Duben
Duben 2000 | Mariusz Grzebalski
| Tak, laskavče, nevěřím ve sféry tvých andělů, v růžový pyl na tvých dlaních a vlasech, víc se mně zdává o těle než o duši. Ale dnes chutná země po moři, tak vlídně se lísá u mých nohou, stromy jsou plné nové síly, duří mízou a barvami, dým z vypalovaných strnišť přináší hudbu skřipek, až do nitek svalů prosakuje potřeba tance, ptáci opilí vůní hořícího dřeva škubou hlasy sladký vzduch, ve vrboví se šlehají křídly sluneční mušky. |
Viděl jsem: neopeřené vrabčí pískle, které hledalo beze strachu pokrm v hadích pastvinách, v hustě proužkované tkáni lesa vlhko a teplo jemně hladí tkaninu listí.
Tedy, kdo se mnou mluví? |
(Mariusz Grzebalski, Bílé propasti; antologie současné polské poezie )
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Druhá adventní – Rorate, cœliProsinec 2010 | Adam Michna z Otradovic
Podzim se ptáŘíjen 2010 | Fráňa Šrámek
Pozdní květZáří 2010 | Jovan Strezovski
| Po deštiSrpen 2010 | Paul Fleming
VážkaČervenec 2010 | Kobajaši Issa
PanenkyČerven 2010 | Jaroslav Durych
NegativKvěten 2010 | Wisława Szymborska
| Já bloudil samotný jak mrakDuben 2010 | William Wordsworth
Sametové jaroBřezen 2010 | Karel Kryl
Ani tisíce a tisíce letÚnor 2010 | Jacques Prévert
ProrokLeden 2010 | Chalíl Džibrán
|
