Touha zimy
Leden 2004 | Viktor Dyk
Obloha modrá jest a velebná a čistá.
A bolí-li co, však to přebolí.
Já, křesťan v pochybách, já hříšný moralista,
dnes vyšel bych si šírých do polí.
Do šíré planiny, kde bělají se sněhy,
s bezcestím splývá cesta daleká.
Do moře truchlého, jež nemá žádné břehy,
do pouští severních, kde není člověka.
Bez hlesu, bez vanu tu leží země stará.
Jdu, malý trpaslík, červ pouhý v obzoru.
Nad léta bílý žár, nad pestré květy jara
je slavně ticho velkých mramorů.
Něco jsem zapomněl a nad něčím jdu němý.
Zemřela hořkost, nových dojmů hlad.
A hledím dojat v nepohnutou zemi,
v klid grandiosní zasněžených lad.
(Viktor Dyk: Satiry a sarkasmy )
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
ListopadListopad 2001 | Jiří Orten
Podzimní listyŘíjen 2001 | Vítězslav Nezval
JeseňZáří 2001 | Sergej Jesenin
Bez tituluSrpen 2001 | Wisława Szymborska
| Vlčí mákČervenec 2001 | Jaroslav Seifert
Člověk v leseČerven 2001 | Todor Čalovski
Je večer světlýKvěten 2001 | Antonín Sova
Na květu chroustDuben 2001 | Konstantin Biebl
| Byla to zima překrásná!Březen 2001 | Jan Neruda
NejprůzračnějšíÚnor 2001 | Marcin Baran
Listy zimolezuLeden 2001 | Kim Čchun-su
Sonet na sklonku stoletíProsinec 2000 | Svatopluk Machar
|
