V Německu v roce 2017 na příkaz úředníka zastřelili chráněného zubra. Byla to chyba, ale nikdo potrestaný nebude

V září 2017 vydal německý úředník Heiko Friedemann příkaz zastřelit zubra, který se k německému městečku Lebus zatoulal z Polska. Smrt chráněného zvířete, které v Braniborsku nikdo 250 let neviděl, vyvolala bouřlivou reakci. Všichni hovořili o nepřiměřenosti zákroku a zpochybňovali kompetenci braniborského úředníka. Na hlavu Heiko Friedmanna se ze všech stran sneslo vyhrožování o podání žalob. K žalobcům se hlásili lidé z ústředí Světového fondu na ochranu přírody a její německé pobočky, a také z ochranářských organizací Rewilding Europe a její pobočky Rewilding Odra. A co bylo dál? Téměř to vyšumělo.

Jak nebezpečný je zubr?

Ukazuje se totiž, že ani legislativa ochrany přírody, potažmo iniciativy ochránců přírody u našich německých sousedů, nefungují zrovna na jedničku. Po bouřlivých proklamacích nejrůznějších nevládních a ochranářských organizací se žádná záplava žalob a soudních stání nekonala. Poté, co odeznělo prvotní mediální tsunami, případ utichl, skoro jakoby žádný zubr v Braniborsku zastřelený nebyl.

S jedinou čestnou výjimkou. Za konečně došetření případu se nakonec zasadil Axel Vogel, předseda místní organizace Zelených, který jako jediný dál vytrvale požadoval vyšetření celé události. Už v říjnu roku 2017 proto oslovil státního zástupce ve Frankfurtu se žádostí o vyjádření. Oficiální zdůvodnění odstřelu ochranou veřejného zdraví a tvrzení o nebezpečném zubru se mu totiž nezdálo dostatečné. Zubři totiž nejsou považováni za nějak výrazně nebezpečná zvířata.

Jenže státní prokuratura nebyla s to rozhodnout, zda se odstřelem skutečně jednalo o porušení německého zákona o ochraně přírody. Vydat povolení k odstřelu nebezpečného zvířete povolaný úředník totiž teoreticky může. Zákon mu takové právo dává. Ale také mu nabízí jiné, mírnější opatření.

Případ putoval justičními útrobami až na generální prokuraturu a k ministerstvu spravedlnosti. Dávno už přitom nešlo o zubra, jako spíše o právní rozbor faktu, zda úředník má právo rozhodnout o nebezpečnosti chráněného zvířete a určit jako vhodně opatření jeho odstřelení. Už nešlo o zubra nebo konkrétního úředníka, ale o samotný akt „vydání povolení k odstřelu“. Své si k tomu řekla i další ministerstva. Výsledek?

Varování německým úředníkům. A toulavým zubrům

Ten přišel až letos, na začátku února 2019, rok a půl poté, co byl zubr zastřelen. České úsloví „vlk se nažral a koza zůstal celá“ němečtí právníci nejspíš neznají, ale naplnili jej bezezbytku. Ve zkratce, ministr spravedlnosti potvrdil, že v případě zubra z roku 2017 skutečně nebyly vyčerpány možnosti jiných, mírnějších opatření. Například? Les se zubrem mohl být opatřen výstražnými cedulemi, případnému střetu zubra s vozidly mohly zabránit závory na lesních cestách. A kdyby se skutečně zubr choval agresivně, mohl být třeba uspán, odchycen a přemístěn. Jeho odstřel, který je federálním zákonem o ochraně přírody považován až na nejzazší řešení, měl nastoupit až jako poslední mezní varianta. Nikoliv jako první možná reakce v pořadí.

„Odpověď ministra spravedlnosti jednoznačně klasifikuje odstřel zubra jako nezákonný,“ říká dnes Vogel. „Potvrzuje naše přesvědčení, že odstřelení zvířete nebylo v souladu platnými zákony.“ Máme tedy verdikt soudu, mrtvého zubra i podpis úředníka Friedemanna pod razítkem na povolení k odstřelu zubra. Bude tedy nějaký rozsudek, trestající vinu a dávající zubrovi posmrtnou satisfakci? Nebude.

Ministr zemědělství, životního prostředí a rozvoje venkova Jörg Vogelsänger totiž v souladu s ministerstvem spravedlnosti prohlásil, že: „všechny opravné prostředky již byly vyčerpány a dále necítí nutnost dalších opatření.“ Zastřelit zubra, který do Německa zabloudil, bylo špatně. Měly se nejdřív vyzkoušet mírnější cesty řešení. Výsledkem tedy je varování příliš horlivým německým úředníkům propříště. A varování polským zubrům, že by se raději měli Braniborsku vyhýbat.

---

reklama

---