Statisíce nebo kriminál za mravence zapomenutého v kufru? Případ z Nairobi je o něčem jiném

Pár mravenců v kufru může znít jako banalita pro celníky, nanejvýš komplikace pro spolucestující. Jenže v Nairobi nešlo o náhodného „černého pasažéra“, ale o tisíce jedinců, královen, určených pro další prodej. Případ z Keni odhaluje rostoucí problém nelegálního obchodu s hmyzem, který je součástí globálních sítí pašování volně žijících živočichů. Suše přežvýkaný titulek tiskové zprávy nám vyjeví, že na letišti v keňském Nairobi byl v březnu zadržen pasažér, který měl v kufru mravence. Čímž se dostal do problémů. Hrozí mu buď vysoká pokuta anebo rovnou vězení. A nepoučený čtenář se tehdy jen škodolibě uchechtne a zamyslí se nanejvýš nad tím, zda by se sám nemohl dostat do komplikací, až u něj při návratu z dovolené zaznamená celní prohlídka blechu nebo štěnici, která se na něj přisála někde v bungalovu. Hmyz jako hmyz, ne?

Když se ale překonáte a vyrazíte za limity senzačního titulku, začne se před vámi vykreslovat o dost komplexnější příběh, než jen story jakéhosi nešťastníka, kterého kvůli pár mravencům v kufru zaklekli v Keni.

V krátkosti: ten „nešťastník“ zadržený na letišti Jomo Kenyatta se podle britského deníku The Independent jmenoval Zhang Kequna, a keňským celníkům nebyl tento sedmadvacetiletý čínský občan neznámý. Už proto, že jeho jméno figurovalo v případu z loňského roku, kdy bylo zadrženo několik zásilek keňských mravenců. Ty zásilky směřovaly do Bangkoku, a pak Kequna měl být jejich adresátem. To určitě jako odůvodnění, proč se mu podívat do kufru o něco důkladněji, určitě stačilo.

Stranou teď ponechme, že Kequna strávil v Keni dva týdny, při nichž se třemi průvodci aktivně objížděl místa, kde se různí zajímaví mravenci vyskytují. Do kufru mu „jen tak“ sami od sebe nezalezli.

Těch mravenců totiž bylo dohromady 2238 kusů. Přičemž 1948 z nich se nacházelo, hezky po jednom, umístěných v plastových trubičkách (vyrobených z injekčních stříkaček, utěsněných vatou), zatímco zbylí byli zabaleni do trojvrstvých papírových krabiček. Při takovém množství se asi nedá hovořit o drobném přehlédnutí nebo zapomenutém suvenýru z divočiny.

Víc než dvě tisícovky mravenců si zkrátka takhle kusově do zavazadla náhodou nepřibalíte.

Pan Zhang Kequna chtěl právě tyhle mravence z Keni cíleně vyvést.

Kousavý kontraband za milion

U českého čtenáře - který mezi mravenci rozlišuje nanejvýš mezi kuchyňskými faraony, velkými lesními a těmi zrzavými prevíty, co hodně štípou – ta mravenčí story z Nairobi může pořád vyvolávat pocit určité nejasnosti, nepochopení.

O jaké mravence tedy šlo? Jednalo se o zástupce druhu Messor cephalotes. Jejich české jméno zní zrnojed velkohlavý. A nejde o žádné drobečky. Vojáci tohoto druhu dorůstají až dvaceti milimetrů. Dvou centimetrů. Jejich velké hlavy, masivní kusadla a nápadné načervenalé vybarvení z nich dělá už na pohled atraktivní, byť poněkud obávané, mravence. A proč to nedoříct celé: ta velikost a vizuální atraktivita z nich pak činí vyhledávaný druh chovatelů mravenců. Ozdobu formikárií, terárií s mravenci. Ozdobu exotickou, za kterou si vášnivý chovatel mravenců rád připlatí.

Pan Zhang Kequna se přitom nepokoušel v zavazadle pronést jen tak nějaké mravence, jakékoliv volně sesbírané zrnojedy. Ale hlavně jejich královny, které mají určitý chovatelský potenciál založit celou kolonii.

V dnešním světě není problém nalepit cenovku na kde co, takže i tady si můžeme vypomoci odhadem ceny. Jeden takový „voják“ nebo „dělník“ keňského zrnojeda se teoreticky dá pořídit za pár desítek korun. Ovšem královna, která v sobě nese potenciál k vytvoření celé kolonie? Ta má mnohem vyšší cenu.

