Lekci ze Suezského průplavu zatím chápat nechceme

Suezem ročně proplouvá 19 000 lodí a problémy jsou zhruba se třemi za sezónu. Dá se ale čekat, že nárůst počtu ultra-velkých přepravních kontejnerových lodí, i jejich dalšího kapacitního objemu, vyústí v další podobné záseky. A další ztráty.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Herry Lawford / Flickr

Suezský průplav je extrémně vytíženou trasou. Je jednou z hlavních artérií mezinárodního obchodu, kterou prochází 12 % objemu obchodovaného zboží. Každou minutu tudy projde ekvivalent 6,7 milionů dolarů. Tedy, dokud se něco nepokazí. A jak praví Murphyho zákon, „může-li se něco pokazit, pokazí se to.“ Otázkou jen zůstává kdy.

Obří kontejnerová loď Ever Given, s délkou 400 metrů, si pravděpodobně o průšvih koledovala. Jenže to mi všichni. Minimálně od doby, kdy před patnácti lety vyrazila na vlny světových oceánů přepravní společnost Maersk s novou generací superobřích lodí.

Když v roce 2006 vypluly první lodi tohoto typu (série E), všem to přišlo jako vynikající nápad. Úsporný ekologicky i ekonomicky. Byly totiž schopné převézt až 15.000 kontejnerů zboží najednou, což byl objemový skok o 50 %. Chtělo to jen o trochu víc paliva, ale pořád výrazně méně, než by činila spotřeba dvou menších lodí. Dnes je i tento mezník překonán (sérií 3E), a po vlnách světových oceánů se plaví už 133 ultravelkých lodí (kam spadá i Ever Given), které na jeden zátah uvezou 18.000–24.000 kontejnerů. A růst se evidentně nezastavil.

Dokládá to dlouhodobý trend, z nějž je patrné, že se za posledních padesát let přepravní kapacita kontejnerových lodí zvýšila o 1500 % a roste dál. Problém je v tom, že velikost lodí nemůže prostě růst donekonečna. Technická, konstrukční a materiálová řešení mají svůj strop, a ani přepravní cesty typu Suezského nebo Panamského průplavu nemohou ustát neomezený růst. Dříve nebo později dospějí na limit svých fyzických možností, za nimiž se další růst překrývá s hazardem. A nevyhnutelným kolapsem.

Březnový zásek Ever Given nám taktně připomenul, že právě na takové hraně možností se momentálně nacházíme. Světová ekonomika letos pocítí ten šestidenní výpadek poklesem o 0,2-0,4 %, což je poněkud bolavé. Ale zjevně ne dost. Suezem ročně proplouvá 19.000 lodí a podobné problémy jsou maximálně tak se třemi za sezónu. Dá se ale čekat, že nárůst počtu ultravelkých přepravních kontejnerových lodí, i jejich dalšího kapacitního objemu, vyústí v další podobné záseky. A další ztráty.

Je trochu ironií, jak ekonomicky a ekologicky úspornější řešení, tedy navyšující se masivnost přepravních lodí, vlastně demonstruje dlouhodobou neudržitelnost našeho počínání. A ukazují třeba cestu k naplnění snů anarchistů nebo teroristů. Nepotřebujete nikomu vyhrožovat atomovou bombu. Stačí vám špatně zaparkovat loď uprostřed Panamského průplavu (kterým proplouvá 156 obřích lodí denně), Malacké úžiny (200 lodí), Bosporu (130 lodí) a Hormuzském průlivu (50 lodí) a zastavíte tím celý svět.

Přepravní lodě, ani světová ekonomika, nemohou růst donekonečna. U lodí to začínáme, díky Ever Given, pomalu chápat.