Sladko je žíti
Březen 2002 | Otakar Theer
Dole, pod úvozem, je nemocnice.
Ráno někdy
některé z oken zůstane otevřeno.
A za ním:
lůžko, tmavá pelest, bílá prostěradla
a (jako v obrysu) vosková tvář toho,
jenž právě dožil.
Myslíš
na problouzněné, horečné chvíle,
na plápolající zrak, podušky vlhké potem,
na ruce, v úzkosti ztuhlé, když odchází se
do černa noci.
Kolem, v jitřní chlad jara, dýchají stromy
tak zcela blízko tomu, pro něhož není jitra.
Trávník, nedávno ještě pod sněhem, plazí se, šťastný,
tak zcela blízko tomu, pro něhož není barev.
U střechy - delfíni vzdušného moře - hrají si mráčky,
tak zcela blízko tomu, jenž nekývne rukou.
Ó smrti, svlečená z romantiky, drsná, syrová, surová!
Chápeš,
jak sladko je žíti.
(Otakar Theer: Všemu navzdory )
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Vánoční hospodaProsinec 2006 | Adam Michna z Otradovic
DopisyListopad 2006 | Karel Kryl
PodzimuŘíjen 2006 | Jan Zahradníček
Sonet napsaný na Westminsterském mostě dne 3. září 1802Září 2006 | William Wordsworth
| Před letním deštěmSrpen 2006 | Rainer Maria Rilke
Zlé počasíČervenec 2006 | Jiří Orten
Horské maceškyČerven 2006 | Stanislav Kostka Neumann
Nesbírá v háje stínuKvěten 2006 | Karel Hynek Mácha
| Neznámý dopisDuben 2006 | Tadeusz Różewicz
Otevřel jsem oknoBřezen 2006 | Václav Havel
V zimě, skoro tři hodiny před svítánímÚnor 2006 | Dariusz Sośnicki
Co je to okamžikLeden 2006 | Emil Juliš
|
