S divočinou v srdci
 |
|
| Obálka knihy Zvířata ve Třetí říši. | |
| Repro: EkoList
|
Autor zkoumá téma z mnoha úhlů pohledu a nabízí velmi zajímavá fakta i úvahy. Téma knihy navíc není jen nějakou půlstoletí starou historií, vždyť řada dnešních idejí spojených s ochranou přírody je svým způsobem odvozena z tehdejších německých myšlenek. Například Aldo Leopold, jeden z tvůrců severoamerické ochrany přírody, se vyučil ve 30. letech minulého století právě v Německu. Dodnes čteme a obdivujeme dílo Konrada Lorenze, který byl ale členem NSDAP a podílel se na činnosti rasových komisí. Jejich láska k volné, divoké přírodě má často mnohem temnější pozadí, než si připouštíme.
Boria Sax na mnoha místech analyzuje vztah nacistů k přírodě a jeho původ. Tento vztah byl jednou z jejich zásadních orientací ve světě a zdaleka přesahoval rámec pouhé ideologie. Vytvářel se velmi dlouho a komplikovaně a přispěla k němu svými díly filozofie, věda i mytologie.
Už v německém romantismu se objevuje skepse k civilizaci a jejím "výdobytkům". Najednou začínají být kultura a civilizace vnímány, po vzoru Rousseauově, spíš jako úpadek oproti přírodnímu stavu a člověk civilizovaný jako degenerovaný vůči člověku přírodnímu. Je objevena a obdivována příroda ve své svobodě, volnosti a divokosti. To je jeden ze silných momentů vztahu nacistů k přírodě - divoká zdravá příroda je nadřazena upadlé chorobné civilizaci. Sami se pak s touto divokou, byť nelítostnou přírodou identifikují a považují se za ty, kteří přicházejí očistit zdegenerované lidstvo.
Často se v této souvislosti hovořilo o paralelách mezi domestikovanými a divokými zvířaty. Lidstvo prý začalo v procesu jakési autodomestikace degenerovat, stejně jako zdegenerovalo např. domácí prase vůči divokému. A právě celá řada německých vědců, mimo jiné Konrad Lorenz, poukazovala na úpadek lidstva, degeneraci, kterou zapříčinila "přílišná" kultura a civilizace, v zásadě "přešlechtění". Ostatně, srovnejte divočáka s domácím prasetem a vlka třeba s pekinézem.
Nacisté poukazovali na hluboké kořeny německého vztahu k přírodě a krajině, sahající do dávné pohanské minulosti, kdy Germáni žili v lesích, uctívali přírodní božstva a žili s přírodou v harmonii. Tento stav podle nich narušila až civilizace, která se již od dob Římanů snažila podrobit si divoké a barbarské Germány. Podařilo se jí to prý v podobě židovsko-křesťanské kultury. Toto pojetí jakéhosi "Zlatého věku" dál posilovalo nenávist k "civilizovaným" a zdegenerovaným národům, jako byli Židé.
 |
|
| Ilustrační kresba: Karel Stibral/EkoList
|
V Německu se najednou jakoby vynořili staré, křesťanstvím násilně potlačené mýty, které nabyly vrchu v často bizarních a děsivých podobách. Identifikace sama sebe s vlky ze strany nacistů nebyla jen jakýmsi propagačním nátěrem, ale hluboce sdíleným přesvědčením. Vlk se stává ve své nelítostnosti, krvelačnosti, ale současně svobodomyslnosti i schopnosti sdílet societu skutečným totemovým zvířetem. Sami sebe nacisté ztotožnili s dravcem, ostatní s kořistí.
Příroda byla vnímána nejen jako divoká a nebezpečná, ale zároveň i jako místo řádu. Řádu, který člověka přesahuje a kterému se má podrobit, i když může být k jednotlivci krutý. Lidstvo je pouhou součástí tohoto řádu a civilizace ho porušuje.
Na vnímání přírody a místa člověka v ní se ovšem nepodílely jen romantické ideje a obrozená mytologie, ale i filozofie (Nietszche) a především věda. Německá přírodověda, zejména biologie, byla velmi skeptická k pouhému mechanicistickému pojímání světa. Zdůrazňovala naopak organičnost, živost přírody.
Zvířata nebyla žádnými descartovskými stroji, byť komplikovanými, jak hlásal mechanicismus, ale svébytnými a cítícími bytostmi. Živost se přisuzovala celé zemi, celé krajině a lidé tvořili pouze jednu její součást. Nacismus stál proti antropocentrismu.
Člověk byl naopak součástí krajiny, a to do takové míry, že příbuznost byla chápána spíš jako geografická záležitost - Němci byl příbuznější německý les a v něm žijící bytosti než nějaký vzdálený národ lidí. Odtud také další vnímání nedostatečnosti, "nelidskosti" Židů (a Cikánů) jako národa bez krajiny, bez vztahu k ní.
Nebyla to ale jen německá, zejména vitalistická, biologie, co přispělo k "nacistickému pohledu" na přírodu. Podobný vliv měl z britských ostrovů pocházející darwinismus, který líčil přírodu jako neustálý boj o život, ve kterém zvítězí silnější a lepší. I Němci se ztotožnili s takovým vnímáním světa a své výboje a vraždění často vykládali jako důsledek boje o život či normální přírodní proces, ve kterém ten silnější likviduje slabšího.
