"Hmyzí válka" se vede konspiracemi. Vůbec není o tom, co budete mít na talíři

Evropská komise nikoho nenutí jíst hmyz. Přesto se z katalogu tzv. Novel Food, Nových potravin, stal nástroj politického boje. Téma totiž osedlaly evropské pravicové strany, učinily z něj jeden z bodů svých programů. Ze sarančat se stal symbol údajného diktátu Bruselu. Po katalogu tzv. Novel Food, Nových potravin, které na základě hodnocení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, „povolila ke konzumaci“ Evropská komise, by nejspíš neštěkl ani pes. Byl by to pro všechny nejspíš jen další fádní seznam, který vyprodukovala bruselská administrativa.

Proč? V krátkosti řečeno do něj byly zahrnuty ty poživatiny a suroviny, které se ve významné míře v zemích Evropské unie nekonzumovaly před rokem 1997. Patří do něj například tradiční potraviny z třetích zemí. Například semínka šalvěje hispánské, známější mezi milovníky zdravé výživy jako chia semínka. Nebo extrakt z indické moruše, známý jako šťáva noni.

Připsány na seznam Nových potravin byly i potraviny vyráběné novými metodami, například ty produkované s pomocí nanotechnologií. A též potraviny pocházející ze staronových zdrojů. Řas, například. A ano, připsán byl též hmyz.

Tím vůbec prvním zástupcem, který v katalogu Novel Food hmyz reprezentoval, se dne 12. listopadu 2021 stalo saranče stěhovavé (Locusta migratoria). Ne tedy v podobě hemživě živé, ale ve formě mražené, sušené a práškové. V únoru 2022 byl obdobně schválen cvrček domácí (Acheta domesticus) a larvy potemníka moučného (Tenebrio molitor). O rok později, v lednu, došlo na larvy potemníka stájového (Alphitobius diaperinus) a odtučněný prášek z cvrčka domácího. A nakonec loni v lednu bylo schváleno uvedení prášku z larev potemníka moučného ošetřeného UV zářením.

To je z hmyzího menu prakticky všechno.

Ty čtyři hmyzí druhy v celém seznamu Novel Food, který v současnosti čítá 130 obměňujících se položek, by se pravděpodobně zanořily do bažiny úplného nezájmu. Dopadly by nejspíš úplně stejně, jako letos na ten samý seznam připsaný odtučněný řepkový prášek anebo pasterizovaná bakterie Akkermansia muciniphila, která může pomáhat s hubnutím tlouštíkům. Zapadly by.

Nebýt ovšem toho, že si z nich evropský proud politické pravice udělal jedno ze svých hlavních témat.

Vytvořily tím prakticky neexistující problém, který ale skvěle posloužil politickému marketingu. Byla to docela nová věc, kterou se dala velmi účinně strašit veřejnost, a proto se rázem z hmyzu stal zásadní problém, na který se neméně pohotově začala nabízet řešení.

Celé to téma pak může posloužit jako docela slušný studijní materiál. Příklad uměle vykonstruované kauzy, která vlastně vůbec není o výživě, alternativní stravě, udržitelných systémech zásobování, potravních doplňcích nebo o jídle jako takovém. Ale o nedůvěře k institucím, kulturní identitě a politickém marketingu. O práci s emocemi, se strachem a znechucením, kterými se dají dosahovat slušné volební výsledky.

Nevěříte?

Politika dělaná přes talíř

Laurent Duplomb, senátor za konzervativní stranu Les Républicains ve Francii, informuje své kolegy, že Francouzi budou jíst „hmyz bez jejich vědomí“. Bartosz Kownacki, poslanec za nacionalistickou stranu Právo a spravedlnost v Polsku, navrhuje opozičním politikům, aby na své volební materiály napsali „místo kuřete snězte červa“ s argumentem, že „to je jejich skutečný volební program“.

Thierry Baudet, lídr krajně pravicové strany Fórum pro demokracii v Nizozemsku, křičí: „To v žádném případě! To v žádném případě!“, zatímco před protestujícími farmáři drží v ruce pytel moučných červů.

