Na posledním listě

Co všechno odchází:
kroky do dálky,
dálka až k nám, když se jí stýská
v čápovi po komíně,
láska jako dým,
dým jako listí,
jež se tratí
i s tím, co bylo, s dechem odvátým
pod náspem u železniční trati.

Když přijde podzim,
i já už ničím jistý,
od sebe začnu zvolna odlétat,
ale na posledním,
ve větru se škubajícím listě,
který mne vyvzpíná
a napne mne a schvátí
jak oprať ze tvých bleskujících žil,
potáhnu jedno dýmné odpoledne
s hukotem vlaků i krve ve spáncích,
i celý jabloňový sad,
tak krásný jako jabloňový sad,
když zvolna opadává!