Věda, jak správně Sax upozorňuje, umožnila ještě jednu věc - představit řadu jevů sociálních a politických jako čistě vědecké, lékařské a hygienické. Likvidace jiných národů, ale i mentálně retardovaných či postižených se fakticky stala problémem lékařské techniky a hygieny.
Z výše uvedených myšlenkových zdrojů vyplývá přístup nacistů k přírodě v praxi. Vzhledem k obrovské důležitosti, jakou příroda hrála v nacistické ideologii, se jí pochopitelně věnovala velká péče a pozornost. Nacistické zákonodárství bylo a v zásadě i dodnes je k ochraně přírody jedno z nejvstřícnějších. Z idejí zdůrazňujících hodnotu "původnosti" pochopitelně pramenila velká snaha chránit přírodu v jejím divokém stavu. Odráželo se to zejména v lesnictví, které mělo vytvořit enklávy divokého, původního, "germánského" pralesa. V tomto smyslu byly zakládány nové rezervace, ba plánovalo se zejména v dobytých oblastech vytvoření rozsáhlých chráněných území. Hitler prý chtěl za tímto účelem vysídlit celou Ukrajinu a zřídit zde obrovitou rezervaci s původní přírodou.
S tím souvisela i velmi přísná ochrana divokého zvířectva a snaha znovu vrátit do volné přírody šelmy, zejména vlka, v té době na samotném území Německa prakticky vyhubeného.
Z těchto východisek pak čerpal i jeden ze zakladatelů ochrany původní přírody a krajiny v USA Aldo Leopold. Ten sice nijak nepropagoval ideje nacismu, ale řadu svých myšlenek přejal od německých lesníků, tehdy nejpokročilejších na světě.
Podobně přísná ochrana, jaká se týkala divoké zvěře, se ale týkala i domácích a užitkových zvířat. Nacisté se snažili minimalizovat jejich utrpení, což se týkalo i zvířat používaných ve velkochovech nebo při vědeckých experimentech. Pokusy na živých zvířatech byly až na pár výjimek prakticky zakázány a tvrdě postihovány.
To se ale paradoxně týkalo jen "německých" zvířat, tedy zvířat určitých ras. Existovala i kategorie "židovských" zvířat, která měla být pokud možno bezbolestně utracena. A stejně mělo být naloženo i s "nečistou" židovskou rasou.
Je zajímavé, jak se nacisté ve svých činech a myšlenkách inspirovali velkochovy a vůbec šlechtitelstvím. Není zřejmě náhoda, že hlavní ideolog Himmler byl původně chovatelem drůbeže. Podobné praktiky pak byly aplikovány i na lidi - Židé byli jako drůbež koncentrováni do táborů připomínajících velkochovy a pak "bezbolestně" zabíjeni - ve velkém a mechanizovaně. V programu Lebensborn se nacisté naopak pokusili šlechtěním jako u zvířat vytvořit nového německého člověka. Vybrané samice-Árijky tu byly anonymně oplodňovány zdatnými samci-Árijci a měly dát vzniknout novému pokolení ideálních Germánů.
Při tom všem hrůzyplném mechanizování smrti byl ale stále zdůrazňován princip organičnosti a komplexnosti živého světa. Člověk, Němec, byl integrální součástí, částečkou, obrovského živého těla druhu, ba dokonce celé německé krajiny. Na každou osobu bylo pak pohlíženo z této perspektivy - a jedinec se vždy musel celku podřídit, ba se za něj obětovat.
Nemáme tu bohužel tolik prostoru, abychom mohli ukázal knihu v celé šíři (například problém symboliky, krve atd.) ale i z předešlých řádek je patrné, proč je text Borii Saxe tak zajímavý. Nabízí nevšední pohled na spoustu myšlenek, které jsou většině "ekologicky" zaměřených lidí velmi drahé, ale dovedené do zrůdných důsledků.
Je to například obdiv k divoké, "původní" přírodě i ke krajině a volně žijícím druhům. Pociťování sebe sama jako pouhé částečky, součásti přírody. Nedůvěra až odpor k moderní civilizaci proměňující všechny vztahy na peníze, všechno živé na pouhé položky v účetnictví, živé na stroje. Snaha zajistit zvířatům ve velkochovech důstojnou existenci a smrt, v lepším případě pokusy nejíst maso vůbec.
Ke své hrůze ale zjišťujeme, že stejné byly i myšlenky nacistů, kteří se i mnohé sny pokusili uskutečnit! Jak je to možné? Jak na jedné straně k přírodě citlivý člověk dokáže na ostatních lidech páchat taková zvěrstva? Těžké odpovědi, těžké i pro autora knihy.
Určitě je ale třeba zdůrazňovat - myšlenky to nejsou špatné, chopili se jich ale špatní lidé. Nicméně vidíme celou řadu varování. Ze samotné lásky k přírodě neplyne nutně i láska k lidem. A naopak, ze surového nakládání s přírodou (například ve velkochovech či laboratořích) může plynout i podobné zacházení s lidmi. Vždyť věda ani technologie nemusí lidstvo nějak "spasit", mohou ho naopak zničit či zbavit "lidských" vlastností.
Recenze je převzata z tištěného EkoListu únor 2004
reklama
