Člověk a příroda - bludný kruh
 |
Prof. Erazim Kohák se ve svém příspěvku mj. zamýšlí nad přínosy technicky zaměřené ekologie i nad její nedostatečností. Obrací čtenářovu pozornost k ekologii morální, k níž nutně patří i prožitková složka. Říká, že "všechen život, všechno bytí vytváří hodnotu. Svět není jen zásobárnou surovin. Je prolnutý hodnotou a smyslem". Porovnává karteziánské antropocentrické pojetí světa a člověka s komeniánským biocentrismem; "Evropa volila karteziánskou možnost. Následky tohoto rozhodnutí dnes vyúsťují v ekologické krizi, možná i katastrofě." Komeniánský přístup vidí jako nadějný. Velice záleží na vytváření postojů.
Na zmíněný Whiteův článek bezprostředně navazuje příspěvek M. E. Brinkmana, optimisticky vzhlížející k posunu paradigmat v přírodních vědách (napětí mezi náhodností a determinismem, otevřenost pro budoucnost), charakterizovanému především v pozoruhodné knize I. Prigogina a I. Stengersové (jíž však překladatel přisuzuje mužský gramatický rod) "Order out of Chaos".
Zvlášť český čtenář jistě ocení do sborníku zařazený rozhovor s filozofem M. Machovcem. Ten si všímá současného, z hlediska stavu životního prostředí neradostného, rozložení lidských zájmů a důrazů v naší civilizační oblasti. Odkrývá některé odsouvané a zamlčované základní pravdy, jako "problém, aby lidstvo přežilo, je důležitější než to, jaký ekonomický systém v které části světa vládne". S M. Machovcem, vidícím svět z pozice člověka prošedšího érou komunismu a žijícího v postkomunistické zemi, polemizuje G. Manenschijn, který se na současnost dívá z pozice západoevropana, v minulosti i nyní majícího volný přístup k informacím a žijícího ve svobodné zemi. Jeho představa, že západoevropané mají v mnoha směrech lépe vypěstované ekologické myšlení a cítění, je v určitých ohledech oprávněná (vratné obaly, termostaty nastavované na nižší teploty), nicméně těžko se lze ubránit dojmu, že Manenschijn zaujímá postoj jakési západoevropanské nadřazenosti, přičemž celou problematiku plně nedomýšlí a zjednodušuje; např jeho tvrzení, že "v moderním hospodářství už není přípusté užívání technologií, jež poškozují životní prostředí" může být snem environmentalistů, avšak rozhodně není pravdivé, ba, žel, není pravdou ani to, že by se vždy volily technologie, které by životní prostředí poškozovaly co nejméně, jak o tom svědčí přeplněné silnice, v západní Evropě ještě více než u nás.
Ve sborníčku "Člověk a příroda" najde čtenář na málo stránkách mnoho hlubokých myšlenek a podnětů k přemýšlení a k uplatňování v životní praxi. Přínosem pro něho budou i ty pasáže, s nimiž nebude souhlasit (autor recenze přibližně takto vnímá příspěvek G. Manenschijna). Vydavatelství EMAN (které v průběhu r. 2001 přesídlilo z Heršpic do Benešova) a všem jeho spolupracovníkům, kteří se na přípravě této tenké, avšak obsahem bohaté knížky podíleli, patří upřímný dík.
reklama
