na spalování alternativního paliva z MBÚ," vypočítává Adam Záruba.
Argumentem pro zastánce MBÚ je koncepce hospodaření v Plzeňském kraji od firmy Bohemiaplan. Ta jako nejvýhodnější vyhodnotila variantu s důsledným tříděním odpadu už u občanů, po němž následuje zpracování mechanickým tříděním. Spalovnu tato koncepce odmítá zejména kvůli velkým nákladům na její realizaci a kvůli předpokladu, že se v ní bude spalovat i odpad, který lze využít lépe. Podobně to vidí i František Skála z Ústavu pro výzkum a využití paliv. "Spalovna u Opatovic by v navržené verzi musela spalovat veškerý odpad, a to se mi jeví skoro jako ekologický zločin," říká Skála. "Spousta materiálu, například papír nebo parkový odpad, by se do této spalovny vůbec vozit nemělo," dodává.
Odpůrci EVO se snažili krajům zprostředkovat nabídku italské firma Entsorga, která se výstavbou MBÚ zabývá. Mohl by prý vzniknout projekt, který by vyhovoval potřebám krajů. "Dali mi článek o nějakém zařízení v Itálii. Ale článek není konkrétní projekt, který by mohl řešit naši situaci," namítá radní Pardubického kraje Petr Šilar.
"MBÚ v ČR nikde pořádně nefunguje," říká Šilar. "Náklady tudíž nelze pořádně porovnat," dodává. MBÚ jsou ale běžně používány v zahraničí. Ze srovnání v Rakousku, na které odpůrci spalovny poukazují, vyplývá, že zpracování tuny odpadu v třídící lince je o trochu levnější než ve spalovně a náklady na výstavbu linky jsou mnohem nižší. V návrhu plánu odpadového hospodářství vycházela levněji MBÚ. Petr Šilar má ovšem pravdu, že srovnávat lze jen těžko. Zatím jediná linka MBÚ byla v provozu v Ostravě, nyní ale z ekonomických důvodů (skládkování je levnější) stojí. To by chtěla změnit firma FITE, která zpracovává POH pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj. Její zástupce Radim Kovařík v časopise Odpady napsal, že výsledky ze zahraničí nelze jednoduše převést na podmínky v ČR. Proto se snaží o rozjetí zkušebního provozu ostravské linky, který by měl ukázat, jak bude tato metoda v ČR fungovat.
Bez EU to nepůjde
Zatím není jasné ani financování spalovny. "Platí, že spalovna nemůže získat státní finanční podporu, protože vládou schválený POH ČR preferuje jiné způsoby využívání odpadu," sdělil EkoListu ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Pardubický kraj proto spoléhá na získání dotace z Kohezního fondu EU. Ta by mohla pokrýt přibližně tři čtvrtiny takzvaných uznatelných nákladů. "Pokud dotace nebudou, nemá smysl to stavět," říká Pavel Hypius
z opatovické elektrárny. S tím souhlasí i pardubický radní Petr Šilar. Pavel Hypius ale zároveň upozorňuje, že teď je vhodná doba, kdy je možné na peníze z fondu EU dosáhnout.
I kdyby kraj s žádostí u fondu EU uspěl, musela by města a samospráva podle odpůrců spalovny dát dohromady nejmíň pět set milionů korun. Spalovna by se navíc musela postavit za peníze z úvěru a až potom by bylo možné investované peníze získat od fondu EU. "Při nějakém pochybení by EU mohla odmítnout peníze vydat, a města i kraje by se tak dostaly do velkých finančních potíží," říká Pavla Finfrlová z královéhradeckého zastupitelstva. "Spalovna může města zruinovat, navíc bude drahý i její provoz," dodává. "Zatím nám nikdo jasnou ekonomickou rozvahu neukázal," podotýká hradecká krajská zastupitelka Iva Šedivá. Pavel Hypius z opatovické elektrárny ale ujišťuje, že podrobná ekonomická rozvaha existuje a že s jejími závěry budou odborníci z krajů a měst v nejbližší době seznámeni. "Vyplývá z ní, že při předpokládané výši dotace z EU (přibližně 1,1 miliardy korun) je možné projekt financovat, vloží-li do něj každý z účastníků třicet milionů korun, a to ještě ne najednou, ale v průběhu pěti až šesti let," říká Hypius. Podrobný rozbor nákladů je určen jen krajům a městům, médiím přístupný není.
Článek je převzat z tištěného EkoListu číslo duben 2004.
reklama
