Zelený balíček do škol?
Zelený balíček sestává z tištěných materiálů Příručky pro učitele a hry na rozhodování, tzv. dilemat, z videokazety s animovanými klipy a vzdělávacími filmy a z CD-ROMu. Podle svých tvůrců je určen především učitelům a žákům 2. stupně základních škol a záměrem bylo, aby zajímavou a zábavnou formou doplňoval stávající výuku ve školách, zlepšoval hodnotový žebříček u žáků a vytvářel u nich patřičné modely chování vůči životnímu prostředí a přírodě. Zelený balíček se snaží postihnout problematiku životního prostředí v celé šíři - jeho obsahová část je rozdělena na celkem 22 témat, která jsou podle vzájemných souvislostí sloučena do pěti kapitol:
1. Složky životního prostředí: zde se nacházejí témata zaměřená na vzduch, vodu, půdu a biologickou rozmanitost
2. Ohrožení životního prostředí: s tématy urbanizace, hluk, odpady, chemické látky
3. Činnosti člověka a jejich vlivy: obsahuje témata energie, doprava, průmysl, zemědělství, lesnictví a turistika
4. Globální problémy: pojednává o tématech změna klimatu, ubývání ozonu, okyselování a problematika moří a oceánů
5. Hodnoty: zabývá se tématy etika a konzumní společnost, lidské zdraví a životní prostředí, občanská práva a odpovědnost za budoucnost Země.
Za nejzajímavější součást Zeleného balíčku byl označen CD-ROM, na němž jsou informace o životním prostředí roztříděny podle výše uvedeného schématu, a zároveň jsou doplněny o testy pro vyzkoušení znalostí, o hry na rozhodování a o elektronické podoby všech doprovodných materiálů uvedených v balíčku. To vše je rámováno kreslenými obrázky, fotografiemi, mapami, animacemi, animovanými klipy k jednotlivým tématům. Obsah má být přizpůsoben znalostem žáků 2. stupně základních škol a doplněn o aktuální informace o stavu životního prostředí v České republice.
Výstupem projektu bylo jen 1000 kusů Zleného balíčku a na dotisk nebo aktualizaci chce REC hledat další finanční zdroje, patrně požádat o finanční spoluúčast jednotlivé kraje. (V pozdější tiskové zprávě se uvádí, že na distribuci do 900 škol se bude rovněž aktivně podílet Toyota.) Distribuce, na níž spolupracuje REC ČR s organizací SEVEn v rámci projektu TREAM s podporou Evropské komise, má probíhat prostřednictvím jednotlivých členů Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. K tomuto účelu budou připraveny semináře, na nichž budou učitelé seznámeni s tím, jak se Zeleným balíčkem pracovat a jaký je jeho účel. REC ještě za peníze z poskytnutého grantu vyškolí lektory těchto seminářů.
Překvapilo mě, že učitel, jehož jedním z hlavních úkolů by mělo být naučit děti vyhledávat informace a pracovat s nimi, musí být sám k použití Zeleného balíčku vyškolen. Skrývá materiál nějaké novátorské formy, má nějaký skrytý účel, nebo tvůrci mají o úrovni učitelů tak nízké mínění?
CD-ROM jsme všichni dostali hned při prezentaci, a tak jsem odcházela se značnou dávkou zvědavosti.
Lákavě znělo, že se Zelený balíček zabývá všemi základními tématy vztahujícími se k životnímu prostředí, takový komplexní materiál našim školám dosud nikdo nenabídl. Záměr byl tedy bezesporu dobrý a byla jsem zvědavá, jak se autorům podařilo náročného úkolu zhostit.
U jednotlivých témat je vždy pohled celosvětový doplněn o situaci v České republice, což je příjemné. Dává to možnost srovnání a zároveň to přibližuje problematiku na něčem, co známe z vlastního okolí. Videoklipy jsou nápadité a vtipné a dobře ve zkratce postihují podstatu problému.
Vybrala jsem si několik témat a zaměřila se na jejich obsah. Tady jsem ale moc spokojená nebyla. Nechci tvrdit, že je v Balíčku všechno špatně, ale množství chyb a závažnost některých z nich je zarážející. Směs informací pravdivých a nepravdivých devalvuje informační hodnotu celého Zeleného balíčku, protože uživatel se nemůže na správnost spolehnout, musel by si jednotlivé údaje ověřovat. Odborník by jistě dokázal špatné od dobrého odlišit, ale neodborník možná chyby neodhalí a hrozí velké nebezpečí, že je převezme. (Tomáš Kažmierský sdělil, že Zelený balíček rozdali 120 jihočeským školám a nezaznamenali žádný negativní ohlas.) Pojďme se podívat aspoň na několik příkladů.
