Fotopast zachytila vlčí štěňata na předměstí Říma
Při procházkách a bloudění historickým centrem třímilionové metropole je snadné podlehnout dojmu, že kromě zahrad a parkových oáz je Řím zbaven veškerého kontaktu s opravdovou přírodou. Opak je pravdou. Už v roce 1999 byla na předměstí Lazia zřízena rozsáhlá přírodní rezervace, která je vedena jako celoevropsky významná lokalita a ptačí oblast. Chráněné území rozkládající se kolem Castel di Guido spadá pod správu LIPU (Lega Italiana Protezione Uccelli), kteří tu dohlíží na ochranu území i pravidelný monitoring. A k jejich nemalému překvapení tu instalované fotopasti v polovině srpna zachytily několik vlčích štěňat.
Po více než sto let tu vlci k vidění nebyli. „K pořízeným záběrům vlastně není co dodávat,“ říká Alessia de Lorenzis, profesorka přírodních věd, která pro LIPU monitoring rezervace zajišťuje. „Jsme prostě rádi, že jsou zpátky.“ Na snímcích jsou patrná dvě odrostlejší mláďata, která dovádí v podrostu bujné vegetace a hasí žízeň v napajedle. To vše v těsné blízkosti tříproudové okružní dálnice, nedaleko od ranvejí mezinárodního letiště Leonarda da Vinci. Podle biologů se v rezervaci nachází minimálně dva další dospělé kusy, přičemž dospělý samec byl pojmenován Remulus. Jejich přítomnost dokládají vzorky odebraného trusu.
Vlčí exkrementy se překvapivě staly „poslem dobrých zpráv“. Jejich analýza totiž prozradila mnoho o složení jejich potravy. „Prakticky se živí jen divokými prasaty, kterých se v okolí Říma nachází skutečně velké množství,“ říká de Lorenzis. „Nepředstavují tedy žádnou hrozbu pro místní farmáře.“ A nejen proto mají obyvatelé Říma ze „zdivočení“ svého sousedství radost. Trochu záhadný je jen původ vlků. „Máme za to, že do rezervace dorazili z oblasti kolem jezera Bracciano,“ říká de Lorenzis. „O existenci vlků v té oblasti máme jen málo důkazů, ale jejich výskyt jsme tam navzdory jejich plošnému hubení považovali za možný.“
Vzhledem k minimálnímu počtu a dosavadní nepřítomnosti rizika možných konfliktů se vlci z Castel di Guido o svou budoucnost obávat nemusí. Itálie si prošla (aspoň pro šelmy) dramatickým obdobím, kdy až do roku 1970 plošný odstřel vlků podporovala. Od sedmdesátých let, kdy získali ochranný status, však jejich čísla v zemi zvolna narůstají. V současnosti je jejich počet odhadován na 1500-2000 kusů, s převážnou částí populací v horkých oblastech Apenin, Alp a při hranicích s Francií.
De Lorenzis doplňuje, že podobné návraty vlků do předměstí metropolí v Evropě nabývají na intenzitě. Zmiňuje například smečku vlků, která ve Francii prošla Vogézami, a usadila se v příměstských lesích u Paříže. Pařížané ale z jejich přítomnosti rozhodně nejsou tak nadšení, jako obyvatelé města, které má vlčici ve znaku.
reklama