Rušte parkovací místa. Pomalu a potichu, radí dánský architekt Jan Gehl
Podle Jana Gehla se města navrhují pouze technicky – plánuje se infrastruktura, cesty nebo domy a doufá se, že se lidé s novými objekty prostě srovnají. „Většinou se s nimi ale nesrovnají,“ říká Ghel.
Po celou historii až do šedesátých let dvacátého století se města stavěla pro lidi, kteří se pohybují po vlastních nohách. Rozšiřovala se postupně, po krocích, po jednotlivých budovách, připomíná Gehl. V roce 1960, někde dříve, jinde později, se ale podle jeho slov tento zažitý systém převrátil. Výstavba měst se začala provádět ve velkých jednotkách, byly určovány zóny na bydlení, práci, rekreaci a dopravu. A nastal rozmach automobilismu. Gehlovými slovy doslova „invaze automobilů“.
Pro lidi, kteří se chtějí nyní pohybovat pěšky, je ve městě stále méně místa a podmínky pro pěší jsou v záplavě aut často nedůstojné. „Nejdůležitějším člověkem ve městě se stal řidič,“ tvrdí architekt.
Více asfaltu, více aut
Množství aut ve městě je přitom podle Gehla relativní. „Každé město má tolik aut, kolik si jich pozve,“ říká. K snížení jejich počtu doporučuje velmi nepopulární krok: rušení parkovacích míst. „Když lidé nemohou zaparkovat, tak nepřijedou,“ vysvětluje. Na příkladu Nizozemí se totiž ukazuje, že ani sebevětší podpora cyklistiky sama o sobě na snížení automobilové dopravy ve městech nestačí. Parkovací místa by se ale měla podle Gehla rušit pozvolna a potichu. „Když to nikomu neřeknete, nikdo si toho nevšimne,“ říká architekt ze své kodaňské zkušenosti.
V Kodani nyní jezdí do práce na kole 37 % obyvatel. „V květnu skoro nemůžete přejít silnici, místo automobilové zácpy, máme zácpu na cyklostezkách,“ na oko si stěžuje Gehl. Bicykl je v dánské metropoli natolik běžným, že jej můžete převézt nejen vlakem nebo metrem, ale přizpůsobily se i místní taxíky.
„Co je dobré pro lidi, je dobré i pro podnikání,“ snaží se vyvrátit jeden z argumentů odpůrců rušení parkovacích stání. Lidé, kteří se po městě rádi pohybují, v něm tráví i více času. V Kodani se podle Gehlových slov prodloužila například letní sezóna venkovních zahrádek. Do podpory alternativní dopravy se ostatně mohou zapojit i samy obchody a další podniky a připravit například speciální programy pro cyklisty.
Podporovat docházení či dojíždění do práce na kole znamená zároveň podporovat zdravý životní styl, připomíná Gehl. Vyspělý svět potýká s nedostatkem pohybu a civilizačními chorobami. V dlouhodobém měřítku se tedy může ušetřit nejen na výdajích za infrastrukturu, ale i za léčebné výdaje.
Lidské měřítko
Od chvíle, kdy mají hlavní slovo v plánování měst dopravní inženýři nastala podle Gehla paradoxní situace: zatímco o autech a jejich pohybu po městech víme všechno, o tom jak procházejí a jak využívají město lidé, nevíme nic. Vnímání města v rychlosti 5 km v hodině a oční výšce je přitom prý to nejdůležitější měřítko. Ptačí perspektiva je sice přitažlivá, ale také záludná.