V informační části tématu Biologická rozmanitost se tvrdí, že v Evropě v posledním tisíciletí nevymřel jediný druh savce, což není pravda. Poslední tarpan (je spolu se sajgou jmenovaný na jiném místě jako příklad druhů, které v Evropě vyhynuly) byl zastřelen r. 1878. Chyba vznikla zjevně špatným překladem - v anglické verzi se píše v této souvislosti o posledním století, ale i o správnosti tohoto údaje mám pochybnosti, protože podle údajů z literatury (Hanzák, Veselovský: Světem zvířat, 1. Savci, Praha 1965) sajga žila v evropské části Sovětského svazu ještě v 30. letech 20. století a do 50. let tam její početnost dokonce vzrůstala. Pokud tedy později v evropské části svého areálu vyhynula (nemám o tomto k dispozici odborné údaje), tak to sto let ještě není.
U stejného tématu jsou špatně všechny čtyři potravní a energetické pyramidy z různých biotopů. Kliknutím na obrázek příslušného zvířete se objeví šipky naznačující, čím se dotyčný živočich živí a komu naopak slouží za potravu. Asi nejlépe dopadla potravní a energetická pyramida ”V údolí řek”: zde se sice kliknutím na štiku ukáže, že jako konzument vyššího řádu požírá menší rybky, ale kliknete-li si na ně, tak už štikou požírány nejsou, tato šipka chybí. S obrázkem ”V lese” je to podstatně horší. Je tu záhadný pták, který má všechny znaky hýla (semenožravého pěvce), ale podle šipek se živí sýkorkou, liškou, ježkem, zajícem, hrabošem a dokonce srnkami a jejich kolouchy (to nedokáže ani žádný náš dravý pták). Ještě podivuhodnější jsou zde znázorněné potravní vztahy lišky - snad nejvíc zaujmou šipky naznačující, že se liška živí také sýkorkami a srnkami. (Snad ani nemusím uvádět, že za sýkorkami na stromy lišky lézt neumějí a srnčí zvěř je pro ně příliš velká.) Naopak tu chybí šipka, která by ukazovala, že podstatnou složkou liščí potravy je potrava rostlinná. Sýkorku koňadru kromě ptáka - ”hýla” a lišky ještě loví něco z lesa, ale není to zobrazené. V biotopu ”Na louce” se zase pták - ”hýl” živí sysly, hady a koroptvemi. Chybí však šipka mezi ježkem a snůškou vajec na zemi, přestože to je typická ježčí potrava. Je tu také u nás nežijící a zcela neznámá tchořovitá šelmička přepáska tygrovaná, neboli tchořík skvrnitý. Z laiků patrně málokdo vůbec ví o její existenci, takže to určitě není vhodné modelové zvířátko (dokonce i zmínky o ní jsou v u nás dostupné literatuře velmi vzácné a stručné, uvádí se jen, že hlavní složku potravy tvoří křečci - zde to jsou sysli, hadi, křepelky; nevím, je-li to dobře). Na obrázku z města se sice leccos živí žížalami, ale potravní vztahy žížaly přímo nezjistíte, protože se na ni nedá kliknout. Dozvíte se ale, že se tu psi živí domácími kočkami a - stejně jako sýkorka a holub - také bezobratlými, ze všeho nejvíc připomínajícími roztoče a blechy.
Přiznám se, že mě jako biologa taková úroveň znalostí překvapila. To všechno jsou z hlediska biologie a ekologie, ale i z hlediska budování vztahu lidí k přírodě, chyby podobného druhu, jako kdyby někdo v publikaci o českých dějinách tvrdil, že Karel IV. žil v 8. století a proslul tkaním gobelínů.
V kapitole Konzumní společnost v návodu, jak šetřit doma energií, radí dát úspornou žárovku do garáže, ačkoliv její použití má smysl jen na místech, kde se svítí dlouho bez přerušení (např. v obývacím pokoji) - garáž takovým místem nebývá, takže rada je kontraproduktivní - její aplikace nevede k úsporám energie, jen přináší uživateli zbytečné finanční náklady.
