Dohoda pro kočku? Pravidla EU dopadnou na všechny chovatele. A ne nutně příjemně

Evropská unie připravuje přísnější pravidla pro chov psů a koček, která mají omezit utrpení zvířat a zasáhnout proti množírnám. Nová regulace se však netýká jen nelegálního obchodu. Míří i na samotné principy šlechtění a může zásadně proměnit podobu některých oblíbených plemen. Na konci loňského listopadu přijal Evropský parlament tzv. předběžnou dohodu, jež si klade za cíl zlepšení životních podmínek psů a koček. V médiích tahle zpráva jen lehce zašuměla, nevypadala totiž nikterak výbušně.

Zvířata máme víceméně všichni rádi, zvlášť čtyřnohé domácí mazlíčky. Těch dvaasedmdesát milionů psů a třiaosmdesát milionů koček, které občané Evropské unie vlastní, to dokládá víc než názorně. Takže snaha o to, aby se pejskové a kočičky měli lépe, byla přijata víceméně kladně. Navíc byla celá ta legislativní iniciativa představována jako nový bič proti množírnám a proti surovým a mrzačícím praktikám.

Jenže obsah té předběžné dohody „pro kočku“ sahá mnohem dál, než jen k pravidlům celoplošně upravujícím podmínky chovu, ochranu spotřebitelů, boji proti nelegálnímu obchodu nebo podmínky povinné identifikace zvířecích miláčků mikročipy. Jedním z těch mnoha předznačených cílů dohody je i stanovení hranice pro genetický výběr plemen psů a koček s tzv. extrémními znaky.

Co to znamená? Za extrémní znaky jsou velmi volně považovány takové vyšlechtěné rysy, které zvířatům způsobují vážné zdravotní problémy a omezují jejich kvalitu života. Jak si ty extrémní znaky představit v praxi?

Otevřete se chovatelský atlas koček nebo kynologickou studii o rasách psů, a můžete si postupně začít odškrtávat.

Až příliš extrémní znaky

Začneme u extrémní brachycefalie, tedy zploštění obličeje, čenichu. Dává to smysl, protože velmi krátké čenichy znamenají zúžené, deformované nozdry, což u zvířat způsobuje vážné dýchací potíže.

Typickým reprezentantem takové fyzicky nezdravé brachycefalie je mops, anglický a francouzský buldoček, pekinéz nebo shi-tzu. Z koček by to byla Peršanka a exotická krátkosrstá kočka.

Dalším takovým mezním znakem je exoftalmus, tedy extrémně vystouplé oči.

Ono to sice může vypadat roztomile, ale oči, které se kvůli mělké lebce „nevejdou" do očních důlků, mají dost drastické dopady na život zvířete. Sníženou orientaci v prostoru. Nebo vysychání rohovky, riziko vypadnutí oka, oční bulvy, při nárazu. Příliš velké vystouplé a vypouklé oči jsou rovněž náchylnější k zánětům, rozvoji vad zraku.

Týká se to zejména bostonského teriéra, čivavy, nebo japonského čina.

Závadné jsou i nadměrné kožní záhyby. Vrásčitá kůže zadržuje vlhkost a bakterie, což vede k chronickým hnisavým zánětům kůže a infekcím. Věrným příkladem takového neúměrného kožního zvrásnění může být šarpej, baset nebo bloodhound.

Šarpej je skutečně smolař, protože má tolik kůže, že mu padá přes oči a dochází k tzv. entropium. Stavu, kdy se oční víčka stáčejí dovnitř a řasy dřou o rohovku. U baseta a bloodhounda jde zase o ektropium. Mají tak povislá spodní víčka, že je oko neustále obnažené, vysychá a trpí chronickými záněty.

Ještě nekončíme, protože za extrémní znaky jsou považovány i anomálie páteře a lebky.

Dá se tomu rozumět, protože extrémně krátké nohy u tělíčka s dlouhým hřbetem způsobují prohnutí páteře, vyhřezlé plotýnky a ochrnutí. Týká se to jezevčíků, basetů, nebo velšských corgi. Do jisté míry sem spadají i němečtí ovčáci výstavních linií, u nichž se šlechtí extrémně svažitý hřbet, což vede k těžkým dysplaziím kyčlí a „plazivé“ chůzi.

Kavalír King Charles španěl by zase „propadl“ svým extrémním znakem, deformací zadní části lebky. Ta z něj totiž dělá adepta syringomyelie. Zrovna tak sem spadá i čivava, která je vyšlechtěna k co nejmenší hlavičce. Ovšem s neuzavřenou, nesrostlou fontanelou a hydrocefalií, vodou v lebce, skutečně „zdravě“ nepůsobí.

Problémy působí i další specifické vyšlechtěné mutace. Sklopené uši, například.

Ty jsou totiž podmíněny genetickou vadou chrupavky, zvanou osteochondrodysplazie, která se projevuje nejen na uších, ale i na kloubech po celém těle, bolestivou artritidou. Reprezentovat ji tu může skotská klapouchá kočka. U manské kočky bychom zase narazili s deformací obratlů, rozštěp páteře, který může vést k problémům s chůzí nebo inkontinencí.