„V padesátých a šedesátých letech se města navrhovala tak, aby vypadala dobře z letadla a jejich čtvrti z helikoptéry,“ tvrdí Jan Gehl. „Ale nikdo se nezajímal o to, jak to vypadají z pohledu člověka,“ vysvětluje. Příkladem podle Gehla může být město Brasília postavené v 50. letech na zelené louce. Metropole navržená tak, aby z výšky připomínala siluetu orla, vypadá z letadla fantasticky. To ovšem běžný obyvatel a návštěvník města tolik neocení. Naopak stará rezidenční čtvrt v Kodani ze začátku 20. století je z ptačí perspektivy naprosto nezajímavá, přesto podle Gehla přitahuje významné dánské osobnosti, včetně architektů. „Prostě proto, že se tam dobře žije,“ říká Jan Gehl.
reklama
Architekt Jan Gehl a inspirace z Kodaně
Další informace |
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (1)
Václav Příhoda
1.6.2023 13:43
Nařknout... - 1. 6. 2012 - Martin ŠtěpánekNo, ta polemika o "fašismu" vyznívá skutečně zajímavě, ale nedá mi to. To, co mi přijde s podivem, je zřejmé nepochopení významu slov "pomalu a potichu". Z toho zřejmě pramení Vaše až "revoluční nadšení" zlikvidovat "revoluci" (i to přirovnání k fašismu je silně zavádějící, spíše to svědčí o neznalosti politických režimů a jejich historie, ono i demokracie je politický režim s různou kvalitou a chápáním). Ale zpět k tématu. Přirovnám to k plešatění - domnívám se, že by Vás asi vcelku zarazilo, kdybyste večer usnul s bujarou kšticí a ráno měl lysinu. Jinými slovy, byl by to šok pro Vás i pro okolí. Když budete plešatět běžnou cestou, okolí to akceptuje (včetně Vás) jako normální a přirozený jev (je externalizován).Stejné je to i se změnou pramenící s omezením automobilové dopravy ve městech. Prudkým omezením vyvoláte chaos, zlobu, hněv, negativní reakce, nepřipravenost infrastruktury atd. Ono to nenese jen technické aspekty ve smyslu volných cest a silnic, korzujících zamilovaných párů, zase těch hodných a milých babiček (kdy už se s nimi přestane argumentovat - každé přitroublo je zahrnuje do svých fantastických argumentů - a dnes se k nim z vesela přidám). Ono to znamená docela zásadní změnu chování a myšlení lidí, změny životního prostředí (enviromentu - nikolivěk zpívajících ptáčků na stromech v centru města), změnu vnitřní ekonomiky a její dynamiky (přizpůsobení se na pozvolnou změnu - drobné obchody, kavárny, obsluha, restaurace apod.). Když jsem si pročítal diskusi, tak mi na mysli vytanul článek od jednoho českého architekta, který žil pár let za hranicemi a posléze se vrátil zpět (já vím, už teď je to odsouzeno jako debilita, včetně mne i architekta samého, který určitě svou prací brojí proti lidu dělnickému). Tento architekt (bohužel, jméno už nevím, článek s ním vyšel na ihned.cz před pár měsíci, možná už rokem) varoval před rozmachem satelitních městeček a vesnic, překladišť, hal u dálnic, jednoúčelových montoven (jistě jste si všimli, že nejvíce mrtvých při nedávném zemětřesení v Itálii bylo právě v těchto halách, které padaly jak domečky z karet - proč asi), hyper a supermarkety apod. Jak známo, Češi všechny tyto věci, které se v 80. letech na Západě ukazovaly jako čím dál větší problém s nutností jej řešit, považují za symbol modernity, Západního chování, vyspělosti, trhu, svobody, ekonomické vyspělosti a nezávislosti, bohatství, cool atd. Na Západě to byl skutečný reálný problém, v Čechách to je skutečný reálný problém také. Na Západě se to snaží za hodně velkou sumu vrátit alespoň z části do původního stavu, v Čechách je to stále naopak - i když varování máme, nedostatek sebevědomí? Nevím, proč by to u nás mělo dopadnout jinak, šťastněji, než v třeba v Německu. Spíše naopak. Vedle zabírání půdy, vzniku dalších emisí, rozbití krajiny, prachu, minimálních příjmů do obecních kas (vesměs