Bez započítání neviditelných emisí do národních plánů se klima nezlepší

Obnovitelné zdroje energie, elektrické spotřebiče i chytré domácnosti, nastavené na nejvyšší stupeň energetické efektivity, elektromobily nahrazující osobní auta na fosilní paliva. Nic z toho nedokáže srovnat neviditelnou emisní stopu, kterou Velká Británie nechává svou poptávkou a dovozem „v zámoří“. Proč by na tom mělo záležet? O tom píše Independent.

V roce 2016 se se 46 % britské uhlíkové stopy realizovalo mimo území Velké Británie, v zahraničí. Pro srovnání, v roce 1990 to bylo jen 14 %. Znamená to tedy, že se Britové staví k životnímu prostředí a vlastní emisní bilanci rozumněji? To možná ano, ale jen potud, že atmosféru znečišťující procesy přenechávají na jiných a sami se soustředí jen na dovoz hotových produktů.

Pořád jsou tu ale emise, které by bez jejich poptávky nevznikly. A přesto se neobjevují v jejich celonárodní bilanci skleníkových plynů. Což, jak zmiňuje WWF ve své aktuální zprávě, je trochu podivné.

Vlastně, za období 1990-2016 se britské domácí emise související s konzumní spotřebou zboží a služeb snížily o 15 %, zatímco v jiných odvětvích dokázala utáhnout kohout o skoro čtyři desítky procent. Zlepšila průmysl i výrobu energií. Ale nikoliv vlastní produkci, kterou jen nahradila dovozem. S tím, že s tím spojené emise nechala v třetích zemích. Prostě takový offshore systém.

„Klimatické změny jsou globálním problémem a budou vyžadovat globální řešení,“ vysvětluje Stephen Cornelius, poradce WWF. „Pokud chceme dosáhnout našeho závazku nulových emisí do roku 2050, měli bychom začít být upřímní a připustit, že se nestačí věnovat zlepšením jen v oblasti naší produkce, ale i spotřeby.“ Jak tedy podle WWF vypadá skutečná emisní bilance Velké Británie?

Nejprve to, co mají a řeší doma: 9,7 % vytápění domů, 8,6 % připadá na automobily, 8 % zastoupení produkce energie, 6,7 % stavebnictví, 6,6 % je o zemědělství a 5,9 % se týká letecké přepravy. Dohromady kolem 45-46 procent (z celkových 54 %, které vznikají uvnitř britských hranic). Mimochodem, jen tři z těchto šesti zásadních sektorů mají potenciál dosáhnout v následujících třiceti letech skutečné dekarbonizace. A ta zbylá chybějící polovina? Podle WWF to jsou ony neviditelné emise, které vytváří britská poptávka v zahraničí.

Kde přesně? Kolem 10 % připadá na země EU, 7,3 % na Čínu a dvakrát 5,3 % na Afriku a střední východ. Uhlíkovou stopu (3,5 %) zanechává Británie i v Rusku. Konkrétní položky zastoupení dovozu se podle zemí liší, ale obecně jde o potraviny a pochutiny, oblečení a elektroniku.

„Víte, soustředit své dekarbonizační úsilí jen čistě na národní měřítko nepomůže změnit celobritský příspěvek ke klimatické změně,“ říká Cornelius. Skutečná změna přesahuje hranice a je třeba počítat s tím, že lokální snaha omezit emise těžko přinese zlepšení, pokud je kompenzována emisemi vyprodukovanými za hranicemi.

---

reklama

---