U dilematu k témuž tématu jsou nabízené odpovědi na otázku, pro který z nápojů byste se rozhodli (Coca-cola ve skleněné lahvi, Coca-cola v plechovce, Coca-cola v plastové lahvi, objednat si nápoj ve skle v kavárně a napít se z fontány s pitnou vodou), jak vystřižené z reklamní kampaně Coca Coly a ta by ve výukovém materiálu neměla mít místo. Uvádění konkrétní značky nápoje nemá z hlediska posuzování konzumního přístupu žádný smysl (i v anglické verzi je aspoň trochu obecnější Cola). Nepříliš smysluplné a objektivní je zde i vysvětlení, co se stane, když vyberete některou z nabízeých odpovědí: u prvních tří se hodnotí obal z hlediska možné recyklace a ta se podává jako něco obtěžujícího, u preferované čtvrté, za jejíž výběr se dočkáte pochvaly, se vyzdvihuje možnost pobavení s přáteli, jako by se s nimi jinde než v kavárně pobavit nešlo nebo se snad jinde nevyskytují (Zelený balíček má být pro 2. stupeň ZŠ!), a pátá možnost - napití se z fontánky s pitnou vodou - se de facto odmítá nálepkou nezábavnosti (nevím proč - děti se pitím z fontánky dokáží bavit velmi dobře) a zdůvodněním, že si ji nelze vzít s sebou (nápoj z kavárny ale také ne a tam se o tom nepíše). Osobně bych si vytváření ”patřičných modelů chování” představovala jinak.
U více témat se po kliknutí na odkaz neobjeví vždy to, co je slibováno - např. v kapitole Biologické bohatství se nabízí mapka, kde byste se podle uvedeného textu kliknutím na jednotlivé oblasti měli údajně dozvědět více o jejich ohrožených druzích. Obrázky ohrožených druhů se sice objeví po najetí kurzorem na příslušnou oblast, ale po kliknutí se většinou objeví informace zcela jiné - o tom, komu vadí ochrana přírody, jak vzrůstá těžba dřeva v Amazonii nebo na Sibiři apod. Podobně se u dilemat kliknutím na otazník místo informace, co se stane při výběru zvolené možnosti, objeví něco jiného - např. jen vysvětlení některého použitého pojmu (třeba eroze). U dilematu k tématu Globální problémy se na otázku, který z celosvětových environmentálních problémů považujete pro svou budoucnost za nejzávažnější, nabízejí odpovědi: změny globálního klimatu, snížení biologické rozmanitosti na Zemi, neudržitelné spotřebovávání přírodních zdrojů Země, znečištění vody, vzduchu a půdy, na kterých jsme závislí. Pokud však kliknete na vedlejší otazník, kde byste se údajně měli dozvědět, co se stane, pokud danou odpověď zvolíte, tak se místo toho ukáže dotaz: Velmi pravděpodobné/ velmi vážné/ vážný problém/ velmi důležitý problém, ale co VY s tím budete dělat? Je to, jako kdybychom na někoho vypálili otázku, co bude dělat s roční produkcí odpadu celé České republiky. Takto položená otázka zní jako výsměch a je to - nejen z pedagogického hlediska - nepřijatelná formulace: není možné se zbavovat vlastní odpovědnosti a čekat, co s tím udělá někdo jiný (použití zájmena VY), ani se tvářit, že nemá cenu se globálními problémy zabývat (spojka ale). Je vždycky třeba se zabývat lokální podobou problému a možností osobního příspěvku k celkovému řešení.
Často - např. u Odpadů - otázka z dilemat nutí k nesmyslnému výběru jediné možnosti, ačkoliv skutečné řešení dané problematiky musí být komplexnější. Navádí k hledání jednoduchých, ale nesystémových řešení.
Dá se tu narazit i na špatné vyhodnocení odpovědí - např. v testu u tématu Chemické látky údajně nestačí, když se budete při používání zahradních chemikálií řídit návodem na jejich obalu, ačkoliv tento návod musí podle naší legislativy povinně obsahovat i informace obsažené v požadované odpovědi.
V testu k tématu Hluk se zase při dotazu na výši hladiny venkovního hluku, která by neměla být překročena, autoři odvolávají na jakousi blíže neurčenou dohodu, neznámo jakou, koho s kým atd. - tato oblast je u nás upravena zákonem.