na to obce doplácejí, neb mají rozbité cesty a někdo je musí udržovat, že), čas od času někdo sražený autem, zvýšený hluk a doprava přes obce a města, nutnost stavět další silnice, které se opět obestaví halami, které budou potřebovat další cesty, které budou potřebovat další opravy, kde bude větší hluk a prach, které.... Vcelku hodně mi to připomíná Jevonsův paradox. Vzpomeňte na zákaz kouření v restauracích. Dle varování škarohlídů už dávno naše ekonomika zkolabovala, všechny kavárny a hospody, včetně restaurací zkrachovaly (platí to obecně po celém světě). A světe div se, tržby když ne nezůstaly nastejno (občas mírné poklesy, hlavně v počátcích), tak začaly stoupat. A najednou nikomu nepřijde divné, že se v restauracích nekouří. Kdyby byla pravda, že omezením automobilové dopravy přijde vylidnění, tak se ptám, proč nebankrotují města v Dánsku, Švédsku, Belgii...? Odpoví mi někdo? Zároveň hodím do placu další otázku. Nevím, jak moc osmdesátiletá babička s artritidou a šedým zákalem bude drandit po městě v "embéčku", aby se dostala na poštu, ale pokoušel se někdo z Vás dostat na poštu autem? Třeba v Plzni? A co do Komerčky, v Plzni? A co do obchodů v centru města autem, v Plzni? A co na nějaký úřad, v Plzni? V podstatě nemožné. I přes přetvoření půlky náměstí na parkoviště nezaparkujete, navíc je mnohem rychlejší všude chodit pěšky (od auta je to téměř vždy mnohem dál než od mhd). Tak, a jestli neumřela, tak ta hodná, milá a stará artritická babička krouží kolem pošty v "embéčku" dodnes. Ale my jsme hodní, pomůžeme nalézt řešení - zbourat část náměstí a postavit tam parkoviště. Ale co nám z toho plyne? Ano, Jevonsův paradox. Prostor na auta se vytvoří tak, aby se na náměstí či do centra měst dostalo více aut v množství takovém, že se tam nebude dát dál zaparkovat. Řešení? Zbourat zbytek náměstí, aby se tam dalo zaparkovat. Co se stane? Všichni tam budou parkovat. Co se pak dál stane? Nebude místo na zaparkování, neb tam budou všude auta. Výše se někdo tázal, co přinese zelenější město. Mimo menšího množství hluku, prachu, emisí, tak třeba chladnější město. Stromy a tráva pohlcuje a rozptyluje teplo. To beton ani slunečníky nedokáží. Čistší, dýchatelnější vzduch. Více sociálního prostoru (teď nemám na mysli "mladé fašisty" brázdící vyautované ulice na skatebordech a jiných "zelených vynálezech") - kavárny, malé obchody, služby - návrat k sociální interakci. Oživení center měst, kde jsou dnes v podstatě jen drahé butiky a banky, případně úřady, případně dožívající důchodci v regulovaném nájemném. Po zavíračce mrtvá zóna, viz České Budějovice. Výše jsem psal o změně chování lidí (ano, i lidské chování se mění) - proč více nechodit pěšky nebo nejezdit na kole? Protože v zimě máme třicetistupňové mrazy, třičtvrtě roku naši milou vlast bičují severní větry s lijáky a hurikány a v centrech měst máme Himaláje? Když jdete nakupovat ve městě (samoobsluha, drogerie, banka, masna, kadeřník - nebrat gigamarkety na periférii), kolik kilometrů prochodíte/projezdíte a kolik desítek metrů převýšení zdoláte? Reálný je jeden km a dva tři metry převýšení v průměrném městě. A to hodně přeháním. Pomůže to dopravě, pomůže to přírodě, pomůže to našemu zdraví, pomůže to naší peněžence, pomůže to naším městům. Jen, prosím, vynechat v diskusi Křišťálovou noc, pálení knih apod. Ono i ten "ekoteror" se dá nahradit jiným slovem stejného významu. Třeba "autoteror", "fašizující automobilová lobby", "nacističtí řidiči" a další rozumnosti. A jistě se shodneme na tom, že pokud takováto slova či sousloví budeme užívat v diskusi (i ony pověstné hodné a milé artritické babičky), tak diskuse dostane nejen přiblblý nádech s nemožností rozumné argumentace, ale i uvrhnutí ji do osobního napadání. |