Josefovské louky - první soukromá ptačí "rezervace" v ČR
 |
|
| Ornitologický park Josefovské louky odpovídá přibližně zelené ploše uprostřed obrázku. Ze severu a západu tvoří jeho hranice rovné koryto nové Metuje, z jihu meandrující koryto Staré Metuje | |
| Mapa: Google Maps |
Josefov u Jaroměře je dnes známý především jako pevnost a jedinečný urbanistický celek, který byl postaven na konci 18. století. Procházka po pevnosti je opravdu jak z jiného století (vždyť se ve zdejších ulicích taky každou chvíli natáčí nějaký film, z těch známějších například Musíme si pomáhat Jana Hřebejka), i tady jsou však přírodně cenná místa. Mezi chráněná území Natura 2000 totiž patří podzemní chodby pod pevností, ve kterých je významné zimoviště vrápence malého, a spadá do ní i Stará Metuje, jež protéká těsně vedle pevnosti. Ta je zase významná výskytem vzácné vážky klínatky rohaté. Stará Metuje je dodnes přirozeně meandrující řeka s nezpevněnými břehy a právě ona je od soutoku s novým korytem Metuje jednou z hranic vznikajícího ornitologického parku. Druhou tvoří koryto vlastní Metuje a z východní strany park uzavírá Jasenský potok.
„Park má rozlohu přibližně 80 hektarů a leží vlastně na ostrově v údolní nivě Metuje. Jinak než po třech mostech se do něj lidé nedostanou,“ přibližuje polohu parku Jiří Kult z náchodského pracoviště Zěmědělské vodohospodářské správy, jinak rovněž amatérský ornitolog, který se do celého podniku pustil s Miloslavem Hromádkem. Všechny toky lemující park jsou obrostlé stromy nebo aspoň nějakým křovím, uvnitř parku ale moc stromů není, spíš jen jednotlivé kusy. A sem tam zase nějaké křoviny. Jinak se člověk ocitá na širokých, otevřených lukách, nad nimiž se rychle prohánějí mraky. V terénu jsou ale občas sníženiny s vlhčí půdou a na několika místech jsou dobře patrné zbytky rýh připomínající zavlažovací kanály.
 |
||
|
Ornitologický park Josefovské louky, v pozadí je vidět věž josefovského kostela. V parku jsou jak sušší místa (zde v popředí), ...
|
||
| Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz |
„Tady bylo vždycky bažinaté území, kde se řeka rozlévala. Ještě za Rakouska-Uherska sem ale přišlo snad 10 000 dělníků a vykopali nové koryto Metuje, do kterého stáhli přebytečnou vodu, a na těchto loukách vybudovali zavodňovací systém,“ vysvětluje Miloslav Hromádko. „My teď chceme tohle dílo využít a s jeho pomocí sem zase vodu dostat.“
Zvlášť Jiří Kult jako vodohospodář má pro celý systém, který byl postaven na začátku 20. století, slova obdivu: „Bylo to technicky velice zajímavě řešené, projektovali to Italové a my bychom chtěli upozornit, že je to vlastně i technická památka.“
Podobný systém kdysi fungoval i na jiných místech, například nedaleko odsud na Úpě, tam se ho ale podařilo při scelování pozemků zničit. Stejné plány existovaly i pro Josefovské louky, v 70. letech tady dokonce začaly meliorace, na vlastní území Josefovských luk však nedošly.
Hlavní vstup do celé oblasti by měl být od vesnice Starý Ples, dnes tudy vede polní cesta. U vstupu se tyčí podložka pro hnízdění bílých čápů, kterou organizátoři slavnostně vztyčili při oficiálním zahájení výstavby parku. Kousek odsud jsou i bagrem vyčištěné první desítky metrů zavlažovacích kanálů, přepusť ze Staré Metuje je však ještě neprůchodná. „Voda dřív natekla jedním místem do systému, pomalinku se dostala na pozemky, na nich zasákla a dalším kanálem vytekla. Celé to aspoň částečně fungovalo až do roku 1989, byli tady dokonce tzv. luční hajní, kteří obsluhovali malá stavidla, jež jsou rozeseta v celém systému. Když stavidlo zahradili, natekla voda na pozemky a třeba za pět dnů je zase uvolnili a voda odtekla. Dělali to hlavně kvůli růstu trávy. Závlahový systém ale nebyl udržovaný, a proto je dnes ve špatném stavu,“ vysvětluje Jiří Kult. „Bude ale použitelný pro to, aby se nám podařilo zvednout hladinu spodní vody na úroveň, jakou potřebujeme,“ doplňuje ho Miloslav Hromádko.