Problém naháčů i barvy srsti

A co „hypoalergenní“, respektive bez-srsté kočky a různá Sphynx plemena?

Těm chybí jim srst a hmatové vousky, což je jasný životní hendikep. Vede to ke špatné termoregulaci, zhoršené orientaci a oslabené sociální interakci.

Absence srsti je z pohledu té dohody poměrně specifickým problémem, protože nejde jen o vnější projev, estetickou záležitost, ale genetickou mutaci. Mutaci, která na sebe může nabalovat další zdravotní rizika. Gen pro „lysost“ totiž u psů kóduje i vývoj zubů.

Dopadá to na čínského chocholatého psa, mexického naháče i peruánského naháče.

Na překážku je ovšem i extrémní velikost obřích plemen. U nich totiž jejich rozměrnost představuje výraznou zátěž na kloubní systém a vede k deformacím pohybového aparátu už od útlého věku. Hmotnost zbytnělé svaloviny se pak může projevit vadou srdce.

Typicky by asi šlo o německou dogu nebo irského vlkodava.

Výtky samozřejmě platí i opačně, u plemen extrémně drobných.

Munchkin, trpasličí kočky, mají nezvykle krátké nohy. A tahle, veterinárně řečeno klinická achondroplazie, je u koček, které jsou od přírody vysoce mobilní akrobaté, výrazným omezením pohyblivosti a tudíž jejich přirozeného wellfare.

Nejde ovšem jen o fyziologii plemen psů a koček. Problematické je i jejich vyšlechtěné zbarvení srsti. Proč? Obecně řečeno, u barevných mutací je největším komplikací to, že geny pro barvu srsti často přímo ovlivňují i vývoj smyslových orgánů. Zejména sluchu a zraku.

Evropská komise se proto zaměřuje na omezení kombinací, které vedou k takzvaným. „vrozeným vadám spojených s barvou“. Mezi nejvíce diskutované případy patří gen Merle, ovlivňující skvrnitost, strakatost. Chovatelé by to asi v případě australských ovčáků, borderkolií a jezevčíků nazvali krásným mramorováním, nebo tygrováním v případě německé dogy.

U vyšlechtěných plemen, kde je bílá barva dominantní – argentinské dogy, bulteriéři, dalmatini - je barva spojena s nedostatkem pigmentových buněk ve vnitřním uchu. Což může vést k vrozené vadě či brzkému rozvinutí hluchoty. U koček pak sněžně bílá barva ve spojení s modrou barvou očí může to riziko hluchoty posunout až někam k 70 % pravděpodobnosti výskytu.

Na závadu psímu životu je i stříbřitě šedivá barva srsti dobrmanů, výmarských ohařů a staffodšírských bulteriérů, potažmo barvy srsti namodralé a lila.

Dalo by se tak asi pokračovat docela dlouho.

Zapotřebí to ale není, protože ta nová předběžná dohoda se tomu snaží činit přítrž. Čím?

Je to útlak nebo příležitost?

Třeba tím, že zvířata s extrémními znaky mají být vyloučena z reprodukce. A též tím, že zvířata s extrémními znaky nebudou moci vystupovat na výstavách a soutěžích. Nejspíš, plošná pravidla zatím ještě nejsou v předběžné dohodě napevno smluvena, jen načrtnuta.

Takže pokud máte šarpeje nebo jezevčíka jako domácího mazlíčka, můžete být v klidu. Nová pravidla se zatím zaměřují na budoucnost chovu, nikoliv na postihování současných majitelů. Nikdo vám tedy vašeho čtyřnohého miláčka neodebere, nebudete za to, že ho máte doma pokutováni. Normálně s vámi dožije.

Ale pokud byste chtěli třeba za dvacet let sehnat opravu nahatého naháče nebo čivavu s tou rekordně nejmenší hlavičkou? Tak budete mít smůlu.

Cílem regulace sice není tato plemena vyhubit, ale spíš vrátit čas do bodu, kdy se do chovu připouštěli jedinci, u nichž specifické rysy nebudou vykoupeny vrozenou invaliditou a utrpením. V kontextu výčtu těch genetických poškození a fyzických abnormalit to smysl dává, ale rázem to činí celou tu předběžnou „dohodu pro kočku“ vůči chovatelům mnohem výbušnější.

Dotkne se jich, a nejspíš ne úplně příjemným způsobem. Omezí šlechtění, křížení. Samu podstatu chovatelské práce. Na druhé straně by mohla nová evropská regulace připomenout všem, že ne každé křížení je přijatelné, pokud ohrožuje zdraví zvířat.

Historie ukazuje, že podobné zásahy shora a regulace nikdy nemají jednoznačný výsledek. Mohou přinést zlepšení podmínek, ale také nečekané vedlejší efekty. To, jak bude nová regulace fungovat v praxi, tak nebude záviset jen na jejím znění, ale především na tom, jak ji přijmou chovatelé i veřejnost.

---

reklama

---