Proklamovaná aktuálnost informací o stavu životního prostředí je sporná, např. zvláště chráněná území v ČR jsou uvedena podle stavu v r. 2000; v limitech životního prostředí se píše o uměle nízkých cenách vody, ačkoliv ty jsou u nás již dávno minulostí. Domorodci z Velikonočního ostrova zřejmě nepřepravovali svoje sochy Moai na kládách, jak se tu uvádí. Ty sochy velmi pravděpodobně chodily. Jak, to objevil a posléze experimentálně přímo na místě dokázal na expedici Thora Heyerdala známý inženýr Pavel Pavel ze Strakonic v polovině 80. let, který se tím u nás proslavil. Dá se ještě pochopit, že to někdo v cizině nezaregistroval a drží se starší teorie, ale Češi by to snad přece jen vědět měli.
Pokud si tedy balíček zakládá na aktuálnosti informací, pak by mu slušela interaktivní komunikace s internetem, kdy přímo z textu se lze dostat na příslušnou internetovou stránku, kde lze aktuální stav či hodnoty najít. Takovou metodu použili např. Zdeněk Pokorný a Jiří Grygar na CD-ROMu Astro 2001 – Jak vesmír funguje? Pak totiž jde o CD-ROM, který ”nikdy nezastará”, jak uvádějí autoři astronomické učební pomůcky. Takový přístup všem moc přeji. Stále mám totiž v paměti písemky ze zeměpisu na gymnáziu, kdy jsme museli přesně znát, kolik uhlí se těžilo před 20 lety na Donbase a jaký výnos obilí z hektaru měli na Ukrajině v roce 1962, a to jen proto, že učitelka nesehnala novější verzi statistické ročenky (pozn. lm).
Zelený balíček se mi zdá zaměřen hodně teoreticky, na encyklopedickou znalost čísel. Zvlášť je to patrné u některých testů. Čísla však mohou rychle zastarat a hlavně nejsou to nejdůležitější, protože ta se dají vždycky aktuálně dohledat. Výběr otázek tak působí dojmem, že cílem autorů je každého nachytat. Chybí tu ve větším měřítku - i přes několik více či méně úspěšných pokusů - aplikace teorie na praktické věci, se kterými se mohou děti věkové skupiny 2. stupně ZŠ skutečně setkat a mohou je ovlivnit - to bych považovala v testech za prospěšnější. Např. v Odpadech, co s prošlými léčivy, s nefunkčními úspornými zářivkami... nebo u Hluku, kde se zmiňují všechny možné zdroje hluku (které děti nemají možnost ovlivnit ani se jim vyhnout) kromě těch, které naopak ovlivnit mohou - např. nevhodný způsob používání walkmanů (pouštěných naplno), které lékaři označují za jednu z příčin stále častějšího poškození sluchu mladých.
To se stalo například u tématu Chemické látky, kde je dost nevhodně uveden příklad s vysokým množstvím PCB v potravě původních obyvatel odlehlých oblastí Arktidy, které se v jejich tělech hromadí. Je to sice pravda, ale neúplná. V rámci objektivity by mělo být také uvedeno, že v jejich přirozené potravě je rovněž vysoký obsah selenu, díky čemuž se u nich intoxikace neprojevuje. Největším nebezpečím by pro ně naopak bylo, kdyby se své přirozené potravy vzdali (je to zjištění výzkumu, který probíhal v Grónsku). Příklad je tak jen důkazem, že v přírodě může být působení jedné látky na stejný organismus díky dalším vlivům zcela odlišné.
Názornost je místy problematická, takovým příkladem, kde se dobrý úmysl nepovedl, jsou obrazovky Environmentální důsledky, které se vyskytují u více témat. Ve formě tabulky tu breberky v jednotlivých políčkách znázorňují environmentální důsledky něčeho, např. využívání různých druhů energií, dopravy atd. Svádějí tak k jejich hodnocení podle počtu zobrazených breberek, ale ty ve skutečnosti jen zobrazují různé typy environmentálních důsledků (přičemž nejsou odlišeny ani důsledky nevyhnutelné a rizika), jejichž význam může být nesrovnatelný. Navíc zrovna u energií jsou uváděny jednotlivé neobnovitelné druhy a vedle nich souhrnně všechny obnovitelné druhy. Nevhodně zvolený je i způsob zobrazení, co se za kterou breberkou skrývá - po kliknutí breberka uteče a zmizí a text se sice zobrazí v horním řádku, ale pak také nenávratně mizí. Není ani možnost vrátit se na předchozí zobrazení, protože ikona Zpět vrací zpátky o celou úroveň. Rádoby zajímavé technické zpracování tak je kontraproduktivní, lepší by bylo, kdyby se ty texty aspoň ukazovaly po najetí myší a nemizely, takto se těžko dopady porovnávají.
Jiným příkladem může být problematické zobrazení jednotlivých typů ekosystémů. (Jsou poměrně nešťastně sloučeny do skupin a pro skupinu leckdy velmi různorodých ekosystémů se zobrazí obrázek jen jednoho z nich. Tak např. jsou společně ekosystémy pouště a tundry s ilustrativním obrázkem písečných dun - což je zavádějící.) nebo obrázek ”Kdo žije v půdě”, na němž se jednotlivé organismy velmi obtížně hledají.
Marně jsem hledala v Balíčku protiváhu ke kapitole věnované občanským právům týkajících se životního prostředí. O povinnostech a odpovědnosti občanů vůči životnímu prostředí jsem nikde nenašla ani zmínku, přitom je to určitě stejně důležité a jedno bez druhého nemůže dobře fungovat.
Překvapila mě také jazyková úroveň některých částí. Je tu hodně chyb v psaní velkých písmen i ve skloňování, někde chybí čárky ve větách, jinde jsou nesprávné předložkové vazby. Ilustrativní příklad mapky biogeografických oblastí, kde jsou některé uvedeny s velkým počátečním písmenem a s koncovkou mužského rodu ”ý”, naznačuje, že se nejedná jen o občasný překlep nebo chybu sazby, ale o podcenění důležitosti tohoto aspektu.
U testů poměrně často odpovědi jazykově nenavazují na otázku (špatný pád). Leckde je formulace otázky tak nešťastná, že znemožňuje správnou odpověď - např. u dotazu na hlavní zdroj hluku v Evropě se nabízí odpovědi a) Doprava, b) Průmyslové činnosti, c) Rekreační činnosti, d) Vše výše uvedené; ale požadovaná odpověď d) je při použití elementární logiky a zachování jazykové správnosti prakticky vyloučena.
Je vidět, že český text je nepříliš kvalitním překladem cizojazyčné varianty: místy je špatný slovosled, jinde je např. kanystr označen jako plechovka, u aut se píše o radiátorech místo o chladičích, ještě jinde se píše, že ”příroda poskytuje opylování” atd.
Přesto, že se předpokládá, že s informačními texty budou pracovat i děti, jazyk tomu není přizpůsoben - příkladem může být typicky ”úřednická” věta: ”ovlivňování chování lidí ve smyslu zamezování vzniku hluku”.
Z hlediska environmentální výchovy to závažné chyby nejsou, z hlediska celkového vzdělávání dětí by však patřičná jazyková úroveň měla být samozřejmostí.
K technickému zpracování mám také dost výhrad. Podobně jako u chyb jazykových sice nemají přímý dopad na environmentální vzdělávání, ale mohou nepříznivě ovlivnit využívání Zeleného balíčku, a tím efektivitu vynaložených prostředků. Proto uvedu aspoň několik příkladů. Informační text je uveden v úzkém sloupci, takže se většinou nevejde na jednu obrazovku a musíte ho rolovat, zatímco zbývající mnohem větší část obrazovky zabírá obrázek, který je velmi často jen ilustrativní; text se sice kliknutím na rolovací lištu vysvítí, čímž se zlepší jeho jinak poměrně špatná čitelnost (zaniká na barevném pozadí), ale ne vždy v okně rolovací lišta je a hlavně to není v souladu s intuitivním ovládáním, které by mělo být u takového materiálu samozřejmostí.
S deklarovanou interaktivností CD-ROMu to není valné a ovládání je poměrně neohrabané a nepříliš uživatelsky přátelské. Pouštíte-li si videoklip a kliknete na příslušnou ikonku, objeví se vám okénko, ale videoklip poběží až poté, co ho spustíte ještě dalším kliknutím. Podobně vybíráte-li správnou variantu odpovědi v testu, pak nesmíte kliknout na tuto odpověď, ale dole na řádek s písmenky označujícími jednotlivé odpovědi. Můžete si sice vybrat anglickou nebo českou verzi, ale jen hned při spuštění, pak už mezi nimi nelze přepínat. Pokud si hned při spouštění kliknete na ikonu Zeleného balíčku a na nabídku INFO, nenabízí se na obrazovce možnost dál pokračovat v programu (dá se toho však nelogicky docílit opakovaným kliknutím na INFO). Chcete-li Zelený balíček vypnout, pak místo zdlouhavého ukončení přes volbu menu nebo přes ikonu doporučuji stisknout klasické Alt+F4, nebo ještě jednodušeji Esc.
