Pětina palmových plantáží v Indonésií je nelegální, podmínky dohromady porušuje až 80 % z nich

Indonésie je největším světovým producentem palmového oleje a plantáže palem olejných tu v posledních letech způsobily řadu poněkud větších nepříjemností. Při jejich zakládání se kácely pralesy i vypalovala rašeliniště. Hořící Indonésie před třemi lety byla podobně zásadním tématem, jako plápolající brazilská Amazonie dnes. Ale poté, co tamní vláda v roce 2016 přislíbila kroky k nápravě, se situace zdála být stabilizovanou. Byl to mylný dojem, jak potvrzuje i zpráva z Bloomberg.com.

Po nějaký čas nebyla Indonésie v tak bezprostředním zájmu mezinárodních médií a podle dílčích novinek z tohoto koutu světa to vypadalo, že vše je na cestě k lepšímu. Třeba když letos v srpnu indonéský prezident Joko Widodo uvalil trvalé moratorium na kácení lesů a vlastně jen pár týdnů předtím přijal časově omezené embargo na vydávání nových koncesí ke zřizování plantáží. Skutečnost je ale trochu odlišná a jak upozorňuje žurnál Bloomberg, je třeba za těmito chvályhodnými kroky spíše hledat zoufalou snahu vedení země o získání kontroly nad tím, co posledních pětadvacet let nikdo řádně nekontroloval.

Že je situace horší, než jen špatná, potvrzuje audit, který s pověřením indonéské vlády vypracovala společnost BPK. Z ní je patrné, že 19 % stávající rozlohy plantáží olejových palem (až 3,1 milionu hektarů) „oficiálně neexistuje“. Respektive jsou tam, ale nikdo k jejich vytvoření nevydal patřičné povolení. Nachází se často na půdě vyklučených pralesů a dokonce i rezervací, aniž by to někoho ve státní správě nějak trápilo. V souvislosti s nedávnými ničivými požáry se v rámci nápravných opatření hovořilo o tom, že bude třeba zabránit expanzi plantáží na podmáčená rašeliniště. Ani k tomu ale v praxi nedošlo a sázelo se tam vesele dál.

A pokud jde o další možná pochybení ze strany provozovatelů plantáží, ať už kácení lesů, znečišťování krajiny, používání neschválených chemikálií a postřiků nebo jiných činností postižitelných Standardy udržitelnosti produkce palmového oleje, dopustilo se takového jednání podle BPK 81 % všech zúčastněných. Včetně velkých společností, které obhospodařují miliony hektarů. Což zrovna nepotěší. Celonárodní byznys, kde pětinu obratu tvoří nelegální a neregistrovaná činnost a zbývající čtyři pětiny se dopouští dalších závažných pochybení, to věru není hezká bilance. A bude asi dost nesnadné to reformovat do snesitelnější podoby.

Joko Widodo nápravu situace vyhodnocené auditory z BPK prý nebere na lehkou váhu, ale nedá se říct, že by se ubíral tím nejlepším směrem. Hodlá totiž vypátrat konkrétní viníky a narušitele a ty pak trestat a pokutovat. „Pro stav v terénu ještě najdeme řešení, ale teď nemůžeme nechat běžet ty, kteří jsou za něj odpovědní. Zvažujeme různé formy postihu, včetně pokut, a to i pro prohřešky staré 25 let.“ Možná bude ale dohledávání viníků čtvrt století po jejich prohřešku snazší, než by se zdálo. V palmovém byznysu se totiž často pohybují „známé firmy“.

Indonéská vláda zatím zablokovala schválení koncesí na zřízení dalších 1,6 milionů hektarů plantáží, minimálně než prošetří, že současní žadatelé nejsou ti, co se v minulosti prohřešili proti indonéské přírodě a vládě nelegální činností.

---

reklama

---