V kanadské Albertě nepoznají potkany. Úspěšně tu proti nim válčí
Každá armáda má svého velitele a generálem nad šestičlenným týmem deratizačních specialistů je v Albertě Phill Merrill. Do funkce nastoupil v roce 1971, v době, kdy deratizátoři řešili něco mezi 50-70 plošných likvidací přemnožených hlodavců ročně. „Dnes je to tak jednou, dvakrát do roka,“ říká. „Chudák potkan, kterému se v Americe od 18. století vedlo vážně dobře, teď zažívá v Albertě velmi smutné období. Zdá se, že vyhráváme.“ Škoda jen, že je to ojedinělý případ. Potkani se totiž úspěšně dokázali rozšířit po celém světě.
Za drobné na výdajích tu ušetří miliony
Přenáší nejrůznější infekční choroby, likvidují úrodu, znehodnocují potraviny i celé stavby. A také umí velmi efektivně vyhubit jiné druhy živočichů. Své o tom vědí třeba v Irsku nebo na Novém Zélandě. Jejich státem pověření deratizátoři proto často konzultují své závěry s Merrillem, který jako jediný dokázal postup potkanů na sever zastavit. Nejde o maličkost. Deratizační program v Albertě sice přijde na 500 000 kanadských dolarů ročně, ale zabraňuje odhadovaným ztrátám v zemědělství v hodnotě přes 42 milionů.
„Když jsem v sedmdesátých letech nastoupil do funkce, nevěřil jsem, že by se nám to mohlo někdy podařit,“ dodává Merrill. „Teď tu nemáme jedinou množící se populaci.“ Potkani do Kanady dorazili v padesátých letech a každý rok se hranice jejich výskytu posouvala dál. Vláda tehdy zaútočila masivní letákovou kampaní, ve které informovala obyvatele o rizicích hlodavců. A také distribuovala v terénu kolem 67 tun krysího jedu ročně. Řešila tím ale jen nastalý stav, nebyla to strategie, jen nutná defenziva. Do útoku přešel až Merrill.
Ostře střežená hranice
Jeho prvním kokem bylo vytvoření nárazníkového pásma, širokého 29 kilometrů, podél hranic se státem Montana a kanadskou provincií Saskatchewan. Ta se stala první frontovou linií. Následovala pravidelná kontrola 3000 zemědělských farem a usedlostí v zóně, včetně kladení pastí a otrávených nástrah. Do kampaně se zapojilo i 150 dobrovolníků, kteří dodávali informace o možném výskytu potkanů uvnitř Alberty. Trvalo to léta, než se postup hlodavců změnil na ústup. Ale ani teď nemají deratizátoři vyhráno.
„Jsme pořád na stráži,“ říká Merrill. „Potkani přijíždějí na korbách náklaďáků nebo s přepravními kontejnery. Každý měsíc provádíme nejméně dvě takové likvidace. Nesmíme přestat.“ Alberta má také velmi přísné zákony pro chov potkanů. Pokud je potřebujete pro laboratorní výzkum nebo jako krmivo do zoologické zahrady, čeká vás spousta papírování. Doma je mít nesmíte.
Také tu od roku 2015 funguje „horká potkaní linka“, na kterou mohou lidé volat, když někde potkana zahlédnou. „Naštěstí jde v 95 % o jiné druhy hlodavců,“ vysvětluje Merrill. „Dílem proto, že tu lidé už neví, jak vlastně potkan vypadá. Ale kdyby nám nevolali, jak jinak bychom se o tom dozvěděli. Považujeme za naši osobní reputaci, že válku proti potkanům vyhráváme.“
reklama