 |
|
|
... tak i místa mnohem vlhčí (tady je oblast blíž soutoku Staré Metuje a nového koryta Metuje).
|
|
| Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz |
Pro trávu už dnes Josefovské louky kosí jen jediný zemědělec, který chová koně. Ostatní je kosí pouze kvůli dotacím a trávu buď pálí, nebo ji někde nechají zetlít. Sekat se ale bude muset i kvůli ptákům – ornitologové by si prý však dávali dobrý pozor, aby sekali v době, kdy to ptákům nevadí. Zatím jde však jen o plány do budoucna, protože České společnosti ornitologické, která budování parku svým jménem zaštítila, se dosud podařilo vykoupit jen něco přes čtyři hektary pozemků. „Dalších asi deset máme nasmlouvaných, samozřejmě ale bude záležet na penězích,“ připomíná jedno z úskalí budování rezervace Jiří Kult. Na pozemky se totiž snaží získat peníze především veřejnou sbírkou a přesvědčováním větších sponzorů. Jak říkají, průměrný dar činí přibližně 1500–2000 Kč, rádi by ale získali co nejvíc přispěvatelů, kteří by jim pravidelně posílali třeba jen 20 nebo 50 Kč. Na už vykoupených pozemcích se v nejblížší době budou hloubit tůňky a jezírka pro obojživelníky a ptáky. Vedle toho ornitologové usilují i o peníze z evropských fondů, což se jim na následující tři toky skutečně povedlo, z nich ovšem nesmějí za pozemky utratit ani korunu. „Normální by přitom bylo nejdřív nakoupit pozemky a na nich teprve něco dělat. Získat peníze na pozemky je však hrozně těžké, naopak na bagrování tůněk a podobné činnosti to jde aspoň u velkých institucí mnohem lépe,“ přibližuje jednu z mnoha byrokratických zákrut Jiří Kult. Vlastnění nemalé části pozemků v parku je přitom pro ornitology důležité. Nejenže by na nich měly být tůňky, ale i cesta parkem, případně vyhlídkové plošiny a věže. „To bude ale až třetí etapa,“ směje se Miloslav Hromádko. „První byla příprava projektu, ta začala asi před třemi lety. Oficiálně jsme ho zahájili až ve chvíli, kdy jsme měli přislíbené nějaké prostředky a vykoupené nějaké pozemky. Druhá etapa začíná teď a jejím cílem je dostat na Josefovské louky ptáky – to se nám podaří zavodněním luk. Až potom budeme moct stavět třeba i vyhlídkové věže.“
S nákupem soukromých pozemků mají ornitologové smíšené zkušenosti. „Někteří majitelé s tím nesouhlasí, ale my se snažíme jít cestou nejmenšího odporu,“ říká Jiří Kult. Jiní pozemek prodali a byli rádi, že za něj aspoň něco mají. Jsou i tací, kteří jim sice pozemek neprodali, zároveň jsou ale rádi, že tady ornitologická rezervace vzniká. A našli se i koumáci, kteří si za pozemek hned řekli dvojnásobnou cenu. „Těm jsme odpověděli, že jsou kolem k mání levnější pozemky a že na ty jejich peníze nemáme,“ vypravuje Jiří Kult. Aby však nevyhodili peníze za pozemky, které by pak nemohly sloužit k ochraně ptáků, došli ornitologové nejdřív na městský úřad do Jaroměře. Postupně se jim podařilo celé zastupitelstvo i radu města přesvědčit, aby změnili územní plán. Dnes jsou tak Josefovské louky v územním plánu Jaroměře zanesené jako území určené k ochraně přírody. „S městem máme dobré vztahy, vycházejí nám vstříc,“ pochvaluje si Jiří Kult.
