Papua Nová Guinea plánuje nové silnice. A panují obavy, že to není dobrá cesta

Plán na výstavbu silnic podle něj vzbuzuje kontroverze, protože zpřístupňuje pralesy těžbě a fragmentuje zdejší krajinu. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Fran Tapia / Flickr

Snaha napojit na dopravní síť dosud vozem nedostupné oblasti, přiblížit venkov městu, vytvořit nový ekonomický koridor mezi izolovanými vesnicemi. Zhruba tak místní vláda popisuje hlavní důvody pro svůj pětiletý plán, který má rozšířit zdejší silniční síť ze stávajících 8 740 kilometrů na 12 000. Svým způsobem to dává smysl: přiblížit venkovské zemědělce městským trhům je obecně příslibem lepší budoucnosti, a fakt, že by se i lidé z nyní nedostupných lokalit mohli dostat k lepší zdravotní péči nebo vzdělání, zní také rozumně.

Co když nejde jen o blaho lidu?

Obavy, že by to zase tak pozitivní být nemuselo, jsou ale na místě. Celý ostrov Papua Nová Guinea hostí dohromady 7 % veškeré světové biodiverzity a současně je domovem třetího největšího pralesního ekosystému na světě (po Amazonii a povodí Konga). Cenný je také svými nalezišti zlata a stříbra a disponuje i nezanedbatelnými zásobami ropy a zemního plynu. Současně se stejnojmenný stát řadí mezi ty nejchudší země v regionu (s nejvyšší negramotností a podvýživou). Jinými slovy, je z mnoha dobrých důvodů lákavou kořistí pro velké mezinárodní dravce.

I proto ne každý hledí na oznámené projekty nových letišť, pěti dálnic a propojení šesti dosud nenapojených regionálních silnic s důvěrou. Například John Chitoa, vedoucí místní neziskovky Bismarck Ramu Group, za tím vidí jen ryzí zájem vlády o zpřístupnění průmyslově a těžbou minerálů zajímavých oblastí. Možná proto zahraniční investoři projekt výstavby štědře dotují, a na financování se kromě vlády podílí i Asijská rozvojová banka. Plán na výstavbu silnic podle něj vzbuzuje kontroverze, protože zpřístupňuje pralesy těžbě a fragmentuje zdejší krajinu.

Čínské miliardy si mohou koupit celý stát

Zajímavá je i výtka, že vyjma této budované „ekonomické tepny“ dosud projevila místní vláda jen velmi málo iniciativy při údržbě a úpravě již existujících silnic, které zrovna nevedou za přírodním bohatstvím. Aby těch obav nebylo málo, do hry vstupují i čínští investoři. Ti v současnosti propůjčili Papui Nové Guineji 1,5 miliardy dolarů koncesních půjček na rozvoj infrastruktury a 4 miliardy na zmíněnou silnici.

„Celkem bychom v oblasti napočítali dalších 27 menších projektů, za kterými stojí Čína, celkem za 615 milionů dolarů,“ říká Chita. „Ale spekuluje se o tom, že by sem z Číny mohlo přitéct dalších 12 miliard. To je spousta peněz.“ Proč by to měl být problém? Chita se obává tzv. cejlonského scénáře (z prosince roku 2017). Srí Lanka se tehdy u Číny půjčkami zadlužila natolik, že pozbyla schopnost je splácet. A tak na 99 let musela upsat jeden ze svých přístavů čínské vládě.

„Trik je v tom, že nejrůznější neveřejné půjčky vytváří iluzi investice do rozvoje, ale ve skutečnosti je to plán, jak si nás a naše zdroje podmanit,“ vyjadřuje svůj dojem Chita. „Samozřejmě, že s rozvojem přichází i nové a dobré věci. Ale rádi bychom si vybrali takovou cestu vývoje, která bude vyhovovat nám.“