Jedna se dá prý na černém trhu prodat za 132-260 dolarů. Řekněme 2700-5400 korun.

Takže ten smolař a nešťastník z úvodu, kterému do kufru jistě jen čirou náhodou vlezlo pár mravenců, a proto si na něj při odbavení zasedli šikanující keňští celníci, se ve skutečnosti pokoušel propašovat „živé zboží“ v hodnotě přesahující milion korun.

Z úsměvné zprávy, kuriozity, se tím vlastně stává jedna Velká mravenčí loupež.

Jejíž důsledky nerámuje ani tak to, co by se dělo, kdyby se naštvaní zrnojedi dostali z přepravek do zavazadlového prostoru letadla, jako spíš skutečnost, že přispěním pana Kequna teď nemohly v keňské krajině vzniknout dvě tisícovky mravenišť, protože si z nich odvezl královny.

Ne z žádných ušlechtilých pohnutek, ale čistě kvůli svému obohacení, odprodeji chovatelům.

Na vrub sběratelů a chovatelů

Rozsah celého případu je bohužel mnohem větší.

Sedmadvacetiletý Číňan sám není hlavou organizované pašerácké skupiny, spíš jen prostředníkem, tažnou mulou přepravující kontraband. Taky ale není žádným neviňátkem. Jak píše BBC, podezřelým z pašování byl už loni, kdy prý vyšetřovatelům „zmizel ze země“, pravděpodobně prý na falešný pas.

Jak zmiňují vyšetřovatelé keňské agentury KWS (Kenya Wildlife Service), případů pašování mravenců v posledních letech intenzivně narůstá. V roce 2025 byli například čtyři muži pokutováni 7 700 dolary za velmi podobně vypadající pokus o pašování tisíců mravenců, a na letišti v Nairobi byla loni zabavena i rekordní zásilka, která v sobě nesla 5440 mravenčích královen.

Celosvětově je sice obchodování s volně žijícími živočichy většinou spojováno s poněkud většími zvířaty, jako jsou sloni, nosorožci a tygři, ale ve hře jsou i živočichové docela nenápadní. A byť se tygří masti, sloní kly či medvědí žluč mohou zdát tou hlavní strategickou pašovanou komoditou, nelegální obchod s bezobratlými - pavouky a štíři, mnohonožkami a mravenci - jsou součástí celého tohoto špinavého byznysu též.

Přesný rozsah nelegálního obchodu je obtížné přesně určit, přeci jen, je to obchod nepřiznaný a pašeráci účetní uzávěrky nedělají. Dá se jen odvozovat. Zatímco hmyz je legálně obchodován například pro výzkum, chov nebo ke konzumaci – a pohybuje se kolem 15 miliard dolarů ročně – dá se odtušit, že tyto zažité vzorce se odrážejí i v nelegálním obchodě.

Zabavení keňští zrnojedi byli údajně určeni k prodeji jako domácí mazlíčci. Podobné motivace byly zaznamenány i u jiných druhů pašovaného hmyzu, například u nosorožčích brouků v Japonsku, kudlanek v Itálii či tarantulí z Peru.

Ty jednotlivé případy, z Keni i ze světa, ale docela jasně demonstrují, že nelegální obchod s volně žijícími živočichy se neomezuje jen na „velká a ikonická zvířata“, ale i nenápadné živočichy, kterými si někdo chce vylepšit své domácí zasklené mraveniště.

Informaci o „zajištění“ jedné takové královny je přitom třeba chápat v tom širším ekologickém kontextu. Není to jen jeden přerostlý mravenec, který se trochu proletí do Číny. Je to vlastně celé jedno mraveniště, které kvůli té chybějící královně v Keni nikdy nevznikne. A žádná vášeň nemůže ospravedlnit ty tisícovky mravenišť, které kvůli sběratelům nebo soukromým chovatelům nevyrostou tam, kde jsou zapotřebí. Role zrnojedů velkohlavých je v keňských ekosystémech nezastupitelná.

Často zaznívající argument soukromých chovatelů, že oni sami jsou nositeli té „ochrany přírody“ a jako jediní uchovávají při živote genetickou banku živých mravenců, druhů, které z volné přírody houfně mizí, je lichý. V první řadě totiž Messor cephalotes patří do volné krajiny, ne za sklo formikária, kam byl z volné krajiny uloupen.

Není to zločin bez oběti, ani moc zábavná story o mravencích v kufru.

Je to krádež, na kterou doplatí všichni. Je to biopirátství.

---

reklama

---