 |
||
|
„Říkal jsem si, že teď v důchodu budu moct začít dělat konečně něco pořádného,“ říká Miloslav Hromádko z České společnosti ornitologické.
|
||
| Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz |
Do určité míry ani není divu. Louky jsou v zátopovém území, takže se na nich nedá stavět a nedá se na nich ani pořádně zemědělsky hospodařit. Park by naopak mohl přilákat do Jaroměře další turisty. Ostatně už při vybírání místa musela být splněna spousta podmínek – některé si kladla Jaroměř, jiné zase ústředí České společnosti ornitologické. Vzdálenost neměla být víc než tři kilometry od veřejné dopravy, místo musí být přístupné pro handicapované, pro školy, musí být možnost vybudovat parkoviště, sociální zázemí atd. „Důležité je, že blízko je pevnost Josefov, ale i další turistické cíle jako areál v Kuksu, Zoo Dvůr Králové, Babiččino údolí, nádrž Rozkoš, zámek v Náchodě, v Novém Městě nad Metují atd. Lidé by asi nejezdili jen za ptačím parkem, ale můžou jeho návštěvu spojit i s jinými aktivitami,“ plánuje Jiří Kult. „A podívat se při tom do přírody,“ směje se Miloslav Hromádko. Počítají i s tím, že se jim všechny pozemky možná ani vykoupit nepodaří: „Potřebujeme hlavně úseky, na kterých budeme něco budovat, na ostatních nám tolik nezáleží. Jejich majitelé se ale budou muset smířit s tím, že jim tam hnízdí ptáci. Ptákům je pak jedno, jestli hnízdí u zemědělce nebo u České společnosti ornitologické.“
Ze sledování vyplývá, že už teď je na loukách k vidění hodně nevšedních opeřenců. „Napočítali jsme k devadesáti druhům, je tady například moták pochop, pravidelně přilétá čáp bílý, objevil se i jeřáb popelavý,“ vyjmenovává Miloslav Hromádko. Vůbec přitom nepochybuje, že po zavodnění luk se situace výrazně zlepší a objeví se tady další a další vzácní ptáci. Těší se hlavně na bahňáky, jako jsou chřástalové, koliha velká, břehouš černoocasý, bekasina otavní, vodouš rudonohý atd. Zahnízdit už se snažila čejka. „Zemědělci ale louky přejeli bránama a bylo vymalováno,“ vzpomíná Jiří Kult a doufá, že by se tady příští rok mohlo několik čejek objevit. Historické údaje o výskytu ptáků na Josefovských lokách sice nejsou známé, oba ornitologové ale upozorňují, že trochu podobná lokalita existovala v místech, která jsou dnes zatopená nádrží Rozkoš. Vůbec proto nemají strach, že by se na zatopených Josefovských loukách vzácní ptáci neobjevili. „Ptáci mají naštěstí křídla, takže se snadno pohybují. Vhodného místa si všimnou i na tahu, vrátí se sem a případně zahnízdí,“ říká s jistotou Miloslav Hromádko. Sám na začátku 90. let zažil situaci, kdy byla asi 10 dnů zatopena podobná oblast trochu výš proti toku Metuje: „Objevilo se tam obrovské množství ptáků, snad 80 bílých čápů, asi 10 čápů černých, bahňáci, tisíce racků, to bylo po deset dnů opravdu území přeplněné ptáky.“
 |
|
|
Vstup do ornitologického parku Josefovské louky od obce Starý Ples.
