Pět odstínů lásky k přírodě líčí kniha ekopsychologa Jana Krajhanzla

Horolezec, myslivec, fotograf krajiny, vegan, golfista nebo třeba ekologický aktivista. Každý z nich o sobě může upřímně tvrdit, že má rád přírodu. Jenže už z jejich výčtu a toho, z jaké pozice k přírodě přistupují, je jasné, že vztah k ní bude u každého vlastně trochu jiný. Právě různorodým vztahům lidí k přírodě se věnuje nová kniha ekopsychologa Jana Krajhanzla Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Kniha, která může předejít mnoha nedorozuměním.

Zdá se, že se nestačí člověka zeptat, zda má nebo nemá rád přírodu. Protože lidé se zásadně liší v tom, proč ji mají rádi, co na ní mají nejraději a jak se to projevuje v jejich jednání. Jan Krajhanzl ve své knize představuje svůj vlastní koncept pěti charakteristik přístupu člověka k přírodnímu prostředí. Žádný český autor se tímto tématem dosud tak podrobně nezabýval.

Úvod do ČlovĚkologie

Kniha má především pomoci pedagogům a odborníkům pohybujícím se v oblasti ekovýchovy zorientovat se v množství pojmů používaných ve vztahu člověka k přírodě. Autor si všiml, že ne vždy, když lidé hovoří o odcizení přírodě nebo ekogramotnosti, mají na mysli to samé. Užitečná ale může být i pro další lidi, kteří mají s ochranou přírody co do činění. Ať už připravují veřejné kampaně, turistické stezky nebo nový ekovýrobek na trh.

Ocenit knihu mohou však i laici, které prostě zajímají jiní lidé a jejich názory a chtějí přijít na kloub jejich uvažování. Kniha může pomoci vysvětlit a třeba i pochopit, proč se lovec i přes jejich zabíjení považuje za milovníka zvířat (a nemyslí tím až pokrm na talíři), nebo základ nedorozumění nekonečných diskuzí mezi myslivci se správcovským až panským přístupem k přírodě a biocentrickými milovníky zvířat. Podobné diskuze ostatně nevedou jen zastánci dvou nesmiřitelných táborů, ale jsou denním chlebem i ochránců přírody nebo úředníků. Jak například přistupovat k invazivním druhům živočichů decimujícím tradiční druhy? Zabít kočku a ochránit bandikuty?

Kniha odpovědi na konkrétní problémy ochrany přírody nedává, ani dát nemůže. Pomůže ale vysvětlit, proč se i ochránci přírody mohou někdy přiklánět k rázným řešením na úkor některého přírodního druhu. Proč po sobě může malíř - milovník krajiny v přírodě zanechávat zbytky jedovatých barev nebo se vegetarián štítit pavouka ve stanu.

Jan Krajhanzl vztah lidí k přírodě charakterizuje z pěti různých a na sobě nezávislých hledisek: potřeby kontaktu s přírodou, adaptace na přírodní podmínky, estetického postoje, etického postoje k přírodě a environmentálního vědomí.

Zatímco první tři charakteristiky jsou srozumitelné už podle názvu, poslední dvě si žádají bližšího vysvětlení. Etický postoj k přírodě je možné zjednodušeně popsat jako morální přesvědčení o pozici člověka v „přírodní hierarchii“, jeho vztah k mimolidskému světu. Environmentální vědomí zahrnuje naši (ne)ochotu jednat v (ne)prospěch přírody a životního prostředí.

V první části knihy autor nejprve načrtne stručné charakteristiky osobního vztahu k přírodě. V druhé části se postupně všem věnuje podrobněji. Ve třetí poslední části pak autor svůj přístup srovnává s dalšími používanými koncepty a termíny popisujícími vztah člověka k přírodě a životnímu prostředí.

Barbie na výletě

V celé knize se objevují citace ze zahraniční i české odborné literatury, ale i úryvky z beletrie. Svými environmentálními postřehy knihu obohacuje například Robert Fulghum nebo postavy Dostojevského románů. Své místo má i ukázka z dětského časopisu nebo televizního pořadu o vaření. Což je nejen nesmírně osvěžující, ale i poučné, protože většinovou společnost formuje spíše populární kultura, než odborné studie.

Přestože je kniha vědomě psána především pro pedagogy a lektory ekologických programů, autor se nesnaží čtenáře nijak poučovat. Neříká, jaký postoj k přírodě a životnímu prostředí je ten jediný správný, kdy má člověk přírodu „rád dostatečně“, nebo naopak „málo“.

Ostatně nic není jenom černé, nebo bílé. Lidi, kteří se snaží navést společnost k přírodě a ohleduplnějšímu stylu života, Jan Krajhanzl varuje před možnými chybami a dobrými skutky „vedoucími do pekel“. Nevytváříme snahou o člověka s velkou potřebou kontaktu s přírodou zástupy lidí toužících žít „v souladu s přírodou“ v satelitních městečkách na okraji měst? ptá se například.

Po přečtení knihy si může každý čtenář zkusit svůj vlastní vztah k přírodě a životnímu prostředí upřímně charakterizovat. Autor k tomu ostatně na závěr knihy vybízí i seznamem otázek k jednotlivým kapitolám.

Líbil se Vám článek?

Přispějte na vznik dalšího

Částka Kč       Váš e-mail  

---

reklama

---