Dvě dávky realismu pro uhlíkový rozpočet

Smil začíná nepřekvapivým konstatováním, že "jsme civilizací poháněnou fosilními palivy" a poté ukazuje, jak jeden každý aspekt našeho života závisí na spalování velkého množství fosilních paliv. V závěru konstatuje, že "od tohoto kritického faktoru určujícího naše osudy nemůžeme během několika desetiletí jednoduše odejít". Jeho analýza vede k ústřednímu tvrzení knihy, že "úplné dekarbonizace globální ekonomiky do roku 2050 můžeme dosáhnout pouze za cenu nepředstavitelného poklesu globální ekonomiky nebo v důsledku mimořádně rychlé transformace opírající se o téměř zázračný technický pokrok".

Pro vážný hospodářský pokles lidé v demokratických společnostech nejspíš hlasovat nebudou. Smil je také poměrně skeptický k vyhlídkám na zázračná technologická zlepšení. Zejména staví do kontrastu rychlý technologický pokrok v oblasti výpočetní techniky s mnohem pomalejším pokrokem ve vyspělejších oblastech výroby energie a výroby základních složek civilizace, jako je cement, ocel, plasty a čpavek (nezbytný pro výrobu průmyslových hnojiv). Smil tyto výrobky nazývá "čtyřmi pilíři moderní civilizace". Jeho poněkud náhodný seznam zahrnuje klíčové materiály, které se používají ve velkém množství, k jejichž výrobě je zapotřebí 17 % celkové energie a podílejí se 25 % na celkových emisích uhlíku. Je obtížné je dekarbonizovat nebo nahradit, jak ukazuje příznačně nazvaná kapitola Setrvačnost, měřítko, hmotnost. Smil konstatuje, že ačkoli jsme se bez polovodičů a počítačů dopracovali k poměrně prosperující civilizaci, bez těchto čtyř materiálů by to nebylo možné. Například průmyslová hnojiv umožnila v letech 1900-2000 zvětšit zemědělskou půdu pouze o 40 %, zatímco světová populace vzrostla 3,7krát. Hnojiva tak zabránila pokračování masivního rozšiřování orné půdy v 19. století, a proto jim lze nepřímo přičíst zásluhu na zachování velké části přežívající biologické rozmanitosti.

Dekarbonizace probíhá pomaleji než dřívější přechod od biomasy k fosilním palivům. Přestože se zdroje obnovitelných zdrojů energie v období 2000-2020 zvýšily 50krát, závislost světa na fosilních palivech se snížila jen z 87 % na 85 %. Smil je obzvláště skeptický k "technologickým super-řešením" a předpokládá, že "základy našeho života se v příštích 20-30 letech nijak drasticky nezmění". Technologický pokrok však byl v minulosti jak podceňován, tak i přeceňován. Například "nemáme civilizaci, jakou jsme si představovali na počátku 70. let - civilizaci zhoršujícího se hladu na planetě nebo civilizaci poháněnou bezplatnou jadernou energií". Některé technologie výroby energie, včetně solárních panelů, se řídily slavným Moorovým zákonem a každých několik let snižovaly své náklady na polovinu; jiné, jako například jaderná energie, nikoli.

Gates je o něco optimističtější, ale jeho postoj je založen na jeho implicitní víře ve vědu, která nám poskytne tolik potřebná technologická řešení, nikoli na tvrdých číslech o emisích uhlíku. Gates poukazuje na to, že ekonomické otřesy během pandemie COVID vedly ke snížení emisí uhlíku pouze o 5 %. To podle něj naznačuje, že stejně jako v případě boje proti koronaviru potřebujeme nové technologie, nejen změny chování.

Gates zcela oprávněně doporučuje, aby se v příštím desetiletí pětinásobně zvýšil výzkum v oblasti čisté energie a klimatu. Mělo by jít částečně o vysoce prioritní vládní projekt ve stylu programu Apollo v kombinaci se soukromými investicemi. Energetické společnosti vynakládají na výzkum a vývoj pouze 0,3 % svých příjmů. Musíme vytvořit takové tržní prostředí, aby investice do výzkumu byly stejně výhodné jako například pro farmaceutické společnosti. To vyžaduje zpoplatnění emisí uhlíku, které zohlední náklady vyvolané emisemi způsobenými změnami klimatu. Jedním z řešení je uhlíková daň.

Podle Gatese musí být řešení trojí, zahrnující technologii, trh a politiku. Je si vědom toho, že energetický průmysl v hodnotě 5 bilionů dolarů má setrvačnost, brání se změnám a má velký lobbistický vliv. Celosvětové dotace na fosilní paliva ještě v roce 2018 činily 400 miliard dolarů. Je to však také odvětví, které svět stále potřebuje, takže volání po konci investic do fosilních paliv může na oko vypadat dobře, ale racionální politikou není.

Ani jeden z autorů není nijak nadšen myšlenkou nerůstu. Naopak uznávají obrovské aspirace rozvojových zemí na hospodářský pokrok. Vzorem je zejména Čína, která vymanila z chudoby historicky nevídaný počet lidí. Zároveň se však stala největším světovým emitentem uhlíku. Většina z osmi miliard obyvatel planety chce napodobit hospodářský pokrok Číny. Rozsah očekávaného průmyslového rozvoje často bere dech. Čína v letech 2001-2016 spotřebovala šestkrát více cementu než Spojené státy za celé 20. století. Do roku 2060 se světový fond staveb zdvojnásobí, takže v příštích 40 letech přibude každý měsíc nový New York. Poptávka po elektřině by se mohla do roku 2050 ztrojnásobit. Rostoucí a bohatnoucí světová populace bude představovat vážnou výzvu pro dekarbonizaci, a to i v případě, že bohaté země dosáhnou uhlíkové neutrality, jak slibovaly.

Ani jedna z knih nezdůrazňuje jinak populární cvičení v počítání uhlíkové stopy pro každou myslitelnou činnost, od vyhledávání na Googlu po krmení domácího mazlíčka, jakožto hlavního vodítka pro životní styl každého člověka. Na našich osobních rozhodnutích záleží málo, dokud jsou naše životy zasazeny do civilizace, která k výrobě energie využívá především fosilní paliva. V takovém případě má uhlíkovou stopu všechno. Obě knihy jsou konzervativní v tom smyslu, že pracují v současném technologickém a sociálním rámci, a nepředpokládají revoluce v technologiích nebo ekonomickém systému. Ani Smil, ani Gates neobhajují demontáž demokracie nebo tržního hospodářství za účelem vytvoření utopie.

Tyto knihy jsou neocenitelnými průvodci reálnými výzvami rychlé dekarbonizace, protože identifikují problémy a ukazují směry, kterými musíme hledat řešení. Jejich nepříliš optimistický tón bohužel odráží situaci, jaké čelíme v boji proti změně klimatu.

How the World Really Works: the Science Behind How We Got Here and Where We’re Going. Smil, V. 2022. Viking Penguin, London, U.K. 326 pp. US$28.00 (hardcover) ISBN 978-0-593-29706-3.
How to Avoid a Climate Disaster: the Solutions We Have and the Breakthroughs We Need. Gates, B. 2021. A. Knopf, New York, NY, U.S.A. 288 pp. US$14.79 (paperback) ISBN 978-0-385-54613-3. Vyšlo i v českém překladu.

Recenze je překladem textu Two doses of carbon budget realism, vydaného v žurnálu Conservation Biology, https://doi.org/10.1111/cobi.14049.