|
|
| Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz |
Zatopené louky u Metuje byly pro Miloslava Hromádka tak velký zážitek, že tenkrát začal uvažovat o vybudování ornitologické rezervace. Zapomenout nemohl ani na hejna ptáků, která byla vidět na podmáčených loukách a v rákosinách v místě dnešní přehrady Rozkoš. Právě tam se při jejich pozorování setkával i s Jiřím Kultem. Nádrž je stará přibližně 40 let, oba muži se tedy musejí znát ještě déle. „Říkal jsem si, že teď v důchodu budu moct začít dělat konečně něco pořádného,“ usmívá se bývalý bankovní úředník Miloslav Hromádko. Už dřív objel všemožné ptačí rezervace po celé Evropě, aby si udělal představu, jak by to na Josefovských loukách mohlo vypadat. Dal se pak dohromady s Jiřím Kultem, který se „vyzná v papírech“, a jejich společná láska k ptákům vedla až k vyhlášení ornitologického parku. Bez opravdového zaujetí by to tak daleko určitě nedotáhli – nejenže totiž celý park vydupávají ze země ve volném čase a zadarmo, navíc se pohybují v prostředí, které něco jako soukromou rezervaci nezná. Zatímco v západní Evropě jsou privátní ptačí rezervace poměrně běžné, v ČR jde o žhavou novinku. Dokonce tak žhavou, že si s ní česká legislativa zatím neví rady. Proto se taky Miloslav Hromádko s Jiřím Kultem používání slova rezervace trochu vyhýbají. „Rezervace bývá místo, kde je nějaké omezení. My ale chceme udělat omezení co nejmenší. Samozřejmě že v době hnízdění tady nebudou moct běhat volně psi, ale jinak třeba rybáře nebo myslivce nechceme nijak omezovat, ať si tady jednou za rok po odletu ostatních ptáků klidně udělají hon na kachny, to nám nevadí. Pro veřejnost ostatně už teď pořádáme akce, jako je třeba vítání ptačího zpěvu,“ vysvětluje Jiří Kult. Oba se taky mají trochu na pozoru před státními ochranáři. Se střediskem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Hradci Králové sice mají dobré vztahy, nechtěli by ale, aby jim státní správa mluvila do toho, jak o Josefovské louky pečovat. „Nechceme být podřízení rozhodnutí nějakých úředníků,“ říkají oba ornitologové shodně. Teoreticky by se dokonce mohlo stát, že by po případném zahnízdění vzácných druhů mohli přijít státní ochranáři a na loukách vyhlásit státní rezervaci. I to je jeden z důvodů, proč se vedení České společnosti ornitologické snaží prosadit, aby v ČR mohla vznikat i soukromá chráněná území. „Takový trend tady je, v západní Evropě je to běžné a dřív nebo později se bude muset změnit i český zákon,“ uvažuje Miloslav Hromádko a přidává svou zkušenost z Velké Británie, kde má jeden jeho přítel soukromou rezervaci, na kterou dokonce dostává od státu dotace. Ve východní Evropě jsou ovšem Josefovské louky zřejmě vůbec prvním soukromým ornitologickým parkem. „O ničem jiném aspoň nevíme,“ krčí rameny ornitologové.
V první polovině října nad lukami sviští čerstvý podzimní vítr a roznáší po nich první padající listy. Metují se valí šedivá voda obarvená jílovitým dnem nedaleké Rozkoše a Miloslav Hromádko s Jiřím Kultem obhlížejí hlavní přepusť do zavlažovacích kanálů. Mezi nejbližší plány patří postavit kontejner pro hnízdění ledňáčků, důležitější zkouška ale přijde na jaře – oba věří, že se jim do té doby podaří zavodňovací sytém opravit natolik, aby s ním mohli část luk zatopit a aspoň po nějakou dobu na nich vodu i udržet. Možná zahnízdí čejka, možná se objeví čápi, možná bekasina, možná další bahňáci ... Možná se jejich společný sen o klidném místě pro vodní ptáky začne po letech opravdu naplňovat.
Další informace:
Na této adrese měla ČSO v době zveřejnění tohoto článku samostatnou rubriku, v které zveřejňovala novinky o Josefovských loukách.
reklama
Malta – poslední zastávka tažných ptáků?
Jak vybudovat sloní sirotčinec aneb Příběh lásky Daphne Sheldrickové
Kouzlo smyslů Davida Abrama – Proč se západní civilizace tak odcizila přírodě?
Keňa: Ekonomický tlak mění dobytčí farmy na rezervace pro ohrožená zvířata