Ponurý večer
Říjen 2003 | Antonín Sova
Zelení trav jde smutek ku přívozu.
Potok ztěžka sivými parami dých.
Ve starém parku, kde se toulají srnci,
listí měď zavlhlá kane sivostí jich.
Skrze staré duby měsíc zamrazil bílý,
nad močály sehnul se jako žíznivý pes.
A pil zticha - (houby a žaludy hnily
v černých vodách). Tam se výši kdes
vítr plakal, skřípavě kaštany rozhoup,
cinknul v skleník, spadnul a rval se s tmou.
Vztekle udeřil v červenou kůru zdivených stromů.
Potmě se s kýmsi rval. Pak zmizel mokřinou.
(Antonín Sova: Ještě jednou se vrátíme... )
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Druhá adventní – Rorate, cœliProsinec 2010 | Adam Michna z Otradovic
Podzim se ptáŘíjen 2010 | Fráňa Šrámek
Pozdní květZáří 2010 | Jovan Strezovski
| Po deštiSrpen 2010 | Paul Fleming
VážkaČervenec 2010 | Kobajaši Issa
PanenkyČerven 2010 | Jaroslav Durych
NegativKvěten 2010 | Wisława Szymborska
| Já bloudil samotný jak mrakDuben 2010 | William Wordsworth
Sametové jaroBřezen 2010 | Karel Kryl
Ani tisíce a tisíce letÚnor 2010 | Jacques Prévert
ProrokLeden 2010 | Chalíl Džibrán
|
