Rušte parkovací místa. Pomalu a potichu, radí dánský architekt Jan Gehl
Podle Jana Gehla se města navrhují pouze technicky – plánuje se infrastruktura, cesty nebo domy a doufá se, že se lidé s novými objekty prostě srovnají. „Většinou se s nimi ale nesrovnají,“ říká Ghel.
Po celou historii až do šedesátých let dvacátého století se města stavěla pro lidi, kteří se pohybují po vlastních nohách. Rozšiřovala se postupně, po krocích, po jednotlivých budovách, připomíná Gehl. V roce 1960, někde dříve, jinde později, se ale podle jeho slov tento zažitý systém převrátil. Výstavba měst se začala provádět ve velkých jednotkách, byly určovány zóny na bydlení, práci, rekreaci a dopravu. A nastal rozmach automobilismu. Gehlovými slovy doslova „invaze automobilů“.
Pro lidi, kteří se chtějí nyní pohybovat pěšky, je ve městě stále méně místa a podmínky pro pěší jsou v záplavě aut často nedůstojné. „Nejdůležitějším člověkem ve městě se stal řidič,“ tvrdí architekt.
Více asfaltu, více aut
Množství aut ve městě je přitom podle Gehla relativní. „Každé město má tolik aut, kolik si jich pozve,“ říká. K snížení jejich počtu doporučuje velmi nepopulární krok: rušení parkovacích míst. „Když lidé nemohou zaparkovat, tak nepřijedou,“ vysvětluje. Na příkladu Nizozemí se totiž ukazuje, že ani sebevětší podpora cyklistiky sama o sobě na snížení automobilové dopravy ve městech nestačí. Parkovací místa by se ale měla podle Gehla rušit pozvolna a potichu. „Když to nikomu neřeknete, nikdo si toho nevšimne,“ říká architekt ze své kodaňské zkušenosti.
V Kodani nyní jezdí do práce na kole 37 % obyvatel. „V květnu skoro nemůžete přejít silnici, místo automobilové zácpy, máme zácpu na cyklostezkách,“ na oko si stěžuje Gehl. Bicykl je v dánské metropoli natolik běžným, že jej můžete převézt nejen vlakem nebo metrem, ale přizpůsobily se i místní taxíky.
„Co je dobré pro lidi, je dobré i pro podnikání,“ snaží se vyvrátit jeden z argumentů odpůrců rušení parkovacích stání. Lidé, kteří se po městě rádi pohybují, v něm tráví i více času. V Kodani se podle Gehlových slov prodloužila například letní sezóna venkovních zahrádek. Do podpory alternativní dopravy se ostatně mohou zapojit i samy obchody a další podniky a připravit například speciální programy pro cyklisty.
Podporovat docházení či dojíždění do práce na kole znamená zároveň podporovat zdravý životní styl, připomíná Gehl. Vyspělý svět potýká s nedostatkem pohybu a civilizačními chorobami. V dlouhodobém měřítku se tedy může ušetřit nejen na výdajích za infrastrukturu, ale i za léčebné výdaje.
Lidské měřítko
Od chvíle, kdy mají hlavní slovo v plánování měst dopravní inženýři nastala podle Gehla paradoxní situace: zatímco o autech a jejich pohybu po městech víme všechno, o tom jak procházejí a jak využívají město lidé, nevíme nic. Vnímání města v rychlosti 5 km v hodině a oční výšce je přitom prý to nejdůležitější měřítko. Ptačí perspektiva je sice přitažlivá, ale také záludná.
„V padesátých a šedesátých letech se města navrhovala tak, aby vypadala dobře z letadla a jejich čtvrti z helikoptéry,“ tvrdí Jan Gehl. „Ale nikdo se nezajímal o to, jak to vypadají z pohledu člověka,“ vysvětluje. Příkladem podle Gehla může být město Brasília postavené v 50. letech na zelené louce. Metropole navržená tak, aby z výšky připomínala siluetu orla, vypadá z letadla fantasticky. To ovšem běžný obyvatel a návštěvník města tolik neocení. Naopak stará rezidenční čtvrt v Kodani ze začátku 20. století je z ptačí perspektivy naprosto nezajímavá, přesto podle Gehla přitahuje významné dánské osobnosti, včetně architektů. „Prostě proto, že se tam dobře žije,“ říká Jan Gehl.
reklama
Architekt Jan Gehl a inspirace z Kodaně
předchozí 
Další informace |
Dále čtěte |
Většina starých lidí není schopna přejít silnici včas
Dálnice po Dánsku: Autům vjezd zakázán, sem smí jen kola
Průzkum: Na kole jezdí půl republiky, za výlety ale musí do zahraničíOnline diskuse
Všechny komentáře (1)
Václav Příhoda
1.6.2023 13:43
Nařknout... - 2. 6. 2012 - fafnirMartin Štěpánekk tomu bodu 4.Nevím proč mám chodit každý den pro rohlíky,které má prý ten váš Číňan několikrát denně čerstvé,když si pro nězajede jedno denně do Makra,nebo do slevy v nebližším marketu.Navíc nevíém proč mám být odkázán na ten jeden druh mléka a dva druhy jogurtů,a to zpravidla již těsně před konečnou dobou spotřeby,zase koupeného dle stejného receptu.Nebo mi chcete tvrdit,že do malého krámku jezdí pekař ,mlékař a uzenář několikrát denně.Tak hloupý snad nejste.A nevím kolik máte času,ale hlavně jestli považujete za přínosnější prostát několik front při každodenních nákupech.Soudím,že čas dá trávit příjemněji.Proto raději zajedu jednou za týden do marketu,kde mám vždy větší výběr,a vskutku několikrát deně dovážené zboží.a za hodinu a půl vypadnu a mám týden pokoj. Navíc,porovnám li to s Rakouskem,kde ty malé krámky opravdu žijí,tak jsou poněkud jiné než naše "večerky".Tam je pekař opravdu pouze pekařem,maximálně ještě cukrářem,řezník řezníkem,vinař vinařem,a drogista drogistou a ne všechno dohromady jako ten provozovatel večerky u nás,který vám navíc ještě prodá boty a adidaskz se 4 pruhy..Navíc ti pekaři a cukráři často vyrábí zboží na místě.K těm autům.Iv hodně úzkých uličkách měst i městeček můžete téměř všude autem,a byť často po omezenou dobu parkovat,zdarma.Kromě toho mají blízko center odstavná parkoviště,rovněž nezpoplatněná. A dovolil bych si tvrdit jednu věc.Menšina lidí zde,zato silně militantních,si osobuje právo určovat lidem jak mají ,žít,jíst,dopravovat se a myslet.A pokoušejí se mi imputovat pocit viny.To zcela odmítám.Odmítám přistupovat na jejich argumentaci,že člověk využívající možnosti 21 století je škůdce planety.Já jim v jejich způsobu života nebráním,nechť laskavě vemou na vědomí,že si svůj způsob života brát nenechám a to ani potají. |
