Když se kácí les aneb Cesta do hlubin ekoteroristovy duše

Svého času je FBI považovala za „největší domácí teroristickou hrozbu.“ Vznik i zánik radikálního hnutí páchajícího žhářské útoky proti společnostem ničícím severoamerickou přírodu popisuje film Když se kácí les režisérů Marshalla Curryho a Sama Cullmana. Osou filmu je osobní příběh amerického aktivisty Daniela McGowena. Film se promítá v rámci festivalu dokumentů o lidských právech Jeden svět.

Daniela McGowena kamera zachycuje v době, kdy je na kauci propuštěn z vazby do domácího vězení až do doby nástupu do vězení. V době, kdy mu hrozí doživotní trest a musí se rozhodnout, do jaké míry zradí své ideály, dá přednost rodině a začne spolupracovat s vyšetřovateli. Na základě jeho výpovědí, vyprávění jeho nejbližších i vzpomínek spolupachatelů, pamětníků, poškozených i vyšetřovatelů se před očima diváka pomalu rozkrývá poznání o tom, kdo Daniel McGowen je a co se vlastně v minulosti stalo.

Příběh Daniela McGowena

V dětství ani dospívání Daniela McGowena tomu, že si bude bude odpykávat sedmiletý trest za žhářské útoky ve jménu ochrany přírody ve věznici pro teroristy, nic nenasvědčovalo. Vyrostl v New Yorku, kde jeho otec pracoval jako policista, vystudoval obchod, pracoval v oblasti PR a do svých 22 let nikdy nenocoval v přírodě. Až pozdější setkání s lidmi zajímajícími se o problémy ochrany přírody změnilo jeho světonázor. Sám tento moment v dokumentu popisuje jako „sundání si klapek z očí“. Daniel McGowen se zapojuje do aktivit nejen environmentálních hnutí, začíná divokou přírodu opravdu milovat a neváhá se pro ni bít. „Netvrdím, že ničení je nejlepší cesta, ale když křičíte z plných plic a nikdo vás nechce slyšet, co máte dělat?“ ptá se sugestivně McGowen v dokumentu.

Daniel McGowen byl odsouzen za dva případy žhářství spáchaných na dřevařských společnostech ve státě Oregon  během roku 2001 jménem neorganizované skupiny Earth Liberation Front (ELF). Dokument v krátkosti zmíní i další žhářské útoky připisované skupině ELF a vrůstající radikalizaci oregonského environmentálního hnutí. Ta začala v druhé polovině 90. let po tvrdých zásazích policie proti účastníkům nenásilných blokád, které se snažily zabránit těžbě zdejších lesů a veřejné zeleně.

Přestože při ani jednom z mnoha žhářských útoků ELF nebyl nikdo nikdy usmrcen ani zraněn, chyby způsobené špatnými informacemi o činnosti společnosti vybrané za cíl a míra zničeného majetku zaskočí i samotné žháře. Mezi radikály se objevují první pochybnosti a ideologické rozepře vedoucí k rozpadu a ukončení činnosti této buňky. Jejich identita je odhalena až náhodně na základě výslechu vztahujícímu se k jinému trestnému činu o tři roky později.

Dokument dvojice Marshalla Curryho a Sama Cullmana byl oceněn již mnoha cenami v rámci filmových festivalů, dostal se také do nejužší nominace na Oscara. Není divu, je vidět trpělivá práce filmařů, kterým se podařilo získat důvěru zúčastněných z obou stran. Vyjádření Daniela McGowena a jeho rodinných příslušníků střídá názor poškozených dřevorubců, po ospravedlňování dalších spolupachatelů, kteří přistoupili na spolupráci s vyšetřovateli mnohem dříve, následuje výpověď státního zástupce a detektiva. Ke slovu se dostanou i další pamětníci. Retrospektivní přístup a velké množství zpovídaných osob si žádá od diváka velké soustředění. Odměnou je mu ale shlédnutí silného dokumentárního filmu o zákulisí fungování radikálních skupin, práce vyšetřovatelů, síle ideálů, nejasné definici terorismu a nečernobílém světě.

---

reklama

---