Použitý kuchyňský olej pro evropská biopaliva se vyplatí dovážet z Asie. Pro přírodu to není dobrá zpráva

Odpad může mít větší cenu, než původní panenská surovina. V případě použitých kuchyňských olejů, které se přidávají jako ekologická příměs do biopaliv to platí totálně. / Ilustrační foto

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Stephen Velasco / Flickr

Že nám to nevyšlo s biopalivy, do kterých jsme pro snížení ekologické zátěže přidávali a pořád ještě přidáváme palmový olej, se už tak nějak ví. Je zvláštní, že to nikoho nepadalo dřív: vykácené pralesy, na kterých vzniknou plantáže olejových palem, rafinace olejů, jejich dovoz přes půlku světa, to vše přírodě a životnímu prostředí vůbec neprospívá. A teď, když už to v Evropě pomalu začínáme chápat, přicházíme s dalším zlepšovákem. Který v duchu původního nápadu s biopalivy opět dělá celou věc zase o něco horší.

Paliva prostě zelená nebudou

Snižování uhlíkových emisí je dnes jednoznačně v trendu, a tak se řada vládních iniciativ soustředí na to, aby více zdanila klasická fosilní paliva (naftu, benzín) a dotacemi pak zvýhodnila paliva „zelená“, která alespoň částečně pochází z obnovitelných zdrojů. O tom, že cenou za proklamovanou obnovitelnost je krajina zdevastovaná plantážemi řepky, sóji nebo již zmíněné palmy olejné, jsme se už přesvědčili. A tak se velmi rychle začíná prosazovat iniciativa, která pro výrobu pohonných hmot recykluje odpadní produkty.

Třeba starý kuchyňský olej (UCO, used cooking oil), který je čistě technicky stále využitelný jako biopalivo. V Evropské unii jeho spotřeba pro sektor výroby ekologických pohonných hmot narostla mezi lety 2011-2016 o 360 %. Ono se to totiž vyplatí. Když vyrábíte biopaliva, dostanete na to jednu dotaci. A když biopaliva vyrábíte z odpadu, což UCO je, tak dostanete ještě druhou. O jak velké objemy použitých olejů jde? Loni v Číně tolik, že z toho bylo možné vyrobit 93 milionů litrů biopaliv. To je hodně oleje.

Zahanbit se nenechala ani Velká Británie, která z odpadních olejů vyrobila 76 milionů litrů paliv. Zhruba tady je místo pro logickou otázku: Jak je možné, že Velká Británie, s mnohem menším počtem obyvatel a menší produkcí odpadních olejů než Čína, dokázala vyprodukovat relativně srovnatelné množství biopaliv s příměsí UCO? Jednoduše proto, že Británie (ale také další země EU) začala z Asie použitý kuchyňský olej svážet. Protože se to, kvůli zdvojeným dotacím za biopaliva a zpracování odpadu a dvojnásobnému uhlíkovému kreditu, vyplatí.

Ekobyznys, který nedává smysl

Vyplatí se to vlastně víc, než původní dovoz palmového oleje pro výrobu biopaliv. Výroba biopaliv z UCO je trochu náročnější, ale cenový rozdíl doplatí státy a spotřebitelé na daních. Jen ještě drobnost: v EU je použitý kuchyňský olej legislativně řazen mezi odpad, a proto jej nemůžeme vyvážet do zámoří. V asijském zámoří ale UCO titul odpadu nemá. Může být využíván třeba pro výrobu hospodářských krmiv. A proto jej můžeme pod hlavičkou suroviny dovážet a rádi tak činíme. Až v EU jej prohlásíme za odpad a začneme s jeho recyklací.

Britští bioekonomičtí konzultanti ze společnosti NNFCC teď varují, že by do extrému navýšená poptávka po odpadním oleji z Asie mohla v konečném důsledku akcelerovat další kácení pralesů a zakládání dalších plantáží. Protože dovážet tankery palmový olej z tropů je špatné a neekologické, ale vozit použitý kuchyňský olej je naprosto v pořádku a prospěšné životnímu prostředí. Alespoň zatím.

„V ten moment, kdy je cena asijského použitého oleje nižší, než panenského, a je u nás v Evropě dvojnásobně zvýhodněn, není to pro výrobce biopaliv žádná hádanka na dlouhé řešení,“ říká Jeremy Tomkinson, jeden z autorů analýzy NNFCC. „Prostě tam nakoupíte všechno, co mají, a tady na tom se ziskem vyděláte.“ Otázkou je, zda bude zvýšená poptávka po UCO opravdu akcelerovat zakládání dalších plantáží. „Je tu jistá korelace, ale vládní orgány se jí zatím zdráhají nazvat kauzalitou.“