Ivan Brezina: Krkonošská kleč - vědu do toho netahejme
Každý člověk se základním povědomím o ekologické problematice nejspíš chápe, že ochrana přírody nijak nesouvisí s vědou. Příroda totiž nemá žádnou imanentní hodnotu či cenu, která by šla stanovit vědeckými metodami. Řečeno hodně drsně, ale názorně: pokud vyhynou dejme tomu velryby (nebo v Krkonoších ostřice krkonošská či zvonek český), z hlediska přírodovědce – ekologa se nic neděje. Vymizení druhu prostě jen uvolnilo niku, kterou časem zaplní nějaký jiný druh. Cynický ekolog navíc ještě poznamená, že je to dobře, protože právě vymírání uvolňuje prostor evoluci. A zvláště cynický ekolog dodá, že bez vymírání bychom tu nebyli, protože niku savců by stále ještě drželi dinosauři.
Přírodě tedy dává hodnotu až rozhodnutí, že nějaký jev je hoden ochrany. Toto rozhodnutí není vědecké, ale čistě kulturní. To samozřejmě neznamená, že by bylo slaběji odůvodněné. Da Vinciho Obraz Mony Lisy přece také nechráníme kvůli jeho vědecké hodnotě, ale prostě proto, že se nám líbí a že ho považujeme za vzácný a cenný. Kdybychom měli jeho ochranu zdůvodnit, úplně by stačilo říct, že se tak prostě světová veřejnost "dohodla" a basta fidli.
Co máme chránit v přírodě a proč je debata podobně vášnivá, arbitrární a bezbřehá, jako třeba nekonečné spory probíhající v architektuře? Kdo kromě kunsthistoriků dnes ještě ví, že gotika byl původně hanlivý název, zavedený v renesanční Itálii pro "barbarské" umění Gótů? Ještě před pár lety by nikoho nenapadlo chránit funkcionalistické stavby, dnes se začíná chránit socialistický realismus a za pár let se budu naši synové divit, proč jsme dovolili "kazisvětské" zateplování památkově cenných paneláků.
Z výše uvedeného logicky plyne, že ochrana přírody je dobově a místně (tj. paradigmaticky a konvenčně) ukotvena. Když se pár úředníků shodne, že se něco bude chránit, tak se to prostě chrání. Za nějakou dobu se jiní úředníci shodnou, že se bude chránit zase něco jiného. Nebo se úředníci ve stejnou chvíli dohodnou, že na jednom místě se bude chránit kleč (protože tam je cenná), zatímco o kus dál se bude kleč naopak kácet (protože tam ničí něco ještě cennějšího). I když to tak možná vypadá, nemyslím to ironicky a už vůbec z toho automaticky neplyne, že by ochranáři byli "mešuge".
Problém ale nastává, pokud se ochranářské názory mění příliš rychle. Přesně k tomu došlo v Krkonoších. Kleč se tu dnes totiž kácí i v místech, kde se ještě před pár lety složitě vysazovala. Vím, o čem mluvím – v polovině 80. let jsem se jak mladý zapálený "zelený komsomolec" na hřebenech účastnil sběru klečových šišek. Zdůvodnění tehdejšího umělého rozšiřování kleče bylo nepříliš překvapivě identické, jako je zdůvodnění jejích dnešních prořezávek: ochrana přírody. Aby si veřejnost nemyslela, že jsou ochranáři "mešuge", úplně by stačilo, kdyby správa KRNAPu řekla, že z dnešního pohledu se její předchůdci mýlili. Umím si představit široce pojatou informační kampaň, založenou právě na vysvětlení téhle radikální paradigmatické změny. Laický návštěvník Krkonoš by se z ní o kulturní podstatě ochrany přírody dozvěděl mnohem víc, než ze zákazových tabulí.
Druhý problém pak je, že současné vedení KRNAPu se jasně nedistancovalo od některých sporných administrativních kroků svých předchůdců. Současný ředitel Jan Hřebačka (ve funkci od února 2008) samozřejmě nenese odpovědnost za politiku Jiřího Nováka (ve funkci od roku 2000). Právě za Nováka bylo přitom banální poškození pár větviček kleče rolbou zneužito k těžko uvěřitelné úřední šikaně a buzeraci vlastníků Luční boudy. Případ jsem podrobně popsal v článcích "Není kleč jako kleč?" a "Šikana na hřebenech Krkonoš".
Pokud dnes Hřebačkovo vedení kleč na hřebenech samo kácí, nutně to vzbuzuje podezření, že je buď kompletně "mešuge", nebo že jde o spolek mafiánských cyniků, měřících dvojím metrem. A přitom je to celé o nedostatku komunikace. Vlastníkům Luční boudy by stačilo říct: "I když za činy svých předchůdců nemůžeme, omlouváme se vám za nesmyslné potíže, které vám KRNAP způsobil." Co je lepším signálem zdravého rozumu, než velkorysost a nadhled? Sám Jakub Kašpar ostatně píše: "Je nutné si na rovinu přiznat, že má ochrana přírody (včetně KRNAP) spoustu másla na hlavě v tom, že v minulosti mnohokrát mlžila, informace tutlala, vymýšlela si zástupné důvody, které třeba „lépe zněly“ než ty skutečné a hlavně – dlouhou dobu měla dojem, že na svěřeném území prostě hospodaří podle svého (odborně podloženého) rozhodování a nikomu do toho nic není. Z tohoto kardinálního omylu se bude muset ochrana přírody co nejrychleji vyléčit a nepochybně to bude hodně bolet."
Mluvčí parku Radek Drahný by ale hlavně měl přestat omlouvat pět let starou šikanu nájemců Luční boudy těmito neudržitelnými slovy: "Rozdíly jsou jak mezi lokalitami, kde se kleč vyskytuje, či zda se jedná o kleč původní či naopak v nedávné době uměle vysazenou" (cituji z mejlu, který mi zaslal letos 1. září). Jakub Kašpar jen o pár dnů později v Ekolistu píše: "Vůbec nejde o to, co se bohužel zhusta uvádí – že bychom z nějaké touhy po „rasové čistotě“ klečových porostů v Krkonoších vytypovávali keře původní a nepůvodní kleče a tu nepůvodní likvidovali. Původnost s tím nemá nic společného."
Cítíte, že jeden mluví o voze a druhý o koze? Nejsem první, kdo si toho argumentačního rozporu v rámci KRNAPu všimnl – stačí si pročíst diskusi pod Kašparovým článkem. Jistý posun tu ale je. Zatímco Drahný kličkuje a mlží stejně jako dřív, Kašpar se k problému staví jako chlap. Je to slibný začátek. Právě otevřenost je totiž východiskem, na kterém by měla začít veřejná diskuse o tom, co je v Krkonoších hodno přísné ochrany a kde už naopak začínají zbytečná omezení. Vědu do toho raději příliš netahejme, ale položme kacířskou otázku: co třeba lyžování a jízda na snowboardu mimo sjezdovky? Jde o barbarské ničení přírody, nebo spíš o vítanou lokální disturbanci ekosystému?
Článek navazuje na předchozí komentáře Jakuba Kašpara "Jak s tou klečí aneb Jsou ochranáři mešuge?" a Tomáše Feřteka "Milí kamzíci, proč nežerete kleč a vejmutovku?" (pozn. redakce Ekolistu.cz)
reklama
