Minulost a budoucnost biodiverzity. Je druhů kolem nás méně nebo více?

stojíme uprostřed procesu, kdy současně objevujeme i ztrácíme, a teprve postupně si skládáme realističtější obraz skutečné rozmanitosti života. Pokora vůči neznámému je namístě. Panika zatím nikoli.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Ovšem v případě, že těch stránek popsaných jmény a telefonními čísly máte v ruce celý stoh, a průběžně k vám přichází další listy s čerstvými aktualizacemi, dá se už ledacos odvodit.

Bude-li víc těch, které je ze seznamu třeba vyškrtnout, než těch, kteří přibývají, naznačuje to opatrně trend úpadku klasických telefonů. A rovněž rychlost, s jakou se vámi vytvářený jmenný rejstřík rozrůstá a kompletuje, taky začne po čase vypovídat o tom, kolik by asi tak těch čísel dohromady vlastně mohlo být.

Takhle zkratkovitě jde popsat i vztah našeho poznání biodiverzity, tedy druhové rozmanitosti života na Zemi. To totiž primárně pramení ze znalosti popsaných druhů.

Kolik je těch druhů dohromady?

To právě nevíme. Přesné číslo známé není. Popsány, zachyceny v tom pomyslném telefonním seznamu totiž nejsou všechny. Víme jen, že zatím bylo docela exaktně a spolehlivě popsáno 1,9 milionu druhů organismů. Těch živých. Fosilie a viry vynecháváme, počítáme jen ty unikátní a akceptované druhy.

I tak je to víc než obstojný „balík“ telefonních čísel. Tedy organismů.

Dost obsáhlý na to, aby nám pomohl analyzovat jednak tempo a obecné vzorce popisování nových druhů organismů v čase. A též, aby nám pomohl odhadnout možný vývoj poznání toho budoucího druhového bohatství. Přiblížit ten finální odhad, kolik že by jich tak asi dohromady mohlo být.

Počítat to nemusíme.

Naštěstí se právě téhle náročné práce s velkými čísly, balíky dat a obsáhlými rešeršemi zhostili výzkumníci z čínských univerzit v Shanxi a Pekingu. Kteří závěry svého bádání publikovali v loni v prosinci v žurnálu Science Advances.

Žijeme v éře rozkvětu a poznání

Dospěli přitom k několika poměrně zajímavým závěrům, které trochu nabourávají zažité představy o druhové rozmanitosti, biodiverzitě.

Příklad? Až donedávna se soudilo, že „vrchol“ v počtu zápisů nových druhů už máme dávno za sebou. Že tou poslední zlatou érou popisování nových druhů jsme si prošli někdy kolem roku 1900, a od roku 1920 už všichni ti taxonomové víceméně jen tak paběrkují. Pravda to ale není.

V posledních dvaceti letech, zhruba od 2000-2020, to tempo popisování nových druhů viditelně nabralo na rychlosti. V průměru po nových 15 000 druhů ročně, s vrcholem v roce 2020, kdy bylo v jediný rok popsáno 17 044 nových druhů.

Tempo popisování nových druhů se tedy nezpomaluje. Planeta Země není jako regály vesnické knihovny, kde už vás po letech docházky nemá co překvapit. Pořád se tu objevují nová díla. A v posledních letech se jich objevuje stále více.

Popisování druhů je nyní asi nejrychlejší v dosavadní historii. Vymírat ale nemusí jen druhy, které už jsme popsali, ale i druhy, které jsou zatím v té množině neznámých a nepopsaných.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Ethan Daniels / Shutterstock

Méně překvapivé už je, které že ty skupiny organismů těmi nově popsanými druhy rostou nejvíce. Pravidlem i nadále je, že ty největší a nejvíce druhově bohaté skupiny se novými druhy zaplňují nejrychleji.

Ze zvířat tedy nejrychleji „rostou co do počtu druhů“ členovci, z členovců pak hmyz, z hmyzu pak brouci. U obratlovců pak vedou paprskoploutví, ryby. Jinak ale poměrně stabilním tempem „přibývají“ i houby, rostliny, pavoukovci, měkkýši, korýši.

Dlouhodobé trendy v míře popisů nových druhů však často nesouvisely s nedávnými mírami a současnou druhovou bohatostí. Například tempo popisu hub se v poslední době výrazně zvýšilo, zatímco míra popisu hmyzu se zvýšila, ale nikoli tak výrazně.

Čínští výzkumníci doplňují, že byť ty současné počty nově objevených a popsaných druhů vypadají slibně, úplně dobře se z nich nedá extrapolovat budoucí vývoj nově popsaných druhů. Tvrdí, že vytvořené projekce budoucího počtu popsaných druhů by se mohla blížit určitým hodnotám, které ovšem nemusí úplně odpovídat skutečnosti. Zkrátka, je třeba k těm číslům přistupovat s jistou opatrností.

Odhadují například, že těch 390 000 druhů dosud popsaných rostlin by mohlo „výhledově“ narůst asi na 530 000 druhů. Výrazně by mohlo přibýt i pavoukovců nebo korýšů.

Co z toho plyne?

Respekt k neznámému ano, strach nikoliv

Jedním z nosných závěrů určitě je, že ono popisování druhů je nyní asi nejrychlejší v dosavadní historii. A že tedy budoucí bohatství druhů organismů na planetě Zemi může být mnohem vyšší, než bylo dosud odhadováno - zejména u rostlin, hub, pavoukovců, korýšů, ryb a některých obratlovců.

A tohle celé to pak úzce souvisí s problematikou vymírání. K čemuž samozřejmě také dochází.

Ale asi ne takovým tempem, aby si to zasloužilo nepřiměřenou paniku. Těch reálně zdokumentovaných vyhynutí druhů se totiž za posledních pět staletí odehrálo jen velmi, velmi málo.

Přesněji řečeno, záznamy vypovídají o 912 prokazatelně vyhynulých druzích.

Když se navrátíme k tomu neobratnému příměru s odhadováním velikosti telefonního seznamu: pokud se po dvacet let dozvídáte v průměru o patnácti tisících nových „číslech“ ročně, a pevných linek dohromady vyškrtnutých ze seznamu přitom za posledních pět století bylo lehce nad devět stovek, tak to jako velké vymírání, zásadní ztráta biodiverzity, skutečně nevypadá.

Protože z pohledu čistě zdokumentovaných vyhynutí působí současné tempo objevování nových druhů výrazně vyšší, než tempo zaznamenaného zániku druhů.

Pochopitelně, že i optimismus musí být opatrný. Vymírat totiž nemusí jen druhy, které už jsme popsali, ale i druhy, které jsou zatím v té množině neznámých a nepopsaných. To vyloučit nemůžeme. Stejně jako netušíme, kolik vlastně druhů organismů na planetě Zemi je, nedokážeme přesně říct, kolik z těch neznámých bez povšimnutí hyne.

Určitě to ale z čísel a tempa popisování nových druhů zatím nevypadá, že by věda nějak závod s vymíráním prohrávala. S hlubokým respektem k tomu, co ještě nevíme to s biodiverzitou – bohatstvím druhů na planetě Zemi – vůbec nevypadá špatně.

Možná stojíme uprostřed procesu, kdy současně objevujeme i ztrácíme, a teprve postupně si skládáme realističtější obraz skutečné rozmanitosti života. Pokora vůči neznámému je namístě. Panika zatím nikoli.