Zbývá šedesát sklizní
Klece se zvířaty ničí naše životy
Autorem knihy je Philip Lymbery, globální ředitel mezinárodní organizace Compassion in World Farming, zabývající se ochranou hospodářských zvířat v souvislosti s ochranou životního prostředí, a mezinárodně uznávaný autor knih Farmagedon a Mrtvá zóna. Ten cestuje z Velké Británie do Itálie, z Brazílie do Gambie a do USA, vydává se do zákulisí průmyslového zemědělství a konfrontuje velké zemědělsko-průmyslové podniky zvané „Big Ag“ s tím, že megafarmy, chemikálie a klece se zvířaty ničí krajinu a zemědělskou půdu a ohrožují vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, potraviny, které jíme, a přírodu, které si tolik ceníme.
Při svém pátrání však Lymbery nachází i naději, a to u průkopníků, kteří bojují za oživení krajiny, přehodnocují metody zemědělského hospodaření, znovuobjevují tradiční techniky a vyvíjejí nové technologie, abychom byli schopni uživit neustále rostoucí světovou populaci.
Poutavá a přesvědčivá kniha Zbývá šedesát sklizní nejen ukazuje, proč jsou budoucí sklizně důležitější než kdykoli předtím, ale také odhaluje, jak můžeme naši planetu ozdravit a zajistit budoucnost šetrnou k přírodě.
„Vím, že v Česku zažíváte čím dál častější extrémní projevy počasí kvůli klimatické změně. S tím musíme něco udělat, musíme to napravit. A v téhle knize vysvětluji, jak to můžeme udělat. Nese naléhavé poselství pro nás všechny. Naše budoucnost záleží na odklonu od megafarem,“ říká o knize její autor.
Titul, který musíte číst
Philip Lymbery zastával a stále zastává přední úlohu v mnoha reformách týkajících se podmínek chovu hospodářských zvířat, včetně celoevropského zákazu používání individuálních úzkých kotců pro telata a holých bateriových klecí pro slepice. V čele organizace se podílel na navázání spolupráce s více než tisíci potravinářskými společnostmi po celém světě, což vede ke skutečnému zlepšení života více než dvou miliard hospodářských zvířat každý rok.Jeho první knihu Farmagedon zařadil deník The Times na seznam „Kniha roku“ a jeho druhý titul Mrtvá zóna vybral deník Daily Mail do seznamu „knih, které si musíte přečíst“. Předmluvu k titulu Zbývá šedesát sklizní napsal poradce prezidenta Petra Pavla pro otázky životního prostředí Ladislav Miko.
„Tuto knihu můžeme brát jako odpověď na nedávné protesty zemědělců. Půda je něco, co máme předat dalším generacím, a ne ji beze zbytku vyždímat. Tato kniha ukazuje, jak intenzivní zemědělství současnosti ohrožuje naši budoucnost, ale nabízí také rozumná řešení, jak tomu předejít," říká Martin Vopěnka, majitel nakladatelství Práh, který knihu v ČR vydává.
Často se mi zdá, že trojí krize, tedy klimatická změna, ztráta přírody a biodiverzity a znečistění životního prostředí, se v Česku hluboce podceňuje. O zásadní negativní roli průmyslových velkochovů se téměř nemluví. Na druhé straně není třeba propadat panice ani zoufalství. Kniha globálního ředitele mezinárodní organizace Compassion in World Farming je takovým světlem v tunelu. Přináší poselství, že zdravá budoucnost pro naše děti je možná. A každý z nás pro to může něco udělat. Jsem moc ráda, že si tuhle knihu můžeme nyní přečíst i v češtině, a pevně doufám, že přispěje k většímu pochopení naléhavosti změn na cestě ven z krizí.
reklama
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (5)
Richard Vacek
17.4.2024 06:32https://www.fao.org/faostat/en/#data/FBS/visualize
Jaroslav Řezáč
17.4.2024 07:28 Reaguje na Richard VacekRichard Vacek
17.4.2024 14:04 Reaguje na Jaroslav ŘezáčRadim Polášek
23.4.2024 08:01 Reaguje na Richard VacekOvšem když se vezme v úvahu, že intenzívně obdělávaná plocha vyprodukuje násobně víc potravin než ta extenzívně pastevecky využívaná plocha, může být řešení přeměnit jen malou část ploch\ té suchší krajiny v intenzívní zemědělství.
Žádná krajina totiž není suchá plošně, jsou zde plochy suché i velmi suché a místy i plochy s dostatkem vody. Záleží na místní geologické stavbě krajiny, srážky dopadají na každou část krajiny zhruba stejně. U nás je i na nejsuchších místech krajiny dostatek vláhy pro běžnou vegetaci, tudíž to na první pohled u nás není vidět, ale v těch polopouštních končinách jsou nejsuchší místa suchá tak, že tam prakticky nic neroste. Vláha z řídkých srážek odtamtud buď steče nebo se hluboko vsákne po podzemních propustných vrstev. Jinde naopak se ta vláha koncentruje až tak, že tam mohou být dostatečné zásoby vody pro trvalé provozování intenzívního zemědělství.
Míra vysušení té krajiny pak může být charakterizována tím, na kolika procentech rozlohy je dostatek vláhy vhodné pro intenzívní zemědělství, na kolika procentech plochy je nějaká vegetace snášející sucho, která se dá omezeně využívat extenzívním kočovným pastevectvím a na kolika procentech krajiny je úplně suchá plocha bez vegetace.
A podobně může být charakterizována míra, jak se dá k produkci potravin maximálně využít ta polopouštní krajina. Na kolika procentech rozlohy se dá provozovat díky dostatku vody trvale intenzívní zemědělství s vysokou produkcí potraviny, i v pouštích se to dá a dělá, viz oázy a jejich specifické zemědělství. Na kolika procentech rozlohy se dá trvale provozovat extenzívní pastevectví - tak, aby nadměrným pasením nedocházelo k degradaci porostu a jeho zničení... A na kolika procentech se nedá provozovat prakticky nic a které tak slouží v suché krajině defakto pouze k zachycování občasných srážek.