https://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/muirovo-prvni-leto-v-siere-nevade-je-milostna-basen-prirode
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Muirovo první léto v Sieře Nevadě je milostnou básní přírodě

21.12.2015
Kniha Mé první léto v Sieře Nevadě není obyčejný deník zapáleného přírodovědce. Je to i osobní vyznání amerického spisovatele a ochránce přírody Johna Muira ze své lásky k divočině. Díky podrobným popisům a pozorování může mít čtenář při jeho čtení pocit jako by horami putoval společně s Muirem, pastevci a stádem ovcí i on sám.
 

První odstavce knihy mohou mást. Kniha není pro milovníky dobrodružných cestopisů. John Muir v později publikovaném deníku z roku 1869 především pečlivě zaznamenává botanické nálezy, meteorologické jevy a své myšlenky. Jednotlivé deníkové zápisy mají blíže k lyrické básni než vzrušujícím příběhům z divočiny, byť na nebezpečné situace se taky dostane.

Spolu s knihou se může čtenář na tři měsíce vydat do přírody Yosemitského údolí na západě USA. A lépe, když tak učiní v klidu přírodního zákoutí než v rušné tramvaji uprostřed pulzujícího města. Pak má šanci, že v blízkosti hor a stromů stejně jako Muir zažije dětskou radost a úžas nebo až náboženskou úctu k dokonalé kráse a fungování přírody.

Muir opovrhuje antropocentrickým pohledem na svět, nechápe netečnost některých turistů nebo pastevců. Tam, kde autor vidí chrám z kapradin, ti druzí jen „pitomou“ velkou rostlinu. John Muir kroutí hlavou nad hloupostí zdomácněných ovcí ve stádě. A podobně je kritický ke společnosti i životu Indiánů. Ani jedni z nich nesdílí Muirovu zvědavost a nadšení pro přírodní krásy, která je dokonce občas silnější než pud sebezáchovy.

Ukázka:

24. ČERVENCE. Z mraků, které v poledne zaplnily zhruba polovinu oblohy, se snesl vydatný půlhodinový déšť, jenž opláchl jednu z nejčistších krajin na světě. Jak důkladně je omytá! Snad ani moře není méně prašné než zdejší ledem ohlazené plošiny a hřebeny, kupole, kaňony a vrcholky hor pokryté sněhem podobně jako vlny pěnou. Jakou svěžestí a poklidem se nyní vyznačují lesy, poté co z oblohy zmizely poslední mraky! Ještě před pár minutami byl každý strom naplněn vzrušením, v posvátné úctě a v naprostém vytržení se skláněl před burácivou bouří, vlnil se a kroutil a kymácel větvemi. Avšak přestože lidskému sluchu se zdá, že stromy ztichly, jejich zpěvy nikdy neutichají. V každé neviditelné buňce pulsuje hudba a život a každičké vlákno se chvěje jako struny harfy, zatímco ze smolných zvoncovitých šišek i z jehlic se neustále line vůně kadidla.
Není divu, že prvními božími chrámy byly vrchy a háje, a čím víc je kácíme a z jejich otesaného dřeva stavíme katedrály a kostely, tím vzdálenější a mlhavější se nám jeví samotný Bůh. Totéž lze říci o kamenných chrámech. Východně od háje sousedícího s naším táborem se tyčí jedna z katedrál Přírody, vytesaná ze živoucího kamene, tvarem podobná dílům lidských rukou, vysoká přibližně dva tisíce stop, nádherně zdobená věžičkami a rozechvělá záplavami slunečního svitu, jako by byla plná života stejně jako chrám lesa. Název Cathedral Peak je pro tento útvar vskutku přiléhavý. Dokonce i pastevec Billy obrací občas svůj zrak k této skvostné horské stavbě, ačkoliv k veškerému kázání skal je zjevně hluchý. Sníh, jenž by se vzepřel ohni a neroztál ani v jeho plamenech, by stěží působil úchvatněji než neměnná jednotvárnost osvětlená paprsky boží krásy.
Snažil jsem se Billyho přimět, aby si vyšel na procházku k okraji Yosemitského údolí, odkud by měl krásný výhled, a nabídl jsem mu, že ovce bych hlídal celý den já, zatímco on by si mohl dopřát potěšení z toho, co přijíždějí obdivovat výletníci z celého světa. Avšak přestože nás od slavného údolí dělí jediná míle, nechce se mu tam vyrazit ani z pouhé zvědavosti. „Yosemity," povídá, "to není nic jinýho než kaňon se spoustou šutrů, díra do země, kam by moh člověk leda spadnout, takže je lepší se jí vyhejbat." „Ale co zdejší vodopády, Billy? Jenom si vzpomeň na tu mohutnou řeku, kterou jsme nedávno překračovali, pomysli na to, jak se půl míle řítila vzduchem a jaké vydávala zvuky. I odtud je slyšet její burácení, které si nezadá s hukotem moře," Takto jsem jej přesvědčoval o kráse Yosemitského údolí a vnucoval mu ji jako misionář evangelium, ale bylo to naprosto marné. „Z tak vysoký stěny bych se bál podívat dolů," řekl, „zamotala by se mi hlava. Navíc odtamtud není nic k vidění, jenom šutry, a těch vidím plno kolem sebe. Výletníci, co utrácej peníze za to, aby si mohli prohlídnout skály a vodopády, jsou blázni a nic jinýho. mě nikam nedostaneš. na to už znám tenhle kraj moc dlouho." Duše takového člověka je bohužel otupělá či přidušená a zahalená mlhou mrzkých požitků a starostí.

Navštívené Yosemitské údolí Johnu Muirovi učarovalo. O devět let později se zapojil do snah o vyhlášení území národním parkem. Úspěšných, Yosemity se staly třetím národním parkem USA už 1. října 1890. Yosemitské údolí do něj bylo začleněno o šestnáct let později.


reklama

Další informace |
Muir, John: Mé první léto v Sieře Nevadě; Nakladatelství Paseka, Praha - Litomyšl, 2015, 224 stran.
foto - Vítková Zdeňka
Zdeňka Vítková
Autorka je šéfredaktorkou serveru Ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist