https://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/zbyva-sedesat-sklizni-2
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Zbývá šedesát sklizní

17.4.2024
Philip Lymbery
Philip Lymbery
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Světovou půdu můžeme ztratit během jediného lidského života! S tímhle mrazivým varováním přišlo už před časem OSN. Jednoduše řečeno, bez půdy nebudou potraviny a bez potravin nebudeme my. Nejen o tom pojednává kniha s názvem Zbývá šedesát sklizní. Ta mimo jiné odhaluje, jak potravinářský průmysl ohrožuje planetu.
 

Klece se zvířaty ničí naše životy

Autorem knihy je Philip Lymbery, globální ředitel mezinárodní organizace Compassion in World Farming, zabývající se ochranou hospodářských zvířat v souvislosti s ochranou životního prostředí, a mezinárodně uznávaný autor knih Farmagedon a Mrtvá zóna. Ten cestuje z Velké Británie do Itálie, z Brazílie do Gambie a do USA, vydává se do zákulisí průmyslového zemědělství a konfrontuje velké zemědělsko-průmyslové podniky zvané „Big Ag“ s tím, že megafarmy, chemikálie a klece se zvířaty ničí krajinu a zemědělskou půdu a ohrožují vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, potraviny, které jíme, a přírodu, které si tolik ceníme.

Při svém pátrání však Lymbery nachází i naději, a to u průkopníků, kteří bojují za oživení krajiny, přehodnocují metody zemědělského hospodaření, znovuobjevují tradiční techniky a vyvíjejí nové technologie, abychom byli schopni uživit neustále rostoucí světovou populaci.

Poutavá a přesvědčivá kniha Zbývá šedesát sklizní nejen ukazuje, proč jsou budoucí sklizně důležitější než kdykoli předtím, ale také odhaluje, jak můžeme naši planetu ozdravit a zajistit budoucnost šetrnou k přírodě.

„Vím, že v Česku zažíváte čím dál častější extrémní projevy počasí kvůli klimatické změně. S tím musíme něco udělat, musíme to napravit. A v téhle knize vysvětluji, jak to můžeme udělat. Nese naléhavé poselství pro nás všechny. Naše budoucnost záleží na odklonu od megafarem,“ říká o knize její autor.

Titul, který musíte číst

Philip Lymbery zastával a stále zastává přední úlohu v mnoha reformách týkajících se podmínek chovu hospodářských zvířat, včetně celoevropského zákazu používání individuálních úzkých kotců pro telata a holých bateriových klecí pro slepice. V čele organizace se podílel na navázání spolupráce s více než tisíci potravinářskými společnostmi po celém světě, což vede ke skutečnému zlepšení života více než dvou miliard hospodářských zvířat každý rok.

Jeho první knihu Farmagedon zařadil deník The Times na seznam „Kniha roku“ a jeho druhý titul Mrtvá zóna vybral deník Daily Mail do seznamu „knih, které si musíte přečíst“. Předmluvu k titulu Zbývá šedesát sklizní napsal poradce prezidenta Petra Pavla pro otázky životního prostředí Ladislav Miko.

„Tuto knihu můžeme brát jako odpověď na nedávné protesty zemědělců. Půda je něco, co máme předat dalším generacím, a ne ji beze zbytku vyždímat. Tato kniha ukazuje, jak intenzivní zemědělství současnosti ohrožuje naši budoucnost, ale nabízí také rozumná řešení, jak tomu předejít," říká Martin Vopěnka, majitel nakladatelství Práh, který knihu v ČR vydává.

Často se mi zdá, že trojí krize, tedy klimatická změna, ztráta přírody a biodiverzity a znečistění životního prostředí, se v Česku hluboce podceňuje. O zásadní negativní roli průmyslových velkochovů se téměř nemluví. Na druhé straně není třeba propadat panice ani zoufalství. Kniha globálního ředitele mezinárodní organizace Compassion in World Farming je takovým světlem v tunelu. Přináší poselství, že zdravá budoucnost pro naše děti je možná. A každý z nás pro to může něco udělat. Jsem moc ráda, že si tuhle knihu můžeme nyní přečíst i v češtině, a pevně doufám, že přispěje k většímu pochopení naléhavosti změn na cestě ven z krizí.


reklama

foto - Šonková Romana
Romana Šonková
Autorka je českou zástupkyní organizace Compassion in World Farming.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (5)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

RV

Richard Vacek

17.4.2024 06:32
Je dobré podívat se na stránky FAO jak na tom produkce potravin v čase je. Zjistíme, že produkce roste rychleji než počet obyvatel a to za nezměněné obdělávané plochy a dokonce stále větší plochu zabírají energetické plodiny. Přitom klimatická změna už probíhá, tak by ty negativní vlivy měly být konečně znát.
https://www.fao.org/faostat/en/#data/FBS/visualize
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

17.4.2024 07:28 Reaguje na Richard Vacek
blbý je na tom to, že populace planety přibívá především tam, kde už zdroje na uživení nejsou, jako je třeba Afrika. Tedy nejsou schopni je vyprodukovat. Následkem čehož OSN nás buzeruje z toho, že " chudáky" dostatečně neživíme.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

17.4.2024 10:17 Reaguje na Jaroslav Řezáč
1* !
Odpovědět
RV

Richard Vacek

17.4.2024 14:04 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Ono to souvisí s tím, že se v Africe ještě praktikuje extenzivní forma zemědělství - kočovné pastevectví, které je samo o sobě náročné na plochu.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

23.4.2024 08:01 Reaguje na Richard Vacek
No, ono je třeba vidět konkrétní místo. Kvalitní intenzívní zemědělství s vysokou produkcí na jednotku plochy je omezeno potřebou velkého množství vody. Pokud se tato potřeba ignoruje a místo jakžtakž fungujícího extenzívního kočovného pastevectví se plochy rozorají a začne se tam provozovat intenzívní zemědělství, snadno kvůli nedostatku vody dojde ke kolapsu a místo jakžtakž fungujícího zemědělství je prakticky neplodná suchá prašná plocha.
Ovšem když se vezme v úvahu, že intenzívně obdělávaná plocha vyprodukuje násobně víc potravin než ta extenzívně pastevecky využívaná plocha, může být řešení přeměnit jen malou část ploch\ té suchší krajiny v intenzívní zemědělství.
Žádná krajina totiž není suchá plošně, jsou zde plochy suché i velmi suché a místy i plochy s dostatkem vody. Záleží na místní geologické stavbě krajiny, srážky dopadají na každou část krajiny zhruba stejně. U nás je i na nejsuchších místech krajiny dostatek vláhy pro běžnou vegetaci, tudíž to na první pohled u nás není vidět, ale v těch polopouštních končinách jsou nejsuchší místa suchá tak, že tam prakticky nic neroste. Vláha z řídkých srážek odtamtud buď steče nebo se hluboko vsákne po podzemních propustných vrstev. Jinde naopak se ta vláha koncentruje až tak, že tam mohou být dostatečné zásoby vody pro trvalé provozování intenzívního zemědělství.
Míra vysušení té krajiny pak může být charakterizována tím, na kolika procentech rozlohy je dostatek vláhy vhodné pro intenzívní zemědělství, na kolika procentech plochy je nějaká vegetace snášející sucho, která se dá omezeně využívat extenzívním kočovným pastevectvím a na kolika procentech krajiny je úplně suchá plocha bez vegetace.
A podobně může být charakterizována míra, jak se dá k produkci potravin maximálně využít ta polopouštní krajina. Na kolika procentech rozlohy se dá provozovat díky dostatku vody trvale intenzívní zemědělství s vysokou produkcí potraviny, i v pouštích se to dá a dělá, viz oázy a jejich specifické zemědělství. Na kolika procentech rozlohy se dá trvale provozovat extenzívní pastevectví - tak, aby nadměrným pasením nedocházelo k degradaci porostu a jeho zničení... A na kolika procentech se nedá provozovat prakticky nic a které tak slouží v suché krajině defakto pouze k zachycování občasných srážek.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist