Hrátky evoluce: jak vyhynulý pták zapomněl létat. Dvakrát
Druhy jsou postupně formovány tlaky prostředí, ve kterém žijí. Což činí evoluci předvídatelnou. Není až tak velkým překvapením, když se nějaký živočišný druh adaptuje na nové podmínky podobně, jako druh na ně již uvyklý.
Jak říká portsmouthský biolog Charles J. Sharp: „Nakonec, evoluce je vlastně jen následování receptu: když dáte dohromady podobné ingredience ve správném pořadí, musí být i výsledek podobný.“
Jen u totožného druhu ale opakovaná, iterativní evoluce, zrovna často k vidění nebývá. Proto výzkum fosilního záznamu na korálovém prstenci ostrůvku Aldabra v Indickém oceánu přinesl velké překvapení.
Krátký výlet do dávné minulosti
Když zatřepeme kouzelným budíkem a vrátíme čas o 400 000 let nazpátek, uvidíme, jak atol Aldabra pomalu vzniká. A jak sem odvážně míří první chřástalové bělohrdlí. Jejich domovem tehdy byl nejspíš Madagaskar, ale malý kus souše uprostřed oceánu se jim zjevně zalíbil. Zejména proto, že tu bylo dostatek potravy a nebylo predátorů. Chřástalové z Aldabry tak po čase v horizontu desítek tisíc let ztratili schopnost létat. K čemu vám jsou křídla, když nepotřebujete létat do bezpečí? Trochu nečekaná odpověď na naznačenou otázku přišla zhruba 136 000 let před naším letopočtem.
Dobré historky se opakují
Tehdy totiž začala stoupat hladina moří, a to o dost rychleji, než by si chřástalové stačili vzpomenout na to, že jejich předci byli plně létaví. Aldabra zmizela pod hladinou a s ní i nelétaví ptáci. Tím to ale nekončí. Zhruba po 36 000 letech se ostrůvek z vody znovu vynoří.
Ve světě totiž zrovna panuje doba ledová, a tak hladina oceánů díky vodě vázané v ledu klesá. A co se nestane? Asi už tušíte. Pár chřástalů z Madagaskaru si povšimne příhodného ostrůvku bez predátorů, zabydlí se tu a postupně ztratí schopnost létat.
„Je to nezvratný důkaz, že jeden ptačí rod podvakrát kolonizoval tento atol a pokaždé se nezávisle stal nelétavým,“ říká s neskrývaným nadšením vedoucí výzkumu, Julian Hume. „Je to jednak příběh o dvou úspěšných kolonizacích a současně učebnicový příklad iterativní evoluce.“
Za pravdu mu dává i profesor přírodních věd David Martill: „Nevíme o žádném jiném druhu chřástalů, ale obecně ani o žádném jiném ptačím druhu, který by demonstroval fenomén iterativní evoluce tak jasně.“
reklama