Katastrofa za dveřmi. Medikány jsou hurikány, které přicházejí ze Středozemního moře

Nejsou to klasické hurikány, ale v mnohém se jim podobají. Takzvané medikány vznikají nad Středozemním mořem a přinášejí prudké větry, přívalové deště i rozsáhlé záplavy. Přestože se objevují jen několikrát do roka, jejich ničivý potenciál roste spolu s oteplováním moří a vědci jim věnují stále větší pozornost. Termín medicane neboli „medikán“ je relativně nový a nezažitý. Ve své etymologické podstatě jde o zkratku slovního spojení „hurikán z Mediteránu“. Do slovníků se začal propisovat teprve v posledních dvaceti letech, tedy zhruba od doby, kdy se na africkém nebo evropském pobřeží začaly projevovat první velmi intenzivní bouře, jejichž původ je kdesi nad hladinou Středozemního moře.

Vůbec poprvé byl medikán popsán a zaznamenám v roce 1983.

Svými meteorologickými charakteristikami jsou ty bouře ne nepodobné tropickým cyklónám. A ačkoliv obvykle nejsou tak běžné ani extrémní jako jejich příbuzní, hurikány, pořád v sobě nesou velmi výrazný potenciál nebezpečí. Ničivé větry či silné záplavy, které se s medikány zpravidla pojí, mohou napáchat značné škody.

Dílem právě proto, kde vznikají a kde se projevují.

Nemělo by to být chápáno zkratkovitě tak, že i Evropa nebo sever Afriky taky chtějí mít svůj nárok na nějakou přírodní katastrofu, a tak si prostě vymysleli nové jméno pro pořádnou bouřku.

Pobřeží Středozemního moře prostě patří k velmi hustě zasídleným regionům a medikány – byť slabší než hurikány - mohou mít přímý dopad až na 500 milionů lidí. To je pro změnu víc, než obvykle dosahují hurikány.

K rizikům medikánů je třeba paradoxně připočítat právě i to, že vznikají „nad malým rybníkem“ Středozemního moře. Znamená to totiž, že se k pevnině doberou za mnohem kratší čas, a neposkytují tím příliš velký prostor na nějakou reakci, přípravu v postižených oblastech. A je tu ještě jeden nezpochybnitelný faktor možných rizik.

Medikány pořád platí za jakousi meteorologickou novinku. Na rozdíl od tropických cyklon, které už máme „dobře načtené“ a dokážeme předvídat jejich vznik, směr a závažnost, o nich mnoho nevíme.

Vzácné. Naštěstí i bohužel

V současnosti se vyskytují – jak uvádí ESA - přibližně třikrát ročně, a tato jejich vzácnost dále ztěžuje jejich pozorování nebo simulace jejich chování. Zdá se totiž, že ne všechny medikány vznikají stejným způsobem. Alespoň některé jsou ovlivněny povětrnostními procesy typickými pro bouře středních zeměpisných šířek.

Medikány sdílejí důležité fyzikální vlastnosti s tropickými cyklonami, nejsou s nimi však totožné. Největším nebezpečím jsou záplavy způsobené intenzivními a rozsáhlými srážkami, které často zasahují daleko za střed cyklonu, a mohou pokrývat území o rozsahu celých států. Ještě výrazněji pak působí velmi silné větry - v blízkosti centra bouře, a v místech, kde bouře přechází na pevninu – a kde dochází k tvorbě přívalových mořských vln.

Jak moc závažné to s nimi je? Při střízlivém výhledu ze středu Evropy se moc problematické zdát nemusí. Jenže jejich bilance ničivosti úplně skromná není.

V letech 2020 a 2023 způsobily bouře Ianos a Daniel rozsáhlé škody v Řecku, přičemž druhá jmenovaná tehdy vyvolala humanitární katastrofu ve městě Derna v Libyi. Tam byly tisíce lidí prohlášeny za mrtvé nebo pohřešované. Poslední zaznamenaný medikán se pak odehrál na konci letošního března. Jmenoval se Jolina a pořádně zacloumal se severem Afriky i jižní Itálií.

Medikány tak vytváří prostředí katastrofy, jejichž důsledky k nám v ozvěnách dalších událostí dorazit mohou se zpožděním.

Bouře neznají hranice a jejich dopady se šíří napříč zeměmi.

Klimatická rovina

Samozřejmě, téma medikánů se velmi intenzivně překrývá s klimatickými změnami.

Rostoucí teplota moře v důsledku klimatické změny totiž zvětšuje zásobu energie, kterou mohou tyto bouře využívat. Teplota mořské hladiny je klíčovým faktorem zesilování bouří - teplejší moře vede k intenzivnějšímu vypařování a silnějším tokům tepla do atmosféry, čímž poskytuje energii potřebnou k rozvoji a zesílení medikánu.

A jak například upozorňuje Emmanouil Flaounas, výzkumník klimatického centra ETH v Curychu: „Od roku 1990 se Středozemní moře oteplovalo tempem přibližně o 0,4 °C za desetiletí. A ačkoli se taková hodnota může v běžném životě zdát malá, její fyzikální důsledky rozhodně zanedbatelné nejsou.“

Zvýšení teploty o jeden až dva stupně může vést k výrazně vyšším rychlostem větru a vydatnější intenzitě srážek.

V širším měřítku nedávný výzkum naznačuje, že nejvýraznějším a nejspolehlivějším projevem středomořských cyklon je nárůst srážek, zatímco změny intenzity větru jsou méně jednoznačné. U některých událostí lze však zaznamenat i změny větrných poměrů.

Evropa a sever Afriky tím „získává“ problém, který dosud řešit příliš nemusela. Cyklony, které byly dosud vlastní jen tropickým oblastem, se i na pobřeží Středozemního moře stávají realitou. Jsou jiné, než hurikány. Ale neméně nebezpečné.

---

reklama

---