Zpráva, která vám udělá dobře. Ptáci masturbují, a je to naprosto v pořádku

Jak vlastně chovatel pozná, že je jím opečovávané zvíře spokojené? Jedním z určujících a základních pilířů celé koncepce welfare, dobrých životních podmínek živočicha, je možnost projevovat své přirozené chování. A k tomu, ať už se nám to líbí či nikoliv, patří i sexuální chování. V závislosti na konkrétním zvířeti to tedy není jen o vyvážené stravě, patřičně velkém výběhu, pohybu, škrabátcích, drbání a hračkách na kousání. Jak totiž upozorňují přednášející biologové ze tří britských univerzit (v Lancashire, Swansea a Oxfordu), projevy jednoho z velmi důležitých chování zvířat byly až dosud z velké části přehlíženy. A někdy dokonce potlačovány, trestány. Kterého? Jde o masturbaci.

„Sólo-sex je v živočišné říši překvapivě běžný,“ vysvětluje Matilda Brindle, evoluční bioložka přednášející na univerzitě v Oxfordu. A uvádí příklady. „Jde dobře zdokumentovaný jev u primátů, ale neomezuje se jen na ně.“ Například suchozemské želvy jsou během svých osamělých milostných aktivit až překvapivě hlasité, i když prý ne příliš elegantní. Velbloudi zase masturbují třením penisu o písek. A dikobrazi si při tom vynalézavě vypomáhají nejrůznějšími předměty.

Studie, kterou čtveřice britských výzkumníků v čele s Brindle v květnu publikovala v odborném žurnálu Ecology and Evolution, pak vnáší jasno do této specifické problematiky u ptáků.

Autoři přitom doufají, že jimi popsané téma napomůže změnit pohled chovatelů na masturbaci opeřenců, a ve svých důsledcích povede ke zlepšení životních podmínek ptáků.

„Stačí krátké vyhledávání na internetu a najdete je,“ říká biolog Kevin Arbuckle, spoluautor studie. „Na sociálních sítích a na specializovaných fórech pro chovatele ptáků jde o velmi frekventované téma.“ Na mysli má videoklipy, kterými občas pobavení ale povětšinou spíš znepokojení hobby chovatelé dokumentují projevy sexuální ukájení svých zvířecích chovanců. Kteří ptačí masturbaci vnímají jako problém, který si žádá řešení.

„Tradiční chovatelské představy povětšinou vychází z toho, že jde o nežádoucí důsledek stresu, špatného zdravotního stavu nebo celkově nevhodného prostředí,“ vysvětluje další z autorů studie, Chloe Heys. „Chovatelé proto často masturbaci potlačovali pomocí trestů nebo veterinárních zásahů, jako byly změny stravy či péče. A někdy dokonce i pomocí léků nebo chirurgických zákroků.“

Z masturbace se stal jev, který byl nežádoucí, nechtěný.

O kterém se, ve slušné chovatelské společnosti, příliš nemluvilo. A nejspíš proto nebyla masturbace u ptáků vědeckou komunitou téměř zkoumána. Jen okrajově, jako abnormální problémové chování u ptáků chovaných v zajetí. Zejména u papoušků.

Arbuckle, Brindle i Heys se ale rozhodli k celému tématu přistoupit jinak. Otevřeněji.

Začali zkoumat evoluční historii masturbace u ptáků. Postupně prostudovali na 120 druhů ptáků z dvaadvaceti hlavních skupin, shromažďovali roztroušené údaje z vědecké literatury, analyzovali obsahy internetových zpráv i rady komunitních fór. A rozeslali i několik dotazníkových vln mezi odborníky na ptáky.

Z této průvodní fáze výzkumu vzešlo, že – ať už se o ní hovoří či nikoliv – je masturbace mezi ptáky široce rozšířený jev a má silné evoluční kořeny. Což znamená, že jde o poměrně starobylý znak, který je pravděpodobně podobný u blízce příbuzných druhů.

„Ačkoli jsme zaznamenali více případů masturbace u samců, vyskytuje se u obou pohlaví, a ve všech věkových kategoriích,“ dodává Brindle. „Zdá se také, že ten sólo sex těsněji souvisí s druhy, které se páří s více partnery.“

Podporuje to teorii, že masturbace může být korekční proces, který za určitých okolností může zvyšovat reprodukční úspěch. Zvlášť v situacích, kdy existuje vysoká konkurence při oplodnění.

Například u samců může masturbace pomáhat odstranit starší spermie a ponechat pro páření novější (a tím pádem kvalitnější) spermie „první na ráně“. A u samic může masturbace navyšovat sexuální vzrušení a usnadňovat tajné páření se samci jinými, než je zrovna jejich partner.

Jen ať si ptáčci hrají

Klíčové zjištění? „To zní, že masturbace je ve skutečnosti méně častá v zajetí než ve volné přírodě,“ říká Heys. „A že je častější u ptáků odchovaných vlastními rodiči než lidmi.“

To představuje silný argument pro tvrzení, že masturbace u ptáků není ani nepřirozeným chováním, ani důsledkem života v zajetí.

Přeneseno do roviny welfare a hobby-chovatelů: je důležité ptákům v masturbaci nebránit.

Jak výzkumníci doplňují, existují pochopitelně - stejně jako u jakéhokoli jiného chování - extrémní případy, kdy chronická masturbace signalizuje skryté zdravotní problémy nebo závažné nedostatky v kvalitě chovu.

Ptačí sebeuspokojování bývá obvykle poněkud neohrabanou záležitostí, při níž si pták tře kloaku - otvor sloužící společně k vylučování i rozmnožování - o nějaký předmět. Například větev, klacík nebo hračku. To je často doprovázeno intenzivním máváním křídel a „spokojeně“ znějícími hlasovými projevy.

Jedním z možných důvodů nedostatku vědeckých studií zabývajících se ptačí masturbací může být skutečnost, že se předpokládá, že kloaka obsahuje méně nervových zakončení, a tudíž má nižší citlivost než třeba lidské pohlavní orgány.

„Je však zřejmé, že ptáci se masturbací dobírají určité míry uspokojení,“ uzavírá Brindle. „Takže možná existuje více aspektů ptačích sexuálních prožitků, než se dosud předpokládalo.“

Další výzkum v této oblasti by mohl mít významné důsledky jak pro welfare zvířat, tak pro programy rozmnožování v zajetí. Ačkoli sexuální potěšení nemusí být u ptáků totožné s prožitky savců, je velmi předčasné odmítat myšlenku, že i ptáci mohou pociťovat slast.

Zpátky k úvodní otázce: Jak vlastně chovatel pozná, že je jím opečovávané zvíře spokojené?

Pokud si váš papoušek dělá dobře, je s ním nejspíš všechno v nejlepším pořádku.

---

reklama

---