Za nepovedené považuji ozvučení CD-ROMu - sice se v menu nabízí možnost vybrat si zvuk hlasitý nebo slabý, ale i ten slabý, pokud nebudete mít již před spuštěním CD-ROMu staženou hlasitost svého počítače, tak bude zbytečně hlasitý, což je poněkud paradoxní, když je téma hluku a jeho nepříznivého vlivu na člověka jedním z probíraných témat. Zeslabit zvuk podle svého uvážení vám aplikace Zeleného balíčku neumožní. Zvuk je zde téměř vždy samoúčelný a leckdy nesmyslný - po kliknutí na plastové lahve se ozve zvuk tříštícího se skla, s kuličkami proti molům je spojen zvuk bzučící mouchy - to vše vždy se stále dokolečka omílaným hudebním doprovodem, jednotlivé části hudby na sebe i špatně navazují. Naštěstí lze zvuk vypnout, což je asi nejlepší varianta, bohužel ale musíte vždy nejdříve vytrpět asi minutové zahájení aplikace.
Místy se nezobrazuje správně čeština, ačkoliv se nejedná o případ uvedený v readme souboru. Ikonou zpět se nedostanete vždy na předchozí obrazovku, na některých obrazovkách tato ikona chybí.
Musím říct, že i přes veškerou chválu, kterou Zelený balíček všichni na jeho pražském uvedení zahrnovali, mě o svých kvalitách nepřesvědčil. Myslím, že pokud se má stát Zelený balíček užitečnou pomůckou pro učitele i děti základních škol - a moc bych mu to přála - pak je teprve v půli cesty a autory čeká ještě velký kus práce. V současné podobě může napáchat více škody než užitku.
Mohlo by se zdát, že jsem na Zelený balíček nasadila příliš přísný metr, ale je třeba si uvědomit několik souvislostí:
Zelený balíček není něco, co se muselo rodit na koleni, v časovém stresu a bez finančního zajištění. V roce 2002 dostal REC na rozvoj a distribuci Zelených balíčku pro Českou Republiku a Slovensko grant ve výši 225.000 USD. Proto by tomu mělo odpovídat i měřítko nároků na kvalitu.
Zelený balíček není určen k jednorázovému použití a jedná se o materiál komplexní, takže pokud ho školy přijmou, tak je velmi nepravděpodobné, že by byly v dohledné době ochotné pořizovat si ještě nějaký jiný, i když třeba kvalitnější. Zelený balíček tak může ovlivnit výuku na školách na mnoho let dopředu.
Sice se občas lze setkat s názory, že na chybách tolik nezáleží, že je stejně spousta lidí nepozná, ale to považuji za krátkozraké a nezodpovědné. Jednak je to neopodstatněné podceňování ostatních, a pak jsem také přesvědčená, že je třeba dětem i dospělým předkládat informace pravdivé. Zjistí-li jinak později, že jsme jim tvrdili nesmysly, mohou oprávněně považovat za nesmysly i všechno ostatní. Důvěra se těžko buduje, ale rychle ztrácí... Než učit děti něco, co neplatí, tak si myslím, že je lepší je nechat věnovat se něčemu jinému. Je to i věc úcty k ostatním, a i dítě si takový přístup zaslouží.
Zelený balíček svou kvalitou diskredituje i práci všech ostatních, kteří v environmentální výchově působí. Je známé, jak lidé hází všechny ”ekology” do jednoho pytle. Jak pak budeme někoho přesvědčovat, že naše informace jsou správné, nebo že to či ono v přírodě má či nemá dělat, když nám může říct: ”no jo, vy jste ti blázniví ochranáři, co tomu sami nerozumí a chtějí jen radit a poroučet...”. Postavení ochrany životního prostředí ve společnosti je i tak nepříliš dobré a myslím, že si takový hazard s důvěrou lidí nemůžeme dovolit.
