https://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/dve-davky-realismu-uhlikoveho-rozpoctu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Dvě dávky realismu pro uhlíkový rozpočet

6.1.2023
Kolik počítačového času je zapotřebí k výpočtu modelů, které jsou nutné k tomu, aby se země zavázala k uhlíkové neutralitě do roku 2050? Možná si myslíte, že vůbec žádný, vzhledem k tomu, jak nedostatečné údaje máme o cestách, které vedou k mnoha takovým odvážným závazkům. Knihy Václava Smila a Billa Gatese poskytují střízlivá hodnocení našich možností snižování emisí uhlíku v reálném světě. Nejedná se o optimistické čtení.
 
Smil je technokrat, který se odmítá zabývat politikou klimatických změn nebo ideologií, a dokonce ani vynášet hodnotové soudy. Tedy kromě přesvědčení, že by bylo celkově lepší, kdyby ke klimatické katastrofě nedošlo. Smil je také oblíbeným autorem Billa Gatese, který při psaní knihy Jak zabránit klimatické katastrofě (vyšla i v češtině) čerpal ze Smilových předchozích knih. Podnikatel, který se stal filantropem létajícím okolo planety soukromým letadlem, přidává ke Smilovým fyzikálním a chemickým zákonům své značné zkušenosti ze světové politiky, takže se obě knihy vzájemně doplňují. Obě se na problém dekarbonizace dívají z globální perspektivy a kromě Kaliforňanů jezdících v Teslách a do Energiewende nadšených Němců, kteří dominují mediálnímu zpravodajství, berou v úvahu i situaci rozvojových zemí.

Smil začíná nepřekvapivým konstatováním, že "jsme civilizací poháněnou fosilními palivy" a poté ukazuje, jak jeden každý aspekt našeho života závisí na spalování velkého množství fosilních paliv. V závěru konstatuje, že "od tohoto kritického faktoru určujícího naše osudy nemůžeme během několika desetiletí jednoduše odejít". Jeho analýza vede k ústřednímu tvrzení knihy, že "úplné dekarbonizace globální ekonomiky do roku 2050 můžeme dosáhnout pouze za cenu nepředstavitelného poklesu globální ekonomiky nebo v důsledku mimořádně rychlé transformace opírající se o téměř zázračný technický pokrok".

Pro vážný hospodářský pokles lidé v demokratických společnostech nejspíš hlasovat nebudou. Smil je také poměrně skeptický k vyhlídkám na zázračná technologická zlepšení. Zejména staví do kontrastu rychlý technologický pokrok v oblasti výpočetní techniky s mnohem pomalejším pokrokem ve vyspělejších oblastech výroby energie a výroby základních složek civilizace, jako je cement, ocel, plasty a čpavek (nezbytný pro výrobu průmyslových hnojiv). Smil tyto výrobky nazývá "čtyřmi pilíři moderní civilizace". Jeho poněkud náhodný seznam zahrnuje klíčové materiály, které se používají ve velkém množství, k jejichž výrobě je zapotřebí 17 % celkové energie a podílejí se 25 % na celkových emisích uhlíku. Je obtížné je dekarbonizovat nebo nahradit, jak ukazuje příznačně nazvaná kapitola Setrvačnost, měřítko, hmotnost. Smil konstatuje, že ačkoli jsme se bez polovodičů a počítačů dopracovali k poměrně prosperující civilizaci, bez těchto čtyř materiálů by to nebylo možné. Například průmyslová hnojiv umožnila v letech 1900-2000 zvětšit zemědělskou půdu pouze o 40 %, zatímco světová populace vzrostla 3,7krát. Hnojiva tak zabránila pokračování masivního rozšiřování orné půdy v 19. století, a proto jim lze nepřímo přičíst zásluhu na zachování velké části přežívající biologické rozmanitosti.

Dekarbonizace probíhá pomaleji než dřívější přechod od biomasy k fosilním palivům. Přestože se zdroje obnovitelných zdrojů energie v období 2000-2020 zvýšily 50krát, závislost světa na fosilních palivech se snížila jen z 87 % na 85 %. Smil je obzvláště skeptický k "technologickým super-řešením" a předpokládá, že "základy našeho života se v příštích 20-30 letech nijak drasticky nezmění". Technologický pokrok však byl v minulosti jak podceňován, tak i přeceňován. Například "nemáme civilizaci, jakou jsme si představovali na počátku 70. let - civilizaci zhoršujícího se hladu na planetě nebo civilizaci poháněnou bezplatnou jadernou energií". Některé technologie výroby energie, včetně solárních panelů, se řídily slavným Moorovým zákonem a každých několik let snižovaly své náklady na polovinu; jiné, jako například jaderná energie, nikoli.

Gates je o něco optimističtější, ale jeho postoj je založen na jeho implicitní víře ve vědu, která nám poskytne tolik potřebná technologická řešení, nikoli na tvrdých číslech o emisích uhlíku. Gates poukazuje na to, že ekonomické otřesy během pandemie COVID vedly ke snížení emisí uhlíku pouze o 5 %. To podle něj naznačuje, že stejně jako v případě boje proti koronaviru potřebujeme nové technologie, nejen změny chování.

Gates zcela oprávněně doporučuje, aby se v příštím desetiletí pětinásobně zvýšil výzkum v oblasti čisté energie a klimatu. Mělo by jít částečně o vysoce prioritní vládní projekt ve stylu programu Apollo v kombinaci se soukromými investicemi. Energetické společnosti vynakládají na výzkum a vývoj pouze 0,3 % svých příjmů. Musíme vytvořit takové tržní prostředí, aby investice do výzkumu byly stejně výhodné jako například pro farmaceutické společnosti. To vyžaduje zpoplatnění emisí uhlíku, které zohlední náklady vyvolané emisemi způsobenými změnami klimatu. Jedním z řešení je uhlíková daň.

Podle Gatese musí být řešení trojí, zahrnující technologii, trh a politiku. Je si vědom toho, že energetický průmysl v hodnotě 5 bilionů dolarů má setrvačnost, brání se změnám a má velký lobbistický vliv. Celosvětové dotace na fosilní paliva ještě v roce 2018 činily 400 miliard dolarů. Je to však také odvětví, které svět stále potřebuje, takže volání po konci investic do fosilních paliv může na oko vypadat dobře, ale racionální politikou není.

Ani jeden z autorů není nijak nadšen myšlenkou nerůstu. Naopak uznávají obrovské aspirace rozvojových zemí na hospodářský pokrok. Vzorem je zejména Čína, která vymanila z chudoby historicky nevídaný počet lidí. Zároveň se však stala největším světovým emitentem uhlíku. Většina z osmi miliard obyvatel planety chce napodobit hospodářský pokrok Číny. Rozsah očekávaného průmyslového rozvoje často bere dech. Čína v letech 2001-2016 spotřebovala šestkrát více cementu než Spojené státy za celé 20. století. Do roku 2060 se světový fond staveb zdvojnásobí, takže v příštích 40 letech přibude každý měsíc nový New York. Poptávka po elektřině by se mohla do roku 2050 ztrojnásobit. Rostoucí a bohatnoucí světová populace bude představovat vážnou výzvu pro dekarbonizaci, a to i v případě, že bohaté země dosáhnou uhlíkové neutrality, jak slibovaly.

Ani jedna z knih nezdůrazňuje jinak populární cvičení v počítání uhlíkové stopy pro každou myslitelnou činnost, od vyhledávání na Googlu po krmení domácího mazlíčka, jakožto hlavního vodítka pro životní styl každého člověka. Na našich osobních rozhodnutích záleží málo, dokud jsou naše životy zasazeny do civilizace, která k výrobě energie využívá především fosilní paliva. V takovém případě má uhlíkovou stopu všechno. Obě knihy jsou konzervativní v tom smyslu, že pracují v současném technologickém a sociálním rámci, a nepředpokládají revoluce v technologiích nebo ekonomickém systému. Ani Smil, ani Gates neobhajují demontáž demokracie nebo tržního hospodářství za účelem vytvoření utopie.

Tyto knihy jsou neocenitelnými průvodci reálnými výzvami rychlé dekarbonizace, protože identifikují problémy a ukazují směry, kterými musíme hledat řešení. Jejich nepříliš optimistický tón bohužel odráží situaci, jaké čelíme v boji proti změně klimatu.

How the World Really Works: the Science Behind How We Got Here and Where We’re Going. Smil, V. 2022. Viking Penguin, London, U.K. 326 pp. US$28.00 (hardcover) ISBN 978-0-593-29706-3.
How to Avoid a Climate Disaster: the Solutions We Have and the Breakthroughs We Need. Gates, B. 2021. A. Knopf, New York, NY, U.S.A. 288 pp. US$14.79 (paperback) ISBN 978-0-385-54613-3. Vyšlo i v českém překladu.

Recenze je překladem textu Two doses of carbon budget realism, vydaného v žurnálu Conservation Biology, https://doi.org/10.1111/cobi.14049.


reklama

foto - Novotný Vojtěch
Vojtěch Novotný
Autor je tropický biolog, entomolog a ekolog. Pracuje v Entomologickém ústavu Biologického centra Akademie věd a vyučuje na Jihočeské univerzitě. Na Papui-Nové Guinei se snaží přijít na to, proč je v tropech větší biodiverzita než v jiných oblastech.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (9)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

6.1.2023 11:27
Velice dobré, zajímavé a objektivní počtení. Zbývá pouze dodat to, k čemu autor neměl odvahu .¨
Zelený úděl "made in EU" je nerealizovatelný, pokud přímo nemá dojít ke kolapsu společnosti a daleko lepším postupem by bylo rázně zvyšovat adaptabilitu sídel a krajiny na negativní dopady klimatické změny.

Bohužel, pod vlivem ekomagorů všech odstínů , od Bruselu po Prahu, se ubíráme právě opačným směrem.
Odpovědět
HH

Honza Honza

8.1.2023 10:32
10. ledna roku 49 př. n. l. při návratu po dobytí Galie překročil Caesar řeku Rubikon, vtrhnul do Říma a zničil demokracii. Po jeho smrti vládli blázni, jako byl Nero a způsobili pád Říma. Mohl to být pád celé světové civilizace, protože nástupci Říma byli barbaři, kteří ani neuměli číst, natož aby navázali na vyspělou kulturu, jedině díky křesťanství, kdy mniši uměli latinsky se římská kultura přenesla i do naší civilizace a trvalo to 1500 let až do renezance.
Caesar to udělal z pro něj dobrého důvodu- věděl, že jedině on sám je schopen vést války a dobývat pro Řím nová území.
Naši ekologové také dělají opatření z dobrého důvodu: abychom měli čistý vzduch, čistou vodu, aby se Země nepřehřála, vše nevyschlo, moře nezaplavilo pobřežní státy.
Tento trend je naprosto správný. Stejně jako bylo dobré pro Řím, že Caesar byl absolutní vládce a mohl dobře vládnout a bojovat pro Řím. Ale nesmí to být za cenu zničení ekonomiky, prosperity, v době Říma zničení demokracie. Nejlepší pro ekology by byl návrat do 18. století, kdy byl čistý vzduch, ženy prali prádlo v řekách, zemědělci pouze přírodním hnojem hnojili pole. Byla norm. zima, byl sníh. Snahy ekologů se stejně prosadí, Caesar by se patrně také prosadil, na elektřinu stejně časem všichni přejdeme, ale musí to být normální přirozený postup, ne za cenu zničení všeho.
Překročení rubikonu znamená i to, že není návratu zpět. Rozvrat ekonomiky Evropy může znamenat nenávratné rozbití EU, zničení naší civilizace (jako se to stalo v Římě), kdy nás převálcují jiné státy, které budou schopnější a nebudou takoví ekologičtí šílenci, může to být Čína, Korea, východní svět.
Naše příroda potřebuje především vodní program, srážek neubývá, jsou jenom nerovnoměrně rozložené, potřebujeme srážky umět zachytit, bojovat proti erozi. Potřebujeme lesy, upravit řeky, jiné zemědělství, lesnictví s pestrými lesy- to je přirozená cesta obnovy krajiny, boje proti oteplování. Zákaz spalovacích motorů, topení biopalivy, nadměrné nepřirozené emisní povolenky, které přivedou řadu podniků ke krachu, je cesta k bankrotu, ztrátě konkurenceschopnosti, nenávratnému zničení naší civilizace.
Je třeba vidět dál, Caesar si měl uvědomit důsledky svého činu, ekologové musí vidět dál. Rezignace na zalesnění, které jedině udrží klima svojí biotickou pumpou je stejná chyba při realizaci naprosto správné myšlenky diverzifikace, částečnému odlesnění, pestrosti krajiny, udržení původního prostředí s převahou řidší savany s nejvyšší pestrostí přírody. V budoucnu tento trend v důsledku prudkého oteplování může přinést stejnou katastrofu jako Caesarovo zničení demokracie.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

12.1.2023 14:23 Reaguje na Honza Honza
Myslím, že o převahu stepí nebo řidší savany vůbec nikomu nejde. Je to totiž ta nejmenší plocha státu, jde jen o zabránění další devastace nárůstem stromů a plevelů většinou nepůvodních, nebo dokonce řízenou výsadbou stromů tam, kde nebyly.
Odpovědět
LB

Lukas B.

12.1.2023 15:27 Reaguje na Honza Honza
jako myslíte (druhý odstavec a poznámka o 18. století), že kdyby nebylo průmyslové revoluce, tak by malá doba ledová neskončila? hmmmm.
Odpovědět

Viktor Šedivý

12.1.2023 21:03 Reaguje na Honza Honza
Jo, osmnácté století - poslední morové epidemie v českých zemích, taková idylická regulace počtu obyvatel, aby břehy řek nebyly zmíněnými pradlenami přeplněné.
Odpovědět
MJ

Marcela Jezberová

10.1.2023 08:22
Ajajaj, srážka s realitou. Tohle nebudou knižní bestselery. Ovšem evropští politici by je měli číst jako povinnou literaturu.
Odpovědět
LB

Lukas B.

12.1.2023 09:00 Reaguje na Marcela Jezberová
o Václava Smila v češtině už pár knih vyšlo a nezbývá než je obecně doporučit (jakkoli je původem čech, působí v kanadě a píše tedy anglicky). některé z nich mají podtitul "příručka pro začátečníky". sám autor v předmluvách píše, že od čtenáře nechce zas tak moc, plusmínus úroveň dokončené americké střední školy, aspoň občasné sledování zpráv (nejen sportovních) a otevřenou mysl a ochotu si občas něco neznámého ověřit ve slovníku (co slovo vlastně znamená) nebo prohnat gůglem.
Odpovědět
LB

Lukas B.

12.1.2023 09:01 Reaguje na Lukas B.
jo jinak v rámci popularizace vědy/techniky/kontextu Smilovy knihy bestsellery jednoznačně jsou.
Odpovědět

Viktor Šedivý

12.1.2023 21:00
Tak teď je na soudružce Jourové, aby ohlídala, že se takováhle podvratná literatura nebude do EU dovážet, nedejbože tady dokonce vydávat.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist