Rozhovor: Bez jádra se neobejdeme, říká Bruno Comby

Bruno Comby, hubený šestačtyřicátník s řídkými vlasy a odstátýma ušima, přijel na festival Ekofilm do Českých Budějovic, aby přednesl netradiční pohled ekologického aktivisty na jadernou energetiku. Na jeho přednášku, která se konala v aule Jihočeské univerzity na okraji Budějovic, přišlo asi 30 studentů. Kromě vyučování jí konkuroval hlavně rockový festival, který začal brzy odpoledne nedaleko kolejí. Ovšem na večerní diskusi v posluchárně biologické fakulty, které se také zúčastnil, už bylo plno.

Bruno Comby
Foto: Institut Bruno Comby/www.comby.org

Comby hned zpočátku své prezentace zdůraznil, že není proti obnovitelným zdrojům energie, ani energetickým úsporám. „Naopak, stavím si na okraji Paříže dům, který je navržen jako šetrný k životnímu prostředí, má tepelnou izolaci, tepelné čerpadlo pro vytápění a ohřev vody, bude vybaven úspornými technologiemi.“ Úspory ale můžou podle něj snížit spotřebu nejvýš o 50 %, obnovitelné zdroje pokryjí tak 10 % a zbytek není kde vzít. Především kvůli závislosti naší civilizace na ropě. „V roce 2015 začne produkce ropy klesat, v některých oblastech jsou její zásoby už téměř vyčerpány, například v Indonésii, Kataru nebo Venezuele, pouze Irák má ještě rezervy. Přitom v posledních 20 letech už nebyly nalezeny žádné nové zdroje a geologové tvrdí, že už velké šance najít nový zdroj nejsou,“ říká Comby.

Řešení s palivem vidí Comby v autech s elektrickým pohonem. Domnívá se, že vývoj v oblasti akumulátorů energie postupuje rychle, v současnosti už mají lithiové akumulátory dojezd až 200 km a novější nikl metal polymerové jsou ještě výkonnější. Francie nedávno otevřela několik dobíjecích stanic při současných benzinových čerpadlech a počítá s jejich dostupností po celé zemi, nejen ve městech. Dosud totiž kromě ceny odrazovala spotřebitele především nemožnost doplnit do elektromobilu energii, pokud dojde.

Ve svém přednáškovém úsilí se Bruno Comby soustředí i na podporu atomu. Například se snaží přesvědčit veřejnost, že radioaktivní záření by nemělo být strašákem. „Radioaktivní záření je produkt reakcí v zemském jádru. Přirozeně emituje do atmosféry po celou dobu existence planety a nijak nám neškodí. Na horách je radiace vyšší než v nížinách, až 5 µSv/h, ale jsou na planetě místa, kde je i několikanásobně vyšší. Například v Brazílii je městečko Guarapari s osmi tisíci obyvateli, jehož pláž je věhlasná právě díky radiaci. Naměřil jsem tam 40 µSv/h, což několikrát překračuje limit přípustný i pro zaměstnance jaderné elektrárny. Přesto se tam lidé chodí koupat a tvrdí, že je to blahodárné pro zdraví.“ Vyšší úmrtnost obyvatel tam prý taky nebyla zaznamenána.

„Myslím, že lidé ohledně nebezpečnosti radioaktivity panikaří. Prakticky stačí jen izolační vrstva půdy, která záření pohltí, metr tlustý beton nepropustí už vůbec nic. Kdyby to bylo legální, zakopal bych si na zahradě kontejner s vyhořelým palivem, dal k němu potrubí a nechal si od něj sto let ohřívat vodu,“ s nadsázkou přidává „grády“ Comby. „Ovšem je to nezákonné, a proto to dělat nebudu, nebojte se,“ dodává s provokativním úsměvem.

Bruno Comby se domnívá, že s výjimkou Černobylu jsou veškeré havárie jaderných elektráren zveličovány. „K haváriím dochází i při provozech vodních děl, ale kdo dnes ví třeba o protržení přehrady v indickém Milva v roce 1979? Tam ihned zemřelo víc než 4000 lidí.“ Černobyl je výjimka proto, že se jednalo o experiment s porušením mnoha pravidel, nikoli běžný provoz, a navíc šlo o grafitový reaktor, který je svou podstatou nebezpečnější než dnes užívané lehkovodní typy.