Politici v krajně pravicové straně Lega v Itálii varují, že Evropská unie plánuje „vnutit“ občanům bloku konzumaci hmyzu – a volební kampaň Legy obsahuje obrázek o velikosti billboardu, na kterém je vidět osoba, která si do tlamy strká obrovského cvrčka, a popisek: „Změňme Evropu, než ona změní nás.“

Rumen Petkov z bulharské strany ABV pro ruská média prohlásil, že schválení konzumace hmyzu EU je „zločinem proti Evropě“ a že Evropská komise je „připravena zabíjet naše děti“. O tom, co na adresu konzumace hmyzu podotýká naše SPD, se radši ani šířit nebudeme.

Pokud bychom těmto zvoláním a narativům chtěli uvěřit, vypadá budoucí konzumace hmyzu jako hotová věc.

Jenže tak to není.

Je pravda, že Evropská komise povolila některé druhy hmyzu jako tzv. „nové potraviny“. Mnohá z těchto povolení byla udělena exkluzivně konkrétním žadatelům, a jen na dobu pěti let. A je to vlastně gesto, které spíš dokládá, že EU není rigidní, umí se přizpůsobovat novým situacím a výzvám a dovede být i docela liberální.

Nic z toho ale v žádném případě neznamená povinnost konzumace hmyzu.

Zahrnutí těch pár hmyzích exemplářů na seznam Novel Food je jen o povolení uvádět je na trh při splnění podmínek a řádného označování. Tvrzení, že EU „vnutí“ lidem hmyz bez jejich vědomí, nemá oporu v legislativě.

Ani v realitě.

Jak se tedy evropské politické pravici podařilo to téma osedlat?

Nad tím se v článku na The Conversation zamýšlí Deirdre Moore, přednášející z Evropského univerzitního institutu. Uvádí, že touha vyvolávat strach z nízké úrovně konzumace hmyzu v Evropě není založena na riziku rychlého růstu trhu s hmyzem. Ale jen na schopnosti vyvolávat odpor a strach samotný.

„Hmyz se již dlouho používá jako symbol k vyvolání odporu a k vykreslení odpůrců jako objektů fyzického a morálního znechucení,“ píše Moore. „V dobách politického extremismu se hmyz opakovaně objevoval ve snaze distancovat, devalvovat a dehumanizovat menšiny.“

Není to nic nového. Arméni byli během arménské genocidy nazýváni kobylkami, Židé byli v nacistickém Německu přirovnáváni ke vším. Rudí Khmérové v Kambodži označovali třídní nepřátele za škodlivý hmyz. V období před etnickou genocidou Tutsiů ve Rwandě někteří Hutuové opakovaně nazývali Tutsie „šváby“ ve veřejném rozhlase.

„Takže současná fetišizace entomofagie, hmyzožravosti, pravici slouží jako narativ, který politické odpůrce vykresluje jako morálně odpudivé, i když je samotné přímo neoznačuje za hmyz,“ říká Moore.

Proto je také celé téma tak výbušné.

Z konzumace hmyzu se totiž stal symbol, který není o jídle samotném, ale o odporu vůči environmentální politice EU. Nikdo sice neplánuje „nahradit maso červy“, ale při náležitém vykreslení či spíše zkreslení konspiračním oparem to zvyšuje polarizaci společnosti a snižuje prostor pro racionální debatu.

Nejde o cvrčky ani moučné červy. Seznam Novel Food je čistě byrokratický nástroj, katalog. Politickým tématem se stal až ve chvíli, kdy se z něj stal nástroj emocí.

Ve skutečnosti nikdo nikoho nenutí jíst potemníky ani sarančata. To jediné, co bylo skutečně schváleno, je možnost prodávat je, a to za přesně stanovených podmínek a s povinným označením. Všechno ostatní je vykonstruovaný příběh. A ten příběh vypovídá mnohem víc o současné politice než o tom, co budeme mít na talíři. Ta vyhrocená debata jde přitom náramně k duhu ruským zpravodajským agenturám, které skrze ni demonstrují, jak jsou Evropané v důsledku sankcí souvisejících s válkou na Ukrajině tak chudí a bez potravin, že jsou nuceni jíst hmyz.

Možná tedy není nejdůležitější otázkou, zda jednou budeme jíst hmyz. Mnohem podstatnější je, proč je pro část politiků tak výhodné tvrdit, že ano.

---

reklama

---