Autorem Zeleného balíčku je Kliment Mindjov s pomocí: Robert Atkinson a Mira Mileva, vedoucím projektu je Kliment Mindjov, Jolanta Manska, Tomáš Kažmierski a Martin Smutný, na textech případových studií se podíleli Jiří Dlouhý, Miroslav Havránek, Petra Kušková, Jakub Hruška, Jana Dlouhá, Ondřej Velek, autorem testů je Kliment Mindjov a Robert Atkinson, přeložila Dana Štursová, editorkou českého textu je Hana Kolářová. Tolik oficiální informace. Na textech se podle sdělení Tomáše Kažmierského podílelo mnoho dalších odborníků, např. Jiří Kulich a Milan Caha. Podle sdělení Jiřího Dlouhého, Juraje Krivošíka a Pavla Kocourka, kteří se na české verzi Zeleného balíčku také podíleli, vznikala česká podoba balíčku ”salámovou” metodou - pracovali jen na určité části textu a ostatní neviděli. Je tak velmi pravděpodobné, že kvalitní práce zaniká mezi částmi mírně řečeno nepovedenými, které nikdo znalý nespatřil. Zodpovědnost je tak třeba hledat především u vedoucího projektu.
Znovu se tak ještě ve větším měřítku objevuje problém, o kterém jsem se zmiňovala už v článku věnovaném internetovému výukovému programu E-lsee (je součástí mezinárodního projektu Globe) a jehož česká verze připravená Terezou, sdružením pro ekologickou výchovu, je plná závažných chyb, a přesto i přes veškerá ústní i písemná upozornění je dál nabízen učitelům a školám v nezměněné podobě (Sisyfos 3/2004, str. 24).
Učební pomůcky pro školy může u nás připravovat a nabízet kdokoli, protože jejich kvalitu nikdo nesleduje, ani ministerstva, která je jsou ochotna podpořit. Za odborníka na životní prostředí a ekologickou / environmentální výchovu se u nás prohlásí leckdo, komu se to zrovna hodí. I z toho je patrné, jak malou prestiž skutečné vzdělání v této zemi stále má, a to zejména v oblasti životního prostředí. Je charakteristické, že patrně nejvíc věcných chyb je v tématu týkajícím se přírody - čím méně ji lidé znají, tím raději se staví do pozice znalců. Pochybuji, že by bylo možné dostat do škol obdobně komplexní materiál třeba k výuce matematiky připravený nějakou neziskovou organizací, aniž by prošel celkovým lektorským posouzením.
Ne vždy existuje kontrola kvality výstupů uskutečňovaných projektů, spíše je to výjimkou. Chápu, že dárce sám leckdy těžko může odbornou úroveň posoudit, zvlášť když sám působí v úplně jiném oboru, jako zrovna Toyota. Není-li se možné spolehnout na takovou kontrolu na výstupní straně projektů, pak by se mělo uvažovat aspoň o vstupní kontrole toho, co půjde do škol, zvlášť u tak obsáhlých děl. Nevolám po nějakém úřednickém schvalování, které by se stejně patrně jen stalo předmětem obcházení, případně ”leštění klik”, ale po nutnosti odborného posouzení publikace jako celku. Pomohlo by to snazší orientaci úředníků při dotačních řízeních i školám, protože u tak rozsáhlého materiálu nelze určit kvalitu jen letmým nahlédnutím.
Obecně je zatím možná jediná obrana: při výběru jakékoli více či méně odborné publikace se vyplatí pečlivě si přečíst, kdo ji napsal, případně kdo na které části spolupracoval, a kdo ji posléze lektoroval. Není-li mezi nimi žádné jméno známého odborníka (skutečně odborníka na danou problematiku, nejen známé osoby), nebo lektorské posouzení chybí, a jsou-li tam naopak uvedeny jen obecné údaje typu ”pracovalo na něm mnoho českých odborníků” připomínající nechvalně známé ”tisíce děkovných dopisů”, pak je třeba být velmi obezřetným. A dávat pozor na zajíce v pytli. Způsob šíření Zeleného balíčku - má se dávat (zdarma) při vstupním školení, takže školy nemohou předem posoudit kvalitu materiálu - z něj takového zajíce v pytli dělá. I pokud učitel posléze zjistí, že kvalita Zeleného balíčku není dostatečná, tak už mu těžko kdo vrátí ztracený čas a případné finanční náklady vynaložené na školení.
Tato recenze vyšla v časopise Sisyfos 11-12/2004.
reklama