V srpnu 2004 se hodně psalo o smrti pěti osob v elektrárně v japonském Mihamě. Zemřely při výbuchu natlakované horké páry v sekundárním okruhu. „Horká pára je prostě nebezpečná, ať už jde o elektrárnu či bojler v koupelně. V roce 1865 vybuchly kotle s horkou párou na parníku na Mississippi, protože posádka pospíchala a uzavřela ventily. Loď se potopila a zahynulo 1500 lidí.“

	Bruno Comby je přesvědčený, že by lidstvo mělo vsadit na jadernou energii. Pohled na jaderný komplex Sellafield.
	Foto: /www.visitcumbria.com.

Bývalá komisařka pro životní prostředí Margot Wallströmová nepoužívala v době svého komisariátu v médiích klasické argumenty proti jádru, jako kam s odpadem apod. Přesto varovala před jadernou energií z bezpečnostních důvodů – obávala se, že bude zneužita státy středního Východu či teroristy. Jak odpovídá Bruno Comby na podobné obavy? „Samozřejmě že rizika existují a musíme být opatrní. Ale i ta jsou zveličená. Materiál, který získáte z reaktoru, není vojensky použitelný. Je to směs plutonia 240 a 241, která by naopak zabránila bombě vybuchnout. Na výrobu bomby potřebujete čisté plutonium 239. Uran můžete najít v každé zemi. Všechny státy, které v poslední době vyrobily atomovou bombu, např. Pákistán, to udělaly s použitím ultraodstředivky. Ta nemá s technologiemi v jaderném průmyslu absolutně nic společného. Bohužel je to mechanická technologie, kterou dnes není složité vyvinout.“

Jaké byly reakce ekologických hnutí jako Greenpeace na Bruna Combyho a jeho EFN? „Když jsem v roce 1996 napsal knížku Ekologičtí aktivisté pro jadernou energii, tehdejší ředitel Greenpeace mi v televizní debatě řekl, že jsem se svým názorem osamělý. Jenže časem se k nám připojilo 8000 lidí, což je víc než má mnoho protijaderných hnutí.

Další argument proti nám zněl: podpoří vás jen zaměstnanci jaderných elektráren a příbuzní. Jenže v roce 2000 se k nám připojil James Lovelock, což je velmi známá autorita v oblasti ochrany přírody. Poté se přidal i Patrick Moore, jeden ze zakladatelů Greenpeace, nebo biskup Hugh Montefiore, člen správní rady Friends of the Earth. Neplatí už ani tento argument. Jsem rád, že se přístupy environmentalistů mění, alespoň těch původních iniciátorů zeleného hnutí.

Faktem je, že Země se otepluje a přitom energie ubývá. To jsou dva problémy, které musíme řešit. Jestliže někdo tvrdí, že celou spotřebu nahradíme úsporami a obnovitelnými zdroji, pak zůstává slepý ke skutečnosti. Může to být významný příspěvek, ale je to jen příspěvek. Neměli bychom už dál zavírat oči před realitou. Měli bychom se přestat vyčerpávat vzájemnými šarvátkami a snažit se to řešit.“

Bruno Comby – narodil se v roce 1960, pochází z francouzského Rochefort sur mer. Díky otci geologovi procestoval jako dítě mnoho zemí, mj. Gabon, Maroko, Džibuti, ostrovy Réunion, Martinik či Madagaskar, viděl různá přírodní prostředí. Vystudoval l'Ecole Polytechnique a jaderné inženýrství na Vysoké škole pokročilých technologií v Paříži. Sloužil vojenskou službu v Perském zálivu, vojáci měli chránit tankery. „Tehdy jsem si uvědomil, jak velice křehké je zásobování Evropy naftou.“ Pak se rozhodl radikálně změnit své zaměření a začal propagovat zdravý život. Napsal populárně naučné publikace Síla spánku, Syrové jídlo jako výživa, Lahodný hmyz – protein budoucnosti, Kontrola stresu, Maximalizujte imunitu, Optimismus jako zdroj úspěchu a štěstí. Před 20 lety se připojil ke kampani proti kouření, jejíž zásluhou byl vydán zákon na ochranu dětí proti kouření. Instrukce jeho návodu „Jak přestat kouřit“ následoval kromě půl milionu lidí i prezident Jacques Chirac. V brožuře Ekologičtí aktivisté pro jadernou energii z roku 1996 vysvětluje, proč je nezbytné mírové využití jaderné energie. Knihu doprovázelo založení stejnojmenného hnutí (EFN – Environmentalists for Nuclear Energy), jež má v současnosti po světě kolem 8 000 členů. Předmluvu ke knize napsal James Lovelock, autor teorie Gaia, který se v této věci ztotožnil s názorem Bruna Combyho.

---

reklama

---