Biologické principy ochrany přírody
Učebnice Richarda Primacka, profesora Bostonské univerzity, patří v tomto oboru k základním textům. Pavel Kindlmann a Jana Jersáková z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích přistoupili k Primackově knize způsobem neobvyklým, nicméně je třeba říci, že převážně vydařeným. Primack v anglickém originálu přibližuje probíranou problematiku na řadě konkrétních příkladů zejména ze Spojených států a tropických ekosystémů jihovýchodní Asie, kde řadu let prováděl výzkumy. Čeští spoluautoři se po dohodě s Primackem rozhodli doplnit text o příklady a informace z České republiky (ČR). Tak například pasáže věnované stanovování biodiverzity a dokumentované na příkladech z tropů jsou doplněny odstavcem textu o charakteru druhové rozmanitosti na Kokořínsku a v Bílých Karpatech. Popis hlavních mezinárodních konvencí o ochraně přírody (program biosférických rezervací, Ramsarská úmluva o mokřadech atd.) obsahuje připojené příklady významných lokalit v ČR, na které se tyto smlouvy vztahují.
Kniha je rozdělena do čtyř základních celků. V prvním autoři obecně popisují charakter a současný stav globální přírodní rozmanitosti a příčiny jejího ohrožení.
Druhá a třetí část jsou věnovány způsobům ochrany přírody na úrovni druhů a populací, respektive na úrovni společenstev a ekosystémů. Poměrně značná pozornost je v knize bohužel věnována právě programům a aktivitám usilujícím o ochranu jednotlivých druhů většinou atraktivních ptáků nebo savců. Takové programy například ochrana tuleně havajského v USA či rysa ostrovida v ČR jsou populární zejména pro širokou veřejnost. Podobným snahám jistě nelze upřít význam, ale ochrana přírody zacílená na přežití jednoho konkrétního druhu bez vazby na jeho "mateřský" ekosystém je činností jaksi málo efektivní v situaci, kdy každou sekundu mizí na planetě až hektar tropického deštného lesa a podle některých odhadů každých 20 minut vymírá nějaký rostlinný či živočišný druh právě kvůli ničení svého přirozeného prostředí.
Poslední část knihy se zabývá vztahem ochrany přírody a politiky trvale udržitelného rozvoje. Autoři analyzují význam a možnosti jednotlivých institucí veřejné správy či mezinárodních politických a finančních organizací.
Je typické, že knihy zabývající se společnými aspekty živých organismů, ať už se jedná o jejich ochranu či třeba principy evoluce, píší většinou lidé zabývající se hmyzem, vyššími obratlovci nebo cévnatými rostlinami. Informace týkající se ostatních skupin živých bytostí, jako jsou bakterie, řasy, houby, prvoci a různé skupiny bezobratlých živočichů (a to je na počet druhů i ekologický význam většina) jsou pak většinou buď ignorovány, nebo podány nepřesně a zkratkovitě. Jinak tomu bohužel není ani zde. Tak například fotosyntetizující řasy jsou společně s bakteriemi označeny za detritovory rozkladače organické hmoty v přírodě (str. 28), což je neuvěřitelná chyba na úrovni gymnaziální látky. Zřejmě z neznalosti literatury jsou opakovaně hrubě podceňovány odhady počtů druhů hub, řas, prvoků a dalších ve prospěch hmyzu a cévnatých rostlin. Například ve skupinách řas, kde autoři uvádějí celkový odhad počtu druhů na asi 400 000 (z toho cca 27 000 již popsaných), jsou současné kvalifikované odhady zhruba o jeden řád vyšší.
Jistým problémem knihy je také její neopodstatněný optimismus. Chápu, že autoři ve čtenáři nechtějí vyvolat pocit beznaděje, ale v době, kdy globální situace v ochraně přírody je zcela zjevně zoufalá, působí snaha o převahu pozitivních informací poněkud násilně. Jeden příklad za všechny: v 90. letech došlo v Indonésii prakticky ke zdvojnásobení míry odlesňování zejména kvůli nekontrolovanému ilegálnímu kácení. Autoři ovšem namísto toho zmiňují pozitivní vliv zákazu exportu neopracované kulatiny z poloviny 80. let (str. 274). Současná neveselá realita a chmurné vyhlídky indonéských pralesů ovšem bohužel jasně ukazují, že administrativní pokusy o regulaci divokého kácení a vývozu měly jen velmi malý úspěch.
Přes tyto výtky je třeba ovšem zřetelně říci: Primackova učebnice je v současné době jednoznačně nejucelenějším textem sumarizujícím problematiku environmentální biologie, který je dostupný v češtině. Jako taková by měla být nepostradatelnou příručkou pro každého, kdo se u nás chce seriozním způsobem zabývat ať už praktickými či teoretickými aspekty ochrany